3D obraz: budoucnost nebo slepá větev?

3D filmy

Má-li nějaký produkt v oblasti elektroniky obstát, je naprosto stěžejní vytvořit patřičný ekosystém. Kdo tomu nevěří, nechť se znovu podívá na Apple, který přes iTunes a AppStore prodává miliony skladeb a aplikací ročně. Přesně na tomto bodě však 3D trochu pokulhává, neboť sehnat díla ve stereoskopickém formátu nebylo vůbec jednoduché.
Ono vlastně celý „3D boom“ nakopl až film Avatar, který vydělal tvůrcům neuvěřitelné jmění a ostatní se rozhodli si z tohoto trhu ukousnout svůj díl. Jen málokterý film dnes do kin dorazí bez 3D edice a některé novější snímky byly dokonce pozdrženy, aby k nim v postprodukci dolepili ono nutné stereoskopické zobrazení. Bohužel na tomto faktu si vylámalo zuby hned několik tvůrců celovečerních kasovních trháků.

Zatímco např. Avatar byl od začátku tvořen s tím, že do kin přinese novou prostorovou zábavu, jsou ostatní filmy ve valné většině přinuceny nabídnout divákům 3D efekt stůj co stůj. Využil jsem možnosti otestovat jak televizor Philips, tak monitor Samsung, abych si vyzkoušel, zda je opravdu o co stát. Již první problémy máte při sehnání filmů, s kterými se roztrhává pověstný pytel až nyní.
Kromě Avatara jsem zhlédl Shreka, Trona, několik 3D dokumentů a všemožných promovideí. Prvotní nadšení z nového formátu obrazu totiž vystřídalo spíše zklamání z nedostatku zajímavých scén. Valná většina 3D se často odehrává uvnitř televizoru a směrem k divákovi se toho již tolik nedostane. Opakované „lekací“ scény, kdy z obrazovky vyrazí čelist zvířete, či čepel zbraně jsou již tak trochu ohrané.
Nehezkou ukázkou je např. poslední Harry Potter, kdy jsem se vesměs shodl s několika dalšími lidmi okolo sebe, že 3D zde vůbec být nemuselo, neboť nebylo prakticky vidět. Jedinou zajímavou scénou bylo (ti co neviděli, přeskočí odstavec), když se „vy víte kdo“ rozpadl na popílek, který doslova poletoval kolem hlavy diváka. Prozatím se také u 3D filmů rozlučte s titulkami, které nejsou čitelné. Všechny nové 3D filmy tak automaticky přichází do kin s českým dabingem.
3D zobrazení je relativně nové a filmařům chybí zkušenosti a možná i nápady, jak tohoto prvku ve filmech využít. Nicméně naprostá většina nových snímků přichází s podporou 3D a uvidíme, zda se tento nepříliš pozitivní trend podaří zvrátit. Prozatím mi zde tak trochu chybí onen WOW efekt, který jsem získal při přesedlání z 26“ CRT televize a VHS videa na 40“ LCD s FullHD filmy a několik dlouhých hodin jsem nemohl odtrhnout oči od obrazovky.

3D kanály

Podobně špatně na tom byla donedávna i nabídka televizních kanálů a 3D se často vysílalo pouze na zkušebních satelitních kanálech. Náplní bylo v naprosté většině krátké video puštěné ve smyčce. Na to se dokážou déle dívat jen ti nejotrlejší jedinci. Stereoskopické programy v pozemním DVB-T vysílání jsou alespoň v našich podmínkách spíše v oblasti snů.
Výrobci se však snaží tento novodobý formát všemožně popularizovat a Olympiáda ve Vancouveru (2010) byla celá v režii společnosti Panasonic. Majitelé 3D televizorů se tak mohli dívat na stereoskopické lyžaře a další sportovce. Následovaly další a další události přenášené v 3D a současně s tím začaly některé známější kanály vysílat naplno v prostorovém zobrazení. Poměrně čerstvou zmínkou je např. rozšíření Discovery 3D mimo USA, naneštěstí naše země zahrnuta není.

2D na 3D

Při přechodu na novější technologii prakticky vždy chybí obsah a stejně jako při příchodu HD televizorů byl u DVD použit upscale obrazu na 1080p, přidali výrobci k některým televizorům a monitorům možnost dopočítat obraz do prostorového režimu. Obcházení podstaty problému se však příliš nevyplácí a konverze tak trochu připomíná nalepení spoilerů na nezávodní auto s cílem zvýšit rychlost.
Abych nebyl zcela pesimistický, jistý přínos je vidět. Platí to zejména u akčních filmů či sportovních přenosů, naopak večerní televizní zprávy raději nechte ve 2D. Dost často je však viditelné, že film či pořad byl tvořen s naprostou nevědomostí o 3D a efekty post-produkované televizorem zkrátka nejsou uchvacující.