První dny se Sony PlayStation Portable

Novinka jménem Playstation Portable dorazila před pár dny už i k nám. Jistě ji všichni znáte, nebo jste o ni alespoň slyšeli, jedná se o konkurenci pro posledního nástupce legendární řady GameBoyů. Nicméně se zde nehodlám zabývat srovnáním těchto dvou přístrojů, nýbrž vám chci sdělit několik prvních dojmů a zkušenosti z běžného užívání.

První otázka, kterou si položíte hned poté, co rozbalíte krabici a vykoukne na vás velice hezký přístroj je, zda je vůbec možné, že takto „malá“ věc za cenu okolo osmi tisíc dokáže opravdu to, co všude slibují. Váha a velikost je oproti jiným kapesním konzolím o něco větší, Nokia N-Gage popřípadě Nintendo DS jsou střízlíci, opravdu, ale když si uvědomíte, že mají jen „parodii“ na pořádný display jako je u PlayStation Portable (dále jen PSP) a jejich výpočetní výkon (resp. grafika) také nesahá PSP ani „po kotníky“.

Dal jsem si tu práci a konzoli jsem pro vás zvážil v „plné zbroji“, tím myslím tak, jak ho budete nosit s sebou - s poutkem, MemoryStickem, UMD diskem a pravděpodobně v pouzdru. Váha se vyšplhala na celých 314 gramů, musíte však brát v úvahu všechny vlastnosti, a když se nad tím zamyslím, tak je mi až divné, jak se jim povedlo vše vměstnat do takto malého přístroje. Výčet funkcí jste jistě už mnohokrát četli, já můžu jen dodat, že ve firmware 2.0 jsou většinou zpracovány velice dobře.

Filozofie přístroje bude asi stejná jako u předchozích konzolí PlayStation. Vydělávat hlavně na prodeji her, Sony si ale pravděpodobně neuvědomila že když konzoli přidají tu vlastnost aby si každý mohl Firmware updateovat sám a konzole bude umět číst i velkokapacitní paměťové karty MemoryStick, najde se zcela jistě dobrák, který firmware prolomí jako kteroukoli ochranu a tomu, aby se hry stahovali z internetu, posléze nahrály na kartu, ze které už není problém hru hrát nikdo a nikdy nezabrání.

To je válka, která se odehrává mezi desítkami programátorů, kteří vytváří ochrany a miliony lidí kteří za hry platit nechtějí, už velmi dlouho. Za pár měsíců bude možné do konzole nahrát Linux jako do PS2, to ještě víc pootevře PSP dveře do světa multimédií, které už jsou skoro dokořán otevřené. Ano, je to tak, skutečný multimediální „hybrid“ to není, je v něm znát to, že je primárně pro hry, čehož se zhostil bravurně a proto bych být vámi těch osmi tisíc nelitoval, investoval a poté se jen bavil.

Pozn. šéfredaktora: Článek budeme průběžně doplňovat o další zajímavé poznatky z používání PSP, zatím si přečtěte krátký popis a podívejte se na fotografie.