Hezky popis fungovani pevnych disku, ale prilis se mi nezda popis v poslednim odstavci. Pokud by SCSI disky provadeli kompletni re­-maping vsech sektoru, jak je v textu popsano potreboval by i jen 1GB disk se sektory stadardni delky 512B radove megabajty pameti ­(urcite rel. rychle RAM­) do ktere by ukladal remapovaci tabulku, kterou by pri kazdem cteni musel pouzit. To se mi nezda prilis pravdepodobne, v dobe 1GB disku byl 1MB RAM sakramentsky drahy kousek hardware ­(cele PC v te dobe disponovalo radove jednotkami MB RAM!­). Navic dynamicky re­-maping pri zapisu ­(coz je i vami zminene formatovani disku­) by ve vysledku znamenal, ze logicke poradi jednotlivych sektoru by neodpovidalo fyzickemu a to by znamenalo, ze bezna defragmentace souboru, ktera pouze radi sektory danneho souboru do sekvence za sebou, by nejen praci s diskem neurychlila ale naopak kontraproduktivne zpomalila, coz neodpovida skutecnosti. Dnesni cca 150GB SCSI disky by pak museli disponovat prinejmensim 1GB RAM pro ulozeni realokacni tabulky a to je zjevny nesmysl. Podle mne maji disky jen podstatne mensi tabulku re­-alokovanych sektoru a vsechny ostatni sektory maji fyzickou adresu vypocitatelnou presne definovanym algoritmem. Disk pak vzdy nejprve zjisti, zda se pozadovany sektor nahodou nenachazi v realokovaci tabulce a pokud ne, jednoduse vypocte fyzickou adresu dle algoritmu, pokud ano, nacte aktualni fyzickou adresu z tabulky. Zminene rychle ­"formatovani­" SCSI disku bude pak podle mne spise dusledek nejakeho jineho vylepseni SCSI disku oproti IDE diskum, napr. write­-back cache. Jeste se mi trosku vybavuje, ze kdyz jsem se naposledy zabyval low­-level pristupem k diskum, tak disky umoznovaly tri ruzne zakladni operace: read sector, write sector a format track ­(formatovat sel minimalne cely track ne jednotlive sektory­), formatovani pak umoznovalo nastavit tzv. sector interleaving, cili fyzicke umisteni sektoru na mediu v ramci tracku nemuselo nutne odpovidat logicke sekvenci, naopak sektory mohli byt ulozeny napr. v poradi 1,3,2,4,5,7,6,8,... coz umoznovalo i rel. pomalou elektronikou cist sektory sekvencne a predavat je nadrazenemu systemu ­(radici nebo primo OS­) v jednoduche sekvenci 1.,2.,3.,... sektor aniz by disk musel cekat po kazdem jednotlivem sektoru na pristi otacku, protoze diky prodleve mezi jednotlivym ctenimi sektoru se mohlo stat, ze pozadovany primo nasledujici sektor by jiz behem prodlevy mezi ctenim ­"ubehl­" kousek za cteci hlavicku­). Moderni disky vsak jiz takove formatovani neumoznuji, protoze poradi sektoru na disku stejne jako jejich pocet v jednotlivych tracich je variabilni optimum byva nastaveno z tovarny od vyrobce a veskery preklad adres obstarava integrovany radic, ovsem kvuli zpetne kompatibilite i tyto disky akceptuji povel pro formatovani, namisto skutecneho formatovani vsak provedou pouhy prepis odpovidajich sektoru pevnou hodnotou ­(tusim ze same jednicky, ale mozna ze to jsou same nuly, to uz si fakt nepamatuji­) vcetne nasledne verifikace zapisu.

