Průvodce skříněmi – jak si vybrat tu pravou?

Chlazení vs. hlučnost

Dobré chladicí schopnosti skříní jsou jedním z hlavních předpokladů k úspěchu, tedy pokud na nich máte zájem, neboli komponenty, které to využijí. Efektivní chlazení potřebují v první řadě procesory a grafické karty, dále moderní čipové sady a nakonec pevné disky, a to zvlášť pokud jich máme několik výkonných. Ostatní komponenty, jako paměti, zvukové karty nebo kodeky a optické mechaniky, již takovou pozornost, alespoň zatím, nepotřebují. V této části se budu zabývat především aktivním způsobem chlazení s pomocí ventilátorů a ostatní cesty k dosažení nižších teplot nechám stranou. Přece jen je řeč o skříních a ne o chlazení jako takovém.


Když se budeme rozhodovat o skříni podle jejích chladicích schopností, měli bychom mít hlavně na paměti závislost rozmístění komponent a ventilátorů. Zde dle mého názoru platí dvě základní premisy. Zaprvé je to fakt, že pokud budeme vzduch ze skříně dobře odčerpávat a zároveň mu na vhodných místech nebudeme klást přílišný odpor v proudění dovnitř a kolem komponent, pak se již dokážeme obejít bez nasávacích ventilátorů a tím i dalších zdrojů hluku.

A zadruhé, ventilátory mají být rozmístěny tak, aby proud vzduchu jimi tlačený, nebo k nim tahaný, procházel přes nejdůležitější komponenty. Tudíž pokud už budeme mít nějaké nasávací ventilátory, měly by určitě plnit i jinou úlohu, než jen rychle dostat vzduch do skříně. Jejich pozice by tedy měla být přímo před komponentami, jež má za úkol chladit, tudíž nejčastěji pevné disky, pak grafické karty a procesory. Zde vyvstává problém, že pozice komponent není vždy předvídatelná, za což mohou rozdílné designy základních desek a tím trpí hlavně tunely pro chladiče procesorů. Výrobcem instalované tunely jsou tak většinou nepoužitelné, o čemž jsme se mohli přesvědčit třeba u skříní Gigabyte Triton, nebo Coolermaster Centurion 534. Tunely také trpí tím, že dnes již začínají dominovat chladiče typu tower s heatpipe technologií a ty mají ventilátory umístěné zboku, takže jsou pro tunely také nepoužitelné.


Již dávno se neprodávají především skříně s klasickým prouděním vzduchu zepředu dozadu skrz celý prostor. Zde se výrobcům meze téměř nekladou, omezení vznikají pouze dodržováním standardů. Výchozím bodem je napájecí zdroj a jeho ventilátor. Výrobce může využít klasického systému, kdy se zdroj podílí na odvodu teplého vzduchu z oblasti procesoru, nebo zdroj umístit tak, aby vzduch nasával zvenčí skříně a ihned posílal zase ven, nebo se ještě podílel na chlazení pevných disků. O obou těchto případech mluvíme jako o oddělených komorách pro zdroj (+ pevné disky) a základní desku s ostatními komponentami. Výhoda klasického způsobu je jasná – zdroj se podílí na chlazení celé skříně. Avšak nevýhoda je ta, že u zdrojů s řiditelnými otáčkami se nasáváním již zahřátého vzduchu zvyšují otáčky a tím i hlučnost.

Zde je tedy zapotřebí především přemýšlet, jaké máme priority na chlazení a tím si zvolit i vhodné rozměry skříně společně s možnostmi chlazení, které nám budou vyhovovat nejvíce.

Ventilátory

U ventilátorů se nebudu zabývat jejich kvalitou, ale především velikostí. S postupem času se od dob, kdy se k odvětrávání vzduchu ze skříně u osobních počítačů používal pouze 80mm ventilátor ve zdroji a případně přední nasávací a kdy komponentám tato konfigurace bohatě stačila, objevily opravdové skříňové ventilátory. Ty zadní se začaly více rozmáhat až s příchodem middletowerů, kde jim místo uvolnil zdroj. Počítačové skříně se začaly zvětšovat, především tedy zešiřovat, což umožnilo přidávání větších ventilátorů. Do té doby bychom do zadního panelu běžného middletoweru jen těžko umístili 120mm ventilátor, jednoduše by se nevešel.

O čem to celé vůbec je? Asi o tom, že po zvyšujících se nárocích na chlazení, jež se kompenzovaly větším množstvím rychlých ventilátorů, nutně přišly vyšší nároky uživatelů na tichý provoz počítače. Možná si vzpomenete na pověstné ventilátory Tornado značky Vantec, u nichž nebyly výjimkou otáčky okolo 5000RPM. Toto je sice extrém, ale myslím, že dobře ilustruje stav oné doby, kdy tichý počítač ještě nebyl v módě. Poté si ale lidé začali více všímat i hlasitého provozu jejich počítačů a vymýšleli, jak z onoho začarovaného kruhu výkonu a hluku ven.

