První exoplaneta zachycena pomocí rádiových vln?

Nyní nám ale nejde o hvězdy, ale o pravděpodobně první exoplanetu, kterou se podařilo objevit díky její stopě v podobě rádiových vln, které byly zachyceny pomocí holandského radioteleskopu Low Frequency Array (LOFAR - na snímku). 

 

 

Daný projekt přitom jako mnoha jiných případech začal něčím úplně jiným a v tomto případě původně šlo o studium Jupiteru. Hlavní autor studie Jake Turner se věnoval jeho magnetickému poli, ovšem jeho práce se nakonec stala i základem pro nový způsob hledání exoplanet. Tým astronomů totiž upravil rádiový signál zachycený z Jupiteru tak, jak by mohl vypadat signál ze vzdálených exoplanet, které od nás dělí 40 až 100 světelných let. Vycházel tak z předpokladu, co by LOFAR měl zachytit a s tím se jal skenovat několik blízkých hvězdných systémů. 

 

 

Nakonec stačilo asi 100 hodin pozorovacího času, než se objevil signál ze systému Tau Boötis, binární hvězdy (třída F hlavní posloupnosti a červený trpaslík) vzdálené asi 51 světelných let. Najdeme ji jen kousek od zmíněného Arcturu a jde asi o 1,3 miliard let starý systém, v němž byla už v roce 1996 objevena planeta Tau Boötis b s hmotností přinejmenším čtyř Jupiterů a pohybující se na velice krátké dráze s oběhem jen necelé čtyři dny. 

 

Je možné, že byla zachycena právě tato planeta, přičemž detekce signálu už byla potvrzena pomocí jiného rádiového teleskopu, nicméně otázka je především ta, co je jeho skutečným zdrojem. Ten byl dosud ze všech hledaných rádiových signálů ten nejsilnější, což by mohla vysvětlit velikost dané planety i její blízkost ke hvězdě, ale stále existuje možnost, že signál tvoří právě sama hvězda, nebo nějaký jiný lokální zdroj. 

 

Rýsuje se nám tu ale další možnost pro studium vzdálených systémů, a to konkrétně magnetických polí exoplanet, které mohou leccos povědět o jejich složení a případně o obyvatelnosti. Jak ostatně dobře víme, magnetické pole je pro náš život na Zemi naprosto nezbytné jako neviditelný štít, který nás chrání před nabitými částicemi. 

 

Zdroj: Cornell