Pokusim se trochu osvetlit proc dle meho nazoru stale jeste nevidime obchody plne OLED monitoru a TV. Jak jiz bylo zmineno nekym pred mnou, pro takove displeje je zapotrebi aktivni elektronika ovladajici kazdy jednotlivy ­(sub­)pixel, jedno zda se jedna o LCD, OLED, nebo treba SED displej. Pro takovou elektroniku by byl nejlepsim konstrukcnim material monokrystalicky keremik, ovsem platy monokrystalickeho kremiku potrebne pro TV displeje nejen, ze neexistuji, ale i kdyby ano, byly by neuveritelne drahe. Nejjednodussi je pouzit kremik amorfni, ten je sice rel. levne a snadno dostupny, ovsem i kdyz jako polovodic funguje, elektricky to neni nic moc. Protoze vsak tekute krystaly nepotrebuji prilis vysoke ridici proudy a ani je nelze prilis rychle ­"prepinat­" tak si vyrobci s amorfnim kremikem pro aktivni TFT LCD panely vystacili. Dalsi moznost je pouziti tzv. polykrystalickeho kremiku, ten ma jiz mnohem lepsi el. parametry nez amorfni kremik a umoznuje tedy i budit OLED, ovsem je vyrobne podstatne narocnejsi a tedy i drazssi. Pro OLED displeje se puvodne pocitalo s moznosti vyuzit tranzistoru na bazi organickych polovodicovych molekul, pozdeji se ovsem ukazalo, ze jsou pro danny ucel prilis pomale a jejich vylepseni se nepodarilo zrealizovat. Proto vzaly za sve uvahy o levnem ­"tisku­" OLED panelu pro TV, atp., touto technologi lze vyrabet levne pouze pasivni OLED displeje. V realu tedy LCD i OLED vyzaduji kremikovou budici matrici, ktera navic v pripade OLED musi byt alespon z polykrystalickeho kremiku, cili OLED je a bude pouze stejne drahy nebo drazssi nez LCD ­(vse ostatni je vyrobne zhruba stejne narocne, resp. samotna matrice ma na celkove cene tak zasadni podil, ze zlevneni vseho ostatniho je temer bezvyznamne­).

Moc hezke, ale zajimalo by mne, zda jsou nekde dostupne vykonnostni testy techto routeru. Sam jiz nejaky cas hledam 802.11 a­/b­/g­/n router s gigabitovym switchem, ovsem u nas dostupny LinkSys 350 naprosto zklamal, integrovany firmware je naprosto tupy a neumi skoro nic ­(napr. i jen zobrazit pripojene MAC adresy je problem­) alternativni neexistuje a propustnost pri spojeni na 130 mbps byla kolem 35­-40 mbps, propustnost switche jsem pak uz ani netestoval a rovnou to vratil. ASUS WL500W sice podporuje super firmware DD­-WRT, ovsem umi jen 2.4GHz, coz znemoznuje nejbeznejsim kartam od INTELu spojeni na plnych 300mbps WiFi­-N ­(INTEL to pro 2.4GHz blokuje a povoluje 40MHz kanaly jen na 5GHz­) a navic sice dosahuje 100mbps pri prenosech WiFi­-Ethernet, ovsem pouze pri vypnutem zabezpeceni WiFi, po zapnuti WEP nebo WPA propustnost klesa opet na 35­-45mbps, switch je navic pouze 100mbps. Jedine reseni, ktere by mne dnes asi dokazalo uspokojit, je nejaky ten routerboard ­(napr. Mikrotik RB­-532­) ovsem dostupnost v CR je zde mizerna a navic cena se pak blizi cene za levny notebook + gigabitovy switch s mnohem vyssi uzitnou hodnotou, takze to pro domaci pouziti postrada smysl. Pokud nekdo zna lepsi reseni, dejte prosim vedet.

Sice nevim presne co mate za desku, ale pravdepodobne jiz bude umet rezim LBA 48, takze odpoved zni ano, bude to fungovat. Otazkou je, zda neni lepsi koupit za par stokorun take SATA radic a jit rovnou do modernejsiho SATA disku. Krome snazsi prace s kabelazi to umozni do budoucna pripadny upgrade na PC s integrovanym SATA radicem a take celkovy vykon disku by mel byt vyssi nez u PATA.

Ono nejde ani tak o 64­-bit hry jako o 64­-bit Wokna. Protoze s dnesni grafikou, ktera ma cca 1GB RAM­-ky Vam 32­-bit XP­-cka ci Visty najdou a dokazi pouzit 2 ­- 3 GB systemove RAM­-ky maximalne ­(zalezi dost na boardu, resp. BIOSu­) a to je pri dnesnich cenach za RAM a pametove narocnosti novych her docela problem, ktery asi jen tak vyresit nepujde. Osobne hlavni prinos 64­-bit v X86 CPU vydim prave v rozsireni linearne adresovatelneho pametoveho prostoru, protoze 64­-bitova data zase tak casto potreba nejsou, a tam kde jsou, uz davno existuji specialni instrukce, ktere je zvladaji ­(MMX, SSE, atd.­).