Takže jak už to u počítačových skříní bývá, napřed nebyli profesionální výrobci skříní, ale obyčejní domácí kutilové. Ti samozřejmě nepřišli s žádnými převratnými technologiemi, pouze uvedli do praxe známé vědomosti o vzduchotechnice a selský rozum. Vedle větších ventilátorů, jež se i s nižšími otáčkami a hlukem výkonem vyrovnají, nebo i předčí své menší kolegy, to bylo vyřezávání lajdácky vyražených roštů pro ventilátory a všemi možnými způsoby řešené pružné uchycení ventilátorů, aby se omezilo šíření vibrací. O to smutnější je fakt, že i dnes jsou výrobci schopni nabídnout novou skříň s roštem natolik omezujícím průtok vzduchu a srážejícím celkový výkon ventilátoru, až zůstává rozum stát.

Na druhou stranu se ale situace každou chvílí zlepšuje. 120mm ventilátory jsou dnes již téměř samozřejmostí a ti uvědomělejší výrobci nejen že se starají o dostatečný průtok vzduchu inteligentním zpracováním roštů, ale dokonce i přidávají způsoby uchycení ventilátorů, které omezují šíření vibrací. Ty totiž zvláště u moderních a oblíbených hliníkových skříní dokáží velmi otravným způsobem rozezvučit bočnice a jiné části. Používá se především gumových trnů a podložek, což sice není nejefektivnější způsob, ale také není zbytečně složitý a drahý.

Dnes se již prodávají i samostatné kity pro omezení šíření vibrací, například od firmy Revoltec, s nimiž jsem se ale zatím nesetkal. Osobně jsem si ale měl možnost vyzkoušet uchycení, kdy je ventilátor zavěšen ve volném prostoru nejlépe za pružinky, nebo v horším případě za gumičky. Tímto způsobem se spolehlivě vyruší všechny vibrace, ale problémem je samozřejmě způsob uchycení, který spolkne daleko více místa než je vůbec třeba. Ovšem vibrace se zdaleka nejvíce projevují u ventilátorů v bočnicích, kde je místa více než dost a se kterými dokáže roztočený ventilátor pěkně zacvičit. S podobným uchycením jsem se ale u profesionálního výrobku ještě nesetkal, takže pokud na nějaký takový narazíte, dejte mi vědět.

Další otázkou je hlučnost ventilátorů a její snižování regulací otáček. Pokud si koupíme skříň se 120mm ventilátory (jinou bych dnes ani nedoporučoval) můžeme se téměř spolehnout, že jejich otáčky se budou pohybovat od 1000 po 1500RPM. Na nižší téměř nenarazíme a ventilátory s vyššími otáčkami již většinou přichází i s nějakým způsobem regulace. Problém je, že pokud budeme chtít opravdu tichý počítač, 1500RPM ventilátor se s tím již neslučuje a spíše bych se poohlížel po 1000RPM a níže, jenomže samotné otáčky dodávaných ventilátorů mohou být jen těžko rozhodujícím kritériem při výběru skříně.

Lepší bude, když se sami postaráte o regulaci otáček. Můžete se spolehnout, že u dobře navržené skříně, kvalitního a promyšleného sestavení a dobře dimenzovaných chladičů nebude problém uchladit skříň i s velmi výkonnými komponentami s pomocí 700-800RPM 120mm ventilátorů (nepočítám zdroj). A to jich nebudete muset použít kvanta, stačí dva a máte tichou, dobře chlazenou skříň.

Regulovat otáčky lze několika způsoby. Nejschůdnější je otáčky omezovat softwarově, tedy s pomocí programů jako Speedfan. To v sobě nese výhodu pohodlnosti, nastavování po krocích a zároveň sledování otáček. Ventilátory ale nutně musí být připojeny na základní desku s tím, že ne všechny desky vám budou softwarovou regulaci podporovat.

Poté máte již pouze možnost hardwarové regulace - nejsnadněji zapojením ventilátorů na 5V větev, nebo lépe přes napěťové potenciometry a rezistory a to buď cestou "vyrob si sám", nebo zakoupením již hotového výrobku ála Fanmate od Zalmanu. Pokud si budete chtít vyrobit příslušný odpor sami, budou vám k tomuto účelu stačit odpory typicky o 22 nebo 33Ω, popřípadě další a jejich kombinování do série.

Pro plynulejší regulaci to bude chtít již podstatně dražší zátěžové potenciometry, takové, které zvládnou ventilátory regulovat a nezničí se, tedy alespoň tří a více wattové. Na principu proměnného odporu ostatně funguje spousta regulátorů otáček, které si koupíte v obchodě, samozřejmě kromě těch, které využívají PWM (Pulse Width Modulation) regulace, kde se využívá krátkých tvrdých impulzů plného napětí a počet otáček je tak udáván poměrem délek impulzů plného a nulového napětí. Stejným způsobem regulují otáčky CPU chladičů některé základní desky.