Průvodce skříněmi – jak si vybrat tu pravou?

Rozmístění prvků uvnitř skříní je další oblastí, jíž bychom se měli zabývat, tedy zde se především budeme zabývat typem tower. Dobré výrobky této kategorie obecně nabízí velký prostor, a tedy i možnost konfigurace, snadnou instalaci a tím i následnou správu PC. Rozmístěním prvků se především myslí pozice traye pro základní desku, šachet pro mechaniky a pevné disky a zdroje. Obecně platí, že tyto by se v dobře vyřešené skříní v žádném případě neměly navzájem omezovat, nebo ovlivňovat, jak tomu bylo třeba u miditowerů, kde se snad omezovalo vše navzájem. Za toto pohodlí ale platíme daň v podobě velkých rozměrů skříní, které se tak mnohdy stávají součástí nábytku v místnosti.

Jaká jsou tady nebezpečí a úskalí? Především jde o rozdělení místa mezi základní desku, šachty a napájecí zdroj. Méně závažným problémem je vztah základní deska – zdroj. U některých rozměrných chladičů procesorů, á la Zalman řady 7000, totiž vznikalo nebezpečí, že u základních desek se socketem umístěným příliš blízko horního okraje bude chladič kolidovat se zdrojem. Právě proto je lepší, když zdroj není úplně natěsnaný na tray a ponechává si několikacentimetrový odstup. To ale klade vetší nároky na výšku skříně a tím samozřejmě i celkovou cenu.

Šachty pro mechaniky a disky

U vztahu základní deska – šachty je již problém složitější a stále velmi živý. Pokud si vybereme příliš krátkou skříň musíme se také připravit na tu možnost, že základní deska bude omezovat nižší pozice pro 5,25“ mechaniky a 3,5“ pozice pro pevné disky. Tento problém se zvláště umocní, pokud se přidají sáhodlouhé moderní grafické karty. Zvláště poté je manipulace s disky utrpením připomínající dostávání ježka z klece. Pokud nechceme ustavičně demontovat grafické karty, což může být zvlášť velký problém, pokud používáme vodní chlazení, pak si musíme obstarat buď dostatečně dlouhou skříň, ve které je manipulace s disky i přes grafické karty snadná, nebo skříň, ve které je šachta pro pevné disky otočena o 90°.

Osobně preferuji starý styl upevnění disků, který je chytře vyřešený tak, aby se s nimi dalo snadno manipulovat i přes roztahovačnou základní desku a její karty. Příkladem může být například Lian Li PC-7A. Ta sice umožňuje připojit pouze 3 pevné disky (ovšem nepočítaje externí 3,5" šachtu a rámečky do 5,25“ šachet), ale ty se upevňují velmi blízko dna. Skříň je navíc dostatečně dlouhá na to, aby nevznikly nějaké konflikty. Moje preference není zapříčiněna pouhou konzervativností obstarožního informatika, ale má i své praktické důvody, především chlazení a snadné proudění vzduchu.

K instalaci pevných disků z boku skříně se totiž z pochopitelných důvodů využívají lyžičky, které jsou v drtivé většině plastové a brání tak přenosu tepla na kostru skříně. K dostatečnému chlazení se tedy velmi vřele doporučuje mít zapnutý přední nasávací ventilátor. Jenže tu je další překážka. Pootočená šachta celkem úspěšně zamezuje vzduchu v proudění a když se k tomu přidají i pevné disky, vznikne takřka neprostupná bariéra, přes niž vzduch proudí jen velmi ztěžka. K zchlazení instalovaných disků bude toto řešení v podstatě asi stačit, ale pro širší účely se nehodí. Dle mého názoru ke zchlazení disků prostě musí stačit proud vzduchu vznikající nuceným nasáváním vlivem podtlaku, jejž vytváří zdroj a zadní ventilátory. A k tomu je zapotřebí, aby předek skříně kladl co nejmenší odpor.

To už se sice tak trochu dostáváme k designu, ale budiž. Pokud se podíváte na přední panel skříně, měly by být patrné nasávací otvory, ať už přímo vepředu před pozicí pro ventilátor, nebo ze spodní strany předního panelu. Každopádně by pro účinné nasávání vzduchu měla být jeho cesta dovnitř co nejkratší a nejpřímější. Jenomže dost často bývají před snadným prouděním vzduchu upřednostňovány jiné prvky, jako I/O porty, loga výrobce a jiné, co tvoří další úzké hrdlo. Pro ty je ale na čele skříně místa dost i jinde, tudíž si myslím, že zde je zvlášť nesmyslné zvýhodňovat design nad funkčností.