Velmi se tesim na prvni vysledky testu, ale mel bych jeden dotaz, resp. pripominku. Je sice fakt, ze vetsina uzivatelu si asi nebude monitor sama kalibrovat, ale pokud vim, velke mnozstvi monitoru se dodava vcetne patricneho profilu od vyrobce ­(na CD nebo ke stazeni na Webu­). Mam tomu tedy rozumet tak, ze ­"nekalibrovany­" monitor je test s vychozim profilem Windows, nebo s dodanym profilem vyrobce, nebo s pevne dannym profilem ­(napr. sRGB­) ?

Tak na toho INTELa pokud mozno zapomen ! Vice viz zde: http:­/­/www.anandtech.com­/printarticle.aspx?i=2881, btw. takovy test produktu dostupnych na nasem trhu bych tu uvital, to co bylo testovano je opravdu dost prekonane.

Na pohled jsou stejne, viz: http:­/­/www.wdc.com­/global­/products­/imageviewer.asp?model=wdfMobile_SATA_BEVS&filter=1466&currentimage=rgt&La­nguage=en . Takze snad bez redukce, ale prakticky jsem to zatim nezkousel.

Tak jak je to napsane, to spise svadi k vykladu, ze se jedna o prvni Skype Wi­-Fi telefon na svete, ktery vyrobil prave Panasonic. Urcite mene zavadejici by byla formulace typu ­"Panasonic uvadi svuj prvni Skype Wi­-Fi telefon ....­", takhle mi to silne pripomina marketingove vyplody typu ­"jedine nas Silan i silanizuje ...­" atp.

Co je to za novinku, kdyz hezkou radku mesicu exituje a je k dodani napr. tohle: [odkaz, pro zobrazení se přihlaste] za cca 4kKc. A stejny hardware jsem pod jinym logem videl uz i jinde, zrejme se jedna o stejny vyrobek dodavany jen pod ruznymi znackami.

Hot­-swap je i SATA napajeni. Jinak by to samozrejme postradalo smysl. Ovsem je tu jeden drobny zadrhel, pro korektni fungovani je zapotrebi, aby na SATA napajecim konektoru bylo pritomno i 3.3V napajeni, ktere chybi treba u napajecich redukci a mozna i nekterych levnych zdroju. Nicmene vetsina HDD si s tim poradi i tak. Takze nejvetsim problemem zustava samotne rozpojeni, konektor je treba vytahnout spravnym smerem, nesmi se s nim nijak vyklat, nebo tahnout k jedne strane, atp.

2 amoondre­) Pocitate to nejak blbe. Vyrobci HDD ustavicne pocitaji kapacity disku v jednotkach SI, tj. 1TB je dle nich 10^12 bytu. V pocitacove branzi se vsak pouzivaji mocniny dvou a ne deseti a proto se ustalilo, ze jeden kB ­(spravneji pak oznacovany jako kiB­) je 1024 bytu. Z toho se pak odvozuji dalsi nasobky a to jako mocniny velikosti kiB, cili 1MiB ma 1024^2 bytu, 1GiB ma 1024^3 bytu a jeden TiB tedy analogicky ma mit 1024^4, resp. 2^40, resp. 1099511627776 bytu. Rozdil mezi 1TB a 1TiB je tedy celych 99511627776 bytu, cili zhruba 93GiB. Pokud zapocitam nejaky prostor zabrany pro potreby souboroveho systemu ­(jedno zda FAT32, NTFS, ci EXT3­), tak realna velikost volneho mista indikovana v OS po zformatovani takoveho disku bude ­"jen­" cca 900 GiB a to uz je celkem citelny rozdil!

Rado se stalo. K tomu NCQ snad jen tolik, ze v soucasnych discich opravdu dochazi ke zpomaleni sekvencniho pristupu ori povoleni NCQ, je ovsem otazkou nakolik je to chyba disku ­(resp. firmware­), popr. host­-adapteru, resp. ovladace, mozna by bylo zajimave to porovnat napr. pod LINUXem, ale nevim jestli to jiz nekdo zkousel. Jeste jedna drobnost: ramenko z hlavickou je vychylovano linerarnim motorkem, nikoliv krokovym, a to jiz hezky dlouhou dobu. Diky tomu, ze tento motorek samovolne pri odpojeni napajeni diky pruine nebo aerodynamickemu proudeni v disku zajizdi do vychozi polohy ­(narozdil prave od krokoveho­) tak jiz dnes neni nutne pred vypnutim provadet zaparkovani hlavicek.

Tak beru zpet, ted jsem si precetl originalni zdroj informace a zjistil, ze jsem nejak prehledl to sluvko ­"sve­" v nadpisu zpravicky. Kazdopadne trvam na tom, ze preklad slov ­"minimum supply voltage capability­" jako ozivovani bunek je mirne receno zavadejici, spise bych napsal neco jako:­"minimalni napeti, nutne pro udrzeni informace­", alespon tak to obvykle byva v prelozenych datasheetech.

