Průhledné solární články jako budoucnost obnovitelné energie?

Moderní architektura je samé sklo a v podstatě každá budova s kancelářemi či byty nese nezanedbatelnou plochu v oknech, výlohách, dveřích, atd. Pokud by se tato plocha dala využít pro výrobu energie, mohlo by to ve spojení se solárními články na střechách nebo přímo ve střešních taškách značně zvýšit produkci zelené, či v tomto případě spíše žluté a kulaťoučké energie. 

 

 

Jde nám o solární články v podobě čirých průhledných panelů, které by tak mohly nahradit sklo, nebo se stát jednou z vrstev v něm. Touto technologií se zabývá výzkumný tým na Michigan State University (MSU), který by ji rád viděl nasazenou nejen ve stavebnictví, ale také v automobilovém průmyslu, však i auta mají velké skleněné plochy, jež mohou přispět k vyšší efektivitě provozu a pak tu je i elektronika a její displeje. 

 

Průhledné solární články pochopitelně nezachytávají viditelné spektrum světla, neboť to by těžko mohly být průhledné, ale právě to, které očima nevidíme, což může být především infračervené a ultrafialové. Nicméně aktuální technologie nabídne pouze pětiprocentní efektivitu, což je velice málo ve srovnání s jinými články, jež se montují třeba do střešních systémů a nabízejí 15 až 18 procent. Nicméně inženýři z MSU tvrdí, že jejich technologie aktuálně pracuje jen na třetině svého plného potenciálu, takže by se v důsledku mohla neprůhledným článkům alespoň vyrovnat. 

 

 

Průhledné solární články jsou totiž oproti klasickým velice mladé a mají za sebou jen asi pět let vývoje, zatímco klasické známe už spíše pět desetiletí. Založeny jsou na organických molekulách sbírajících především ultrafialové a blízké infračervené světlo, které pak články mění na elektrickou energii. 

 

Potenciál pro jejich využití je přitom obrovský, neboť v USA je dle odhadu mezi 5 a 7 miliardami čtverečných metrů skleněných povrchů a kdyby se ty pokryly solárními články, vznikl by potenciál pro uspokojení cca 40 % spotřeby elektrické energie američanů, což je samozřejmě utopistický scénář. Přinejmenším to ale ukazuje, že není třeba prosazovat jen velké sluneční elektrárny zabírající lány země, když máme k dispozici sice poněkud fragmentovanou plochu, která je ale na druhou stranu hned u míst potřeby vyráběné energie. 

Zdroj: MSU