Alternativy vs. móda

Skříně typu tower již dlouho nejsou uspořádány tak stroze, tedy se všemi šachtami vepředu a zdrojem nad základní deskou. Jsou tu samozřejmě jistá omezení. Šachty pro optické mechaniky a externí 3,5“ zařízení samozřejmě musí být umístěny vepředu a stejně tak základní deska musí být kvůli rozšiřujícím kartám a vlastním konektorům vzadu, ale v ostatních ohledech se meze nekladou. Můžeme se tak setkat se skříněmi, jež oddělují prostor pro základní desku a zdroj na dva samostatně větratelné celky (Antec P180), skříně, ve kterých si můžeme vybrat pozice pro pevné disky i jejich polohu sami (APlusCase X-Blade), skříně se zdrojem pod základní deskou (APlusCase X-Blade, Lian Li PC-V1100, Aerocool Flamboyant) a další a další alternativy. Za těmito obměněnými designy stála především snaha o nekonformnost a také zlepšení těch vlastností, jimiž se na této stránce zabýváme. Zmíněné výrobky ovšem patří mezi ty dražší, takže se s nimi moc nesetkáme. Je také velmi nesnadné je v tomto článku shrnout na jednu hromadu a zhodnotit, protože to by byla práce na měsíc. Musí vám tak k tomu stačit vlastní zdravý rozum a obecné informace.

Stejně jako ostatní výrobky, i skříně podléhají módním výstřelkům. Prostě a jednoduše, co má jeden výrobce a dobře se prodává, to nejlíp ihned musí mít i další. Nehledě na skutečnost, že dnes se na naprosto stejný výrobek nasadí jiné čelo, nebo třeba i jen jiné logo, nastříká jej odlišnou barvou a voila, máme vlastní skříň. Mluvím především o plastových rychloupínacích mechanismech, které v podstatě přinášejí více problémů než řeší. Ty jsou dnes natolik rozšířené, že pro instalaci komponent do útrob takových skříní téměř nepotřebujete vzít do ruky šroubovák, pouze napájecí zdroj se ještě drží. Za pohodlnou instalaci ale musíte také zaplatit. Ony rychloupínací mechanismy totiž nebývají zpracovány tak, že by se vyrovnaly starým dobrým šroubkům. Většinou se jedná o plast a co jsem měl šanci zatím spatřit, kvalitní způsoby takovéhoto uchycení by se daly spočítat na prstech jedné ruky nepříliš šikovného truhláře.

Kabely

Management kabeláže, to je oblast, na kterou se často zapomíná a která zvláště dnes nabývá na důležitosti. Mít uspořádané kabely, to není jen záležitost estetiky, ale především chlazení. Rozevláté a nesepnuté kabely jednak ohrožují ventilátory a potom kladou nezanedbatelné překážky proudícímu vzduchu. Toto téma jsme u starých počítačů mohli téměř vypustit, protože tam nepotřebovaly jednotlivé komponenty tolik chladit a také kabelů nebylo tolik, co dnes. Pokud si uděláme malý výčet, tak na nepořádku v kabelech se dnes podílejí především zdroje, které mají daleko více dlouhých větví, než kdykoliv předtím. Výhodou jsou v tomto případě zdroje s možností odepnutí jednotlivých větví.

Dále tu máme naštěstí již mizící ploché kabely k pevným diskům a mechanikám. Ty dnes nahradily kabely SATA, nebo kulaté ATA kabely, které se dnes hodí zvláště právě k optickým mechanikám. Přibyly další kabely pro zadní, či přední USB, Firewire a audio porty, s jejichž délkou výrobci skříní zpravidla nešetří a je na nás si je vést místy, kde budou co nejméně vadit. Nakonec, když k tomu přičteme napájecí kabely pro množství ventilátorů a i regulátory jejich otáček, nám vznikne masa drátů, která dokáže pěkně zatopit.

Jaké tedy máme možnosti při uspořádání kabelů? Především je to výběr vhodné skříně, která nám toto umožní. Taková skříň by měla být dostatečně prostorná, abychom mohli přebytečné a příliš dlouhé kabely stočit a uložit tam, kde nebudou stát v cestě proudění vzduchu. Asi nejlepším takovým místem je prostor mezi jednou z bočnic (nejčastěji pravou) a trayem pro základní desku. Jenomže takové uspořádání zdaleka nepodporují všechny skříně, pouze ty, které mají na různých místech otvory v trayi, kterými bychom mohli konektory kabelů opět vyvést a zapojit na místo. U ostatních můžete tento stísněný prostor využít pouze pro uschování přebytečných kabelů, jež nelze odstranit. Další možností je vedení kabelů pod základní deskou, ovšem tam je zase třeba dbát na to, abychom si vývody na zadní straně PCB desky nepoškodili izolaci kabelů.

Už i výrobci si nutnost inteligentního vedení kabelů uvědomují a v příslušenství skříní nabízejí různé stahovací pásky, suché zipy, samolepící plastové stojánky, nebo rovnou prvky zabudované přímo do skříně, jako je tomu u obrázku pod tímto odstavcem. Je na něm opět skříň APlusCase X-Blade (podobná se ale prodává i pod značkou Casetek) se dvěma černými perforovanými panely. Ty mají na zadní straně množství malých tunýlků, do nichž lze upoutat kabely, aby nám nevlály někde uprostřed skříně. Toto řešení je zajímavé, ale jistě je daleko lepší kabely vést na té straně, kde je základní deska, aby byly blíže svým konektorům a nekřížovaly skrz celou šířku skříně.
Nakonec stejně záleží především na vás a vašem umu, jak dobře si kabeláž rozmístíte. Skříň vám může nabídnout pouze menší pomoc skrze své prvky a příslušenství, ale drtivá většina práce zůstane na vašich bedrech.