Tak 1.­) prvni SRAM na 45nm predvedl Intel jiz zacatkem roku 2006, vice viz. http:­/­/www.intel.com­/technology­/silicon­/new_45nm_silicon.htm
2.­) SRAM snad nepotrebuji zadne ­"ozivovani bunek­", to je vysada DRAM

Protoze uvnitr je bezprasne prostredi. Je tam sice dira pro ventilaci a vyrovnavani tlaku pri zmene teploty, ale ta je uvnitr prekryta filtrem ­(takovy papirek jak z pijaku­). Ale vzduch je tam opravdu normalni. Posledni podtlakove disky byly tusim 20MB disky u salovych pocitacu.

Moc doporucit bych to nemohl. Obecne plati, ze zvyseni teploty polovodice o 10° vede ke zkraceni zivotnosti na polovinu. V pripade zdroju, ale bude mozna jeste horsi vliv teploty na zivotnost el. kondenzatoru. Takze pokud date do zdroje s malym vetrackem nejaky tissi ­(a tudiz obvykle mene vykonny­), tak mu rozhodne neposlouzite. Navic ve vetsine PC vetrak ve zdroji chladi nejen zdroj ale i cele PC, takze snizenim prutoku vzduchu zdrojem PC­-ku moc neposlouzite a pokud mate v PC pridavne vetraky, tak asi bude ztisovani zdroje to posledni, co vas bude trapit. Pokud budete cele PC chladit treba vodou jako to mam ja, tak muzete take narazit, tedy pokud nebude vodou chlazny i zdroj, popr. zdroj s pasivnim chlazeni,, ale ty jsou prilis drahe. Zdanlivym resenim muze byt pak zdroj s regulaci otacek vetraku, ale vetsina dnesnich zdroju s regulaci otacek ventilatoru ma termistor integrovany primo v tele ventilatoru a tak vlastne reguluje ne v zavislosti na teplote zdroje, ale na teplote uvnitr skrine, takze paradoxne muze byt zdroj v chladnjsi skrini klidne i teplejsi, protoze ventilator prilis snizi otacky. Teoreticky by mohlo byt resenim pouzit vykonove predimenzovany zdroj, ktery bude mit i ucinejsi chlazeni, takze nebude potrebovat silne ­"ofukovani­", ovsem je otazkou co s tim udela snizeni vlastni ucinnosti zdroje a to by mohl celkem dobre zodpovedet pripravovany test zdroju, viz. muj prispevek vyse.

Je pravda, ze naprosta vetsina mnou ­"opravovanych­" ­(vetsinou spise skutecne vyhozenych­) zdroju mela Vami zmineny inkriminovany ridici obvod TL494, resp. ekvilavent ­(oznaceni si ted nevybavim­), a ten mechanismus poskozeni mi take nesel uplne do hlavy, ale vzhledem k tomu ze tam temer vzdy byla v haji zaroven i dvojdioda pro usmerni 5V vetve ­(ktera se v te dobe ve stejnem provedeni jen velmi spatne shanela a proto se takovy zdroj prakticky nedal opravit­) tak je mozne ze mechanismus pozkozeni byl nasledujici: nejprve se prorazila jedna z dvojice diod usmernovace 5V, doslo k poklesu napeti na 5V vetvi a stabilizacni obvod to zacal kompenzovat, tim doslo k narustu napeti na ostatnich vetvich ­(+­-12V, ­-5V­), coz vedlo k destrukci komponent v PC. Ve finale zareagovala proudova ochrana v TL­-ku a Vami popsanym postup se jiz odporoucely FETy v primaru a par jisticu po baraku.
K testu: mereni ucinnost ve vice bodech muze byt zajimave, je sice hezke, ze maximum bude pri plne zatezi, ale te dosahnout je v zasade nezadouci, a prubeh krivky ucinnosti v zavislosti na zatezi tedy muze pomoci rozhodnout, zda je ekonomicky vubec podstatny rozdil mezi provozem rekneme pri 50% nebo 75%, ci dokonce pri 25% zatezi, cili jinak receno zda silne predimenzovany zdroj napr. neni velka hovadina, protoze ucinost klesne napr. na 20%, nebo tak neco. Ono totiz dnes pro bezne PC­-ko v zasade muze stacit 200W ­(100W CPU, 30W mobo,50W VGA a 20W zbytek, to vse navic jen ve spicce, v prumeru spise polovina­), ovsem cenovy rozdil mezi 200W a 400W zdrojem je celkem minimalni ­(vzhledem k cene celeho PC­), takze v realu muze klidne mit nekdo 400W zdroj v masine s prumernym prikonem 100W a myslet si, jak dobre nakoupil!

Bohuzel nemohu moc poslouzit, protoze se tim uz nejakou tu dobu nezabyvam, obecne vzato nema na spinanem zdroji co odejit, kratkodobe spicky v siti muze odstranit predrazeny filr, delsi podpeti ci prepeti zvladne dostatecne nadimenzovany ­(spise predimenzovany­) kondenzator na primaru zdroje a selhani trazistoru zase resi jejich dostatecne dimenzovani. Toto vse vsak zvysuje celkovou cenu a tak by se dalo rici, ze cim drazssi zdroj, tim kvalitnejsi. Bohuzel cena ne vzdy nutne musi znamenat vysssi kvalitu, drazssi noname zdroj by teoreticky mohl byt kvalitnejsi nez znackovy, kde cast ceny platite za znacku, ovsem zarucit to nijak jednoduse nelze, klidne to muze byt jen predrazeny smejd, takze ted babo rad.

Nechci tim zdrzovat, ale protoze jsem se asi rok zivil opravami PC zdroju, monitoru ­(tez impulsni zdroje­) a dalsiho, tak o nich trosku neco vim. V imp. zdroji PC sice nejsou zadne velke kapacity na vystupech z trafa, ale to take neni ten problem, protoze na nich nikdy neni vyssi nez provozni napeti a pokud bude ochrana pripojena k nim, tak se ani nestihnou nabit, takze je to celkem jedno. Jedine snad u vetvi, ktere maji jeste sekundarni stabilizaci, ovsem tam jako ochrana celkem spolehlive funguje samotny stabilizator. Dle mych zkusenosti 99% zdroju, ktere ­"nahle­" odesli, melo spalene oba spinaci MOSFETy, cili zjevnou pricinou jejich zniceni bylo sepnuti obou tranzistoru najednou.Takova zalezitost pak obvykle nejen dokonale znici zdroj, ale zaroven take vyhodi jistice v pulce baraku. Co se funkce zdroje v takove chvili tyce, tak ten casto vygeneruje obrovskou spicku na sekundaru trafa a ta okamzite znici usmernovaci diodu na vystupu 5V, resp. dnes i 3.3V, protoze tyto diody maji v zavernem smeru celkem minimalni odolnost. Tim padem, se na techto vystupech celkem nic moc nedeje, postizene tedy byvaji zpravidla vystupy ­-+12V. Ve starsich PC to zpusobovalo zniceni HDD, ci CD­-ROM ­(ovsem ne prilis caste, kvuli vlastnimu stabilizatoru na HDD, ktery el. disku casto ochranil­) na samotnem mobo pak vetsinou odesly seriove porty napajene primo z +­-12V, resp. jejich budice RS­-232. Samotny CPU nebo pameti zustavaly nedotcene, nebot na 5V se objevilo prepeti jen minimalni. Uz mne to nebavi dale rozvadet, takze jen zkracene, tam kde chtel vyrobce zajistit zvysenou ochranu vystupu, volil spise takovou konstrukci, ktera sama o sobe minimalizuje ­(nejlepe rovnou vylucuje­) moznost vzniku prepetove spicky na vystupu, nez ze by nasazoval na vystup nejake aktivni ochrany,ovsem takova konstrukce je obvykle drazsi a mene efektivni, takze byla opravdu vyjimecna a jenom u drazsich monitoru, v PC zdrojich asi temer nebo vubec ne.

