ABIT IT7 - už jen USB a FireWire

Jednou z nejzajímavějších součástek desky je zajisté řadič společnosti HighPoint Technologies HPT374, který je umístěn v 208 pinovém LQFP pouzdře kousíček od SouthBridge ICH4. Fyzicky je také připojen přímo na PCI sběrnici a nabízí 4x rozhraní ATA133 (133MB/s) s 256 bajtovou vyrovnávací pamětí FIFO na kanál, podporu RAID polí 0 (stripping), 1 (mirroring), 0+1 (kombinace) a JBOD (span). Zde se zřejmě okamžitě nabízí otázka, jaký je rozdíl mezi RAID 0 a JBOD? RAID 0 ukládá data současně na všechny připojené disky po stejné velikosti bloku. Vzniká tím sice určitá nehospodárnost, protože ne všechny délky se dají dělit přesně počtem připojených disků, rozhodující slovo má však disk první. V extrémním případě se může stát, že první disk je již zaplněn a na dalších je ještě trochu místa. Z hlediska RAID 0 však již nic dopisovat nelze. Výhodou však je vyšší rychlost zápisu i čtení. Pro vytvoření tohoto pole se doporučují disky stejných kapacit, v opačném případě bude jeho velikost shodná s nejmenším připojeným diskem. JBOD není pravým druhem diskového pole, takže na to jde trošku z jiného konce a snaží se spojit všechny disky (různé kapacity) sériově za sebou a data ukládá od prvního do posledního disku. Řadič přistupuje vždy jen na jeden disk, z čehož pramení o něco málo pomalejší komunikační rychlost. Ani jedna z těchto možnosti neřeší výpadek některého z disků. K tomu je už určen RAID 1 nebo kombinace 0+1. Teoreticky by mohla existovat i možnost JBOD/RAID 1, ale tuto kombinaci zatím nikdo nenabízí. Ovladače pro tento řadič jsou k dispozici ve verzi 1.2 pro Windows 95 až XP (včetně NT4) a Linux řady RedHat (v přípravě je Caldera, Suse a Turbolinux). Při náběhu počítače se po proběhnutí prvních dotazů a testů zeptá na možnost změny konfigurace disků připojených na HPT374. Stiskem CTRL+H se během chvilky dostaneme do graficky zpracovaného menu s nabídkou čtyř základních možností. V prvním si můžeme vybrat druh použitého pole, ovšem za podmínky, že jsou fyzicky připojeny aspoň dva disky. Jako první se nabízí výběr RAID 0, 1, 0+1, JBOD, druhou položkou určujeme jeho název, třetí vybíráme disky, které se budou právě vytvářeného pole zúčastňovat, čtvrtou určujeme velikost bloku (64k až 2M) a poslední pátou spouštíme samotný proces jeho vytvoření. Podrobnější postup je již součástí návodu od strany 4-5. Snad ještě poznámka na závěr, pokud chcete dosáhnout co nejvyššího výkonu, používejte na jednom kabelu vždy jen jeden disk v nastavení master.

V následujícím textu se blíže podíváme na existující verze BIOSu a jejich možnosti:

BIOS 8H z 25.4.2002 - jedná se o výchozí verzi k této desce, obsahuje podporu HPT374 1.21 a Intel UNDI PXE-2.0 (build 082) PCI Fast Ethernet Controller v2.12 z 17.8.2001 (MLID v3.64 z 16.8.2001) pro integrovanou síťovou kartu. Jeho zajímavostí je, že umožňuje zapnout či vypnout paralelní (SPP/EPP 1.7,1.9/ECP/ECP+EPP), dva sériové a IrDA port (IrDA/ASKIR), i když fyzicky na desce nejsou vyvedeny. Naštěstí jsou všechny tyto hodnoty nastaveny na Disabled (vypnuto), ale i přesto je zde vidět, že se skutečně jedná o první verzi, která ještě není až tak úplně v pořádku. Správně by zde tyto položky vůbec neměly figurovat. Tato verze podporuje jen procesory P4 (s jádrem Williamette a Northwood).

BIOS 8Y z 3.5.2002 - Evaluation ROM - tato beta verze pouze drobně rozšiřuje původní BIOS o Enhance DRAM Performance v sekci Advanced Chipset Features s výchozí hodnotou Disabled. Pokud ji zapneme, získáme asi o 1% rychlejší přístup do paměti. Bohužel ani tato verze nepodporuje nové Celerony s jádrem Williamette a detekuje je jako Intel Pentium 4 0F13/03 s 256 kB cache, což je evidentní nesmysl, neboť tento Celeron má jen 128kB cache.

BIOS 8Y z 3.5.2002 - tato plná verze, která byla uvolněna 28.5.2002 v odpoledních hodinách, nepřináší vůbec nic nového. Oproti výše uvedené beta verzi se liší pouze 4 bajty DMI BIOSu a drobnou kosmetickou změnou v samotném nastavení položek BIOSu (z hlediska uživatele však není žádný rozdíl vidět).

Po čisté instalaci systému Windows XP Professional se ve správci zařízení objeví celkem sedm otazníků se zařízeními bez vhodného ovladače. Vložíme tedy dodaný CD disk verze IT-1.00M a po jeho automatickém spuštění vybereme instalaci Intel Chipset Software Installation Utility verze 4.00.1009. Jedná se o starší neoficiální verzi podpory nových čipsetů, aktuální je 4.00.1011 vydaná dne 17.5.2002. Tuto si můžete stáhnout buď z webu nebo FTP serveru Intelu. Po dokončené instalaci je i zde vyžadován restart. Dále je třeba nainstalovat ovladač použité grafické karty (není součástí CD), VIA USB 2.0 driver verze 2.02, ovladač kodeku AC'97 verze 4.66 a podporu RAID pole. Pokud to myslíte s RAIDem vážně, nezapomeňte si nainstalovat HPT374 RAID Management verze 2.2, pomocí něhož můžete obhospodařovat připojené IDE disky. U některých výše uvedených ovladačů je nutnost potvrdit instalaci i když nemají WHQL certifikaci a celkem často je vyžadován následný restart. Poslední nutnou instalací je podpora Intel ICH4 USB 2.0, ten však na CD nenajdete, zřejmě nebyl v době lisování ještě k dispozici. Výrobce se zde odkazuje na svou FAQ stránku, kde však ani nyní ovladač nenajdeme. Ani stránky Intelu na tom nejsou o moc lépe, všude jsou odkazy na http://windowsupdate.microsoft.com, ale ani tam nic není. Pokud se zde již připojíte, budete požádání o instalaci Windows Update Control V4. Klikněte na Ano a nechte vyhledat všechny doporučené aktualizace, které si po dokončení prohlídky můžete