Prototyp izotopového akumulátoru - 50 let bez nabíječky?
6.11.2002, Petr Hájek, článek
Profesor Amit Lal z Cornellské univerzity vytvořil se svým týmem prototyp akumulátoru, který čerpá energii z radioaktivního záření izotopu Niklu 63 s poločasem rozpadu přes 100 let. Dostatek částic pro produkci elektřiny je sice emitován pouze přibližně prvních 50 let, ale jsem si jistý, že taky určitě máte ten pocit, že zde slovo pouze není tak úplně na místě...
Ještě než začneme, malé vysvětlení pojmu "Izotop":
Situace na poli miniaturních dodavatelů energie je dnes taková, že zatímco elektronické obvody a nanotechnologie jsou stále menší, tak baterie dodávající jim potřebnou energii, jsou ve srovnání s nimi (přes svoji vizuální miniaturnost) stále obrovské. Při experimentech profesor dále zjistil mnoho dalších zajímavostí - některé izotopy vydrží kratší dobu, ale dodají více energie, jiné mohou operovat i při velmi vysokých teplotách. Vývojáři uvažují o ještě větším zmenšení celého zařízení, přestože se celé sakumprásk už nyní vejde do krychličky o objemu 1mm(!).
Když už mluvíme o teplotě, i když izotopové akumulátory nejsou zcela imunní vůči libovolné teplotě, tak je bezpředmětné o tom diskutovat, protože mají v operačním rozsahu na obou koncích teplotních maxim takovou rezervu, že původnímu majiteli v podobě škvarku, případně kostky ledu by už dávno bylo jedno, že jeho PDA nefunguje. Obecně lze zkonstatovat, že nejsou zdaleka tak choulostivé jako běžné akumulátory.
Primárně byl tento typ akumulátoru vytvořen pro senzory visící někde na oběžné dráze nebo zapíchnuté v ledu Antarktidy, ovšem využití pro mobilní zařízení se přmo nabízí! Pokud se ale chystáte začít jásat, musím Vás trochu zchladit - než si koupíte svůj první PDA s téměř nevyčerpatelnou baterií, bude to ještě dlouho trvat. Jako základní problém bych viděl kolísavost spotřeby podle stupně zátěže a podsvícení.
Pokud máte strach z ozáření, tak vězte, že částice beta lze odizolovat tenkou vrstvou plexiskla nebo hliníku. Myslím, že je to jen otázka zvyku, koneckonců, taky si určitě připalujete zapalovačem a nemáte strach, že by mohl explodovat.
Jedno je jisté, při zachování trendu výrobci akumulátorů určitě nadšeni nebudou a my jen můžeme doufat, že se testy tohoto prototypu co nejvíce urychlí a dojde k prvnímu komerčnímu nasazení.
A co bude dál... Kdo ví? Třeba PDA, které by zužitkovávalo odpadní teplo Vašeho těla... To by bylo... !
- Těžší verze prvku, který má přebytek neutronů v jádře. Jak se izotop časem rozpadá a snaží se zaujmout energeticky stabilnější polohu, tak vyzařuje vysokoenergetické částice beta - volné elektrony. Tyto částice jsou při zachování jistých opatření biologicky neškodné, na rozdíl od částic alfa neřkuli gama.
Situace na poli miniaturních dodavatelů energie je dnes taková, že zatímco elektronické obvody a nanotechnologie jsou stále menší, tak baterie dodávající jim potřebnou energii, jsou ve srovnání s nimi (přes svoji vizuální miniaturnost) stále obrovské. Při experimentech profesor dále zjistil mnoho dalších zajímavostí - některé izotopy vydrží kratší dobu, ale dodají více energie, jiné mohou operovat i při velmi vysokých teplotách. Vývojáři uvažují o ještě větším zmenšení celého zařízení, přestože se celé sakumprásk už nyní vejde do krychličky o objemu 1mm(!).
Když už mluvíme o teplotě, i když izotopové akumulátory nejsou zcela imunní vůči libovolné teplotě, tak je bezpředmětné o tom diskutovat, protože mají v operačním rozsahu na obou koncích teplotních maxim takovou rezervu, že původnímu majiteli v podobě škvarku, případně kostky ledu by už dávno bylo jedno, že jeho PDA nefunguje. Obecně lze zkonstatovat, že nejsou zdaleka tak choulostivé jako běžné akumulátory.
Primárně byl tento typ akumulátoru vytvořen pro senzory visící někde na oběžné dráze nebo zapíchnuté v ledu Antarktidy, ovšem využití pro mobilní zařízení se přmo nabízí! Pokud se ale chystáte začít jásat, musím Vás trochu zchladit - než si koupíte svůj první PDA s téměř nevyčerpatelnou baterií, bude to ještě dlouho trvat. Jako základní problém bych viděl kolísavost spotřeby podle stupně zátěže a podsvícení.
Pokud máte strach z ozáření, tak vězte, že částice beta lze odizolovat tenkou vrstvou plexiskla nebo hliníku. Myslím, že je to jen otázka zvyku, koneckonců, taky si určitě připalujete zapalovačem a nemáte strach, že by mohl explodovat.
Jedno je jisté, při zachování trendu výrobci akumulátorů určitě nadšeni nebudou a my jen můžeme doufat, že se testy tohoto prototypu co nejvíce urychlí a dojde k prvnímu komerčnímu nasazení.
A co bude dál... Kdo ví? Třeba PDA, které by zužitkovávalo odpadní teplo Vašeho těla... To by bylo... !
Zdroj: EETimes