K tematu clanku bych jen chtel dodat, ze se velmi tesim na testovani a vysledky, jiz dlouho mi neco takoveho chybelo. Doufam, ze mereni bude zahrnovat nejen test max. zatizitelnosti, ale predevsim zmereni takovych parametru jako jsou VF spicky v napeti, zpusobovane zatezi, celkova ucinnost v ruznych provoznich stavech, tj. mininalne odber ve stand­-by ­(odber z 5VSB cca 0.5A je celkem reprezentativni­) ­- ukaze jaka je vlastni spotreba v tomto stavu, to je z hlediska ekonomie a ekologie u homePC celkem dulezite, pak treba ucinnost pri 50% zatezi a pri 100% zatezi a pak treba pri nejake ­"standardni­" zatezi stanovene pro vsechny zdroje stejne ­(napr. dle odberu prumerne kancl. sestavy­), ale to uz asi neni tak dulezite, protoze se to da odvodit z testu pri 50% a 100%. Dale pak je velmi dulezite zmerit hlucnost zdroje pri ruznem zatizeni, tj. ve stand­-by pri max. odberu z 5VSB ­(nektere zdroje maji tendency pritom silne piskat­), pri 50% a 100% zatezi, ovsem ne stylem:­"zdroj se jevil jako celkem tichy, i kdyz byly slyset drobne vibrace ventilatoru­", takovy popis je uplne naprd, je potreba hlucnost popsat asi takto: ­"ve vzdalenosti 10cm od zdroje leziciho na dubove desce stolu byla vsesmerovym mikrofonem namerena max. hlucnost 17dB, frekvencni spektrum hluku ­(10­-22000Hz­) je na prilozneme obrazku.­" Pak budu nadsen ­(a doufam, ze nejen ja­).

S temi transily nemate uplne pravdu. Konstruoval jsem s kamaradem zdroj k vysilacce, trvalo nam to cca 12mesicu a odpraskali jsem behem vyvoje elektroniku za asi 6 tisic ­(vysledna cena zdroje pak byla okolo 6kKc, pri dvou celkem postavenych kusech pak tedy naklady na vyvoj dosahli celkem slusnych 50% ­"prodejni­" ceny :­-­( ­). Ten zdroj ma parametry 13.8V pri 40A trvale, jedna se o klasicky ­(nespinany­) zdroj s trafem, protoze spinane zdroje prilis rusi prijem a jsou proto pro prijem HF a VHF nepouzitelne a ma i ochranu proti pretizeni, prehrati a zkratu. Ovsem konstrukce pozadovane ochrany proti prepeti na vystupu se nakonec ukazala jako nejslozitejsi cast cele konstrukce, vzhledem k tomu, ze zarizeni pripojena na tento zdroj maji vsak cenu casto presahujici 100kKc, povazovali jsme ji za nezbytnou. Transil je bohuzel v praxi prilis nepresny , ma kus od kusu prilis velkou toleranci ­"spinaneho­" napeti, takze v seriove vyrobe by to byl docela orisek, nebo zase snese jen omezenou zatez, a to ze vysledkem pretizeni bude trvaly zkrat neni vzdy jiste, klidne se muze stat, ze se PN prechod proste odpari a transil zustane naopak trvale otevreny. V praxi by vam tak asi daleko drive nez zareaguje transil stejne spise odesly chranene komponenty ­(tedy pokud nejsou sami vybaveny nejakou ochranou, coz by byt mely, ale kvuli usporam tomu tak dnes casto neni­). Proto se transily pouzivaji spise k ochrane primaru zdroje a tak snizuji riziko, ze se napetova spicka ci prepeti na vstupu dostane az na vystup, nebo v obvodech s velmi malym rozkmitem „provoznich napeti“, tj tesne pred napajenym obvodem, ale v PC zdroji by to u vetvi, ktere jiz primo bez dalsi stabilizace napajeji logiku k nicemu nebylo. Trochu to rozvedu: na 12V vetvi se dle specifikace klidne mohou objevovat spicky dosahujici az 13.2V ­(12V + 10%­), takze ochrana nemuze byt nastavena napr. na 12.01V. Sice muzete na vstup ochrany pridat nejaky integrator, ktery bude spicky filtrovat, ale to zaroven zpomali rychlost reakce takove ochrany a ve vysledku pak bude takova ochrana zase neucinna. Jedinym resenim je pak tedy ochrana reagujici co nejrychleji, pripojena na vystup s co nejnizsim zvlnenim. Existuji sice transily velice presne a rychle, ovsem bohuzel zvladaji pouze minimalni prikony, takze postaci pro ochrany proti ESD, ale vystup ze zdroje v pripade selhani stabilizace asi neuchrani. Proto ma mnou konstruovany zdroj zvlneni na vystupu max +­-10mV a napetova spicka pri odpojeni zateze pri plnem vykonu cini 100mV, pricemz ovsem pri maximalni zatezi 40A ­(zejmena kvuli neprakticnosti konstrukce s prilis silnymi vodici na vystupu­) maximalni napeti na vystupnich svorkach klesa az o 200mV. Ovsem diky malemu zvlneni a zejmena minimalnim prepetovym spickam pri „beznem provozu“ zdroje, je ochrana ­(resena presnym komparatorem a spinaacim triakem na 600A, zkratujicim v pripade sepnuti ochrany primo filtracni kondenzatory sekundaru trafa – pote jiz vyhori pojistka na primaru a bohuzel i usmernovaci diody na sekundaru, ovsem s tim se jiz neda nic delat, vystup zustane ochranen­) nastavena na 13.95V a vystup tak dosahne maximalniho peaku 14.2V, coz je v pozadovanem limitu 13.8V+5%, tj. 14.5V.

Ja nevim, jestli jsem to vyjadril dost jasne, ale tunylek muze byt docela problem, protoze jej tezko ­"napasovat­" na jakykoliv typ vetracku, reseni s ramem je mnohem univerzalnejsi, tim ze v ramu bude drat napjat po cele plose, je vlasne cela plocha ramu mericim prurezem a pokud bude ram dostatecne velky, tak bude ­"registrovat­" proud vzduchu ze vsech smeru. Pro vetsi nazornost jsem stvoril neumely nactek, ktey je mozne videt zde: http:­/­/www.newlink.cz­/Vmetter.jpg , mereni bude celkem presne pokud x bude vetsi nez y a to bude mnohem vetsi nez l z meho obrazku, jedine co je dulezite, je udrzet dostatecne vysokou teplotu zhaveneho dratku i v bodech, kde bude chlazeni nejvyssi, nikdy totiz ani lokalne nesmi dojit k jeho ochlazeni az na teplotu mistnosti ­(resp. vztupujiciho vzduchu­), proto ten konstantan, ktery je mozno zhavit az na stovky stupnu, aniz by se nejak prepaloval.

Napada mne jen jediny regulerni zpusob mereni ­(alespon relatvniho­) prutoku vzduch a to je vaha vzduchu. Navrhovane reseni s druhym ventilatorem je prakticky tezko realizovatelne, vzhledem k nikym dosazitelnym otackam mericiho ventilatoru a take zavislosti na prostorove charakteristice vyfukovaneho vzduchu ­(napr. nektery ventilator muze vice foukat poblize stredu, nektery naopak pri okrajich a pri dannem zpusobu mereni budou pri stejnem celkovem prutoku namerene hodnoty velmi odlisne­). Z tohoto druheho duvodu je i metoda s lamelou jen malo spolehliva, resp. vypovidajici. Oproti tomu vaha vzduchu muze byt velmi jednoducha na realizaci, napr. by se mohlo jednat o tenky konstatntanovy dratek namotany ve smyckach na nejaky ramecek celkem libovolneho rozmeru ­(napr. 150x150 mm by melo stacit na vsechny bezne typy velntilatoru­). Do dratu je pak nutno pustit el. proud o konstatni hodnote tak, aby se odporovy drat dostatecne ohral, ale zaroven take bez ventilace neprepalil. Samotne mereni prutoku vzduchu je pak jiz jen otazkou mereni el. odporu dratku, cili pri konstatnim proudu se jedna o jednoduche mereni napeti na celem dratku. Cim vice bude drat ofukovan, tim nizsi bude jeho teplota, tedy i el. odpor, a namerene napeti tedy bude neprimo umerne prutoku chladiciho vzduchu. Za predpokladu, ze teplota okolnoho vzduchu je konstatni je uvedene reseni i dlouhodobe stabilni a spolehlive, s kalibraci je mozno merit i absolutni hodnoty prutoku vzduchu a to vse s vysokou presnosti. Jedinym slozitejsim prvekm je zdroj konstatniho proudu, ale to uz je resitelne bud amaterskou konstrukci nebo laboratornim zdrojem. Pripouziti digitalni voltmetru napojeneho na PC je mozne dokonce i zmerit a napr. graficky znazornit zavislot prutoku vzduchu na otackach, resp. napajecim napeti ventilatoru, atd. Jinak asi porovnani ventilatoru pozbyva smysl, k udajum vyrobce bych byl velmi skepticky a preci jen hlavnim ukolem ventilarotu je ventilace a pokud bude ventilatorek foukat malo, je asi uplne jedno, ze je naprosto tichy, bez vibraci a ma 6 ctyrbarevnych blikajicih LED­-ek!

Ad RAID5. S kapacitou a poctem disku naprosty souhlas. Problem je ale v realne implementaci, pokud chcete mit moznost z RAID5 bootovat musite mit RAID5 radic, a zadny takovy levny neznam. Navic ma RAID5 tragicky pomaly zapis a ani reseni s HW cache RAM ­(zalohovanou baterkama­), ktere je uz obvykle extreme drahe zadne vyrazne zlepseni neprinese. Navic RAID5 radice pro ATA disky funguji obvykle dost desne ­(testoval jsem Adaptec a Promise­), ­(pole casto umre jen proto, ze jeden z disku ma bad­-block, atp.­), a SCSI disky jsou opet ukrutne drahe. Neni mi celkem nic platne, ze ztracim jen cast kapacity, protoze SCSI reseni je celkove stejne 2x drazsi nez SATA.
Ad matrixRaid­) Pouzil jsem desku ASUS P5GDC­-V deluxe a samozrejme idealni by byly SATA disky ­(WD Raptor­). OS je Windows 2003. Bohuzel jsem jiz drive pro puvodni PATA RAID5 radic koupil 3 PATA disky ­(300GB Seagate­) a tak jsem musel v dannem pocitaci pouzit PATA<>SATA redukce ­(Kouwell tusim­). V dalsim PC mam jiz jen dva disky ­(nepotreboval jsem takovou kapacitu, zato nizssi latence­) WD Raptor ­(SATA, 10kRPM, 140GB­), jedna se o barebone server ASUS ­(AP­-1600E2 se tusim jmenuje­) a disky jsou samozrejme v RAID1 ­(cili mirror­). Rychlostne to je srovnatelne s RAID0 ­(stripe­) tech 3 tristovek, pochopitelne cena za GB je vyssi, narozdil od RAID5 vsak napr. resynchonizace RAIDu po vypadku jednoho z disku trva asi 2hodiny ­(system je rel. funkcni, jen prace s diskem je pomalejsi­), oproti tomu v pripade RAID5 trvala synchronizace asi dva dny a pocitac byl po tu dobu prakticky nepouzitelny ! Po techto zkusenost jsem proste RAID5 uplne zavrhl, jedinou sanci zustava pouze v pripade, ze bych z kapacitnich duvodu potreboval spojovat vice jak 2 disky a trval na vysoke spolehlivosti, protoze jinak radeji zvolim RAID10 se SATA disky a bude to rychlejsi a levnejsi.

Tak se nebudeme hadat, kazdy ma kousek pravdy. O software jste se nezminoval a mate celkem pravdu, ze ten musi byt specialni, to ovsem plati i pro 64­-bitova CPU. Navic, limitujicim prvkem byva mnohem casteji chipset nebo motherboard, CPU byva nezridka kdy az ten posledni clanek. Me to jenom pripadalao trosku jako reklama na AMD ! :­-)

enrigo­) matrix Raid jsem zkousel, ale moc mne to nenadchlo, moznost administrace Raid poli mi pripadala dost minimalisticka a volnost v konfuguraci take. Napr. ja rad pouzivam 3 HDD v jednom PC, ze dvou pulek disku vytvorim mirror pro OS a z pulky disku tretiho pak obyc. swap. Ze zbylych trech pulek pak vytvorim stripe pro data ­(video soubory ke strihu ­- nepotrebuji vysokou spolehlivost, ale spise rychlost­). Tohle vsak matrix Raid nedokaze, umi Raid pole jen ze dvou disku ­(resp. snad is RAID 10 ze ctyrech, ale to jsem nezkousel­). Navic je to take softwareovy RAID, takze snad s vyjimkou Windows XP ­(ktere RAID schvalne nemaji­) je to shodne s RAIDEM primo v OS. Takze obecne: matrix RAID = zadny velky zazrak.

autor clanku­) Prosim, nematte verjnost nesmysly, ani 32­-bitova CPU nemaji problem s vice jak 4GB RAM. Dokonce ani 16­-bitova CPU nemela problem s vice jak 64kB RAM, jak znamo kazdemo, kdo mel doma AT­-cko, nebo dokonce provni XT­-cko! 4GB limit plati jen pro jeden souvisly datovy prostor, ktery bude primo adresovatelny, ruzne metody strakovani pameti se pouzivaji celkem bezne jiz desitky let ! Nejstarsi Petium melo jen 32­-bit adresovou sbernici, uz Pentium II melo 36­-bit adresovou sbernici, cili zvaladalo obslouzit az 64GB RAM ­(teoreticky, prakticky byla vsak velikost realne adresovatelne RAM omezena velikosti cache a tudiz schopnosti cacheovat takovou RAM­). Takze nebalamutte lidi, napr. takovy INTEL Xeon ­(staci i ten nejstarsi na 1.4GHz­) umi obslouzit az 64GB fyzicke RAM uplne bez problemu ­(uz davno a rozhodne neni 64­-bitovy !­) a programatorum snad neco rekne i nazev PAE X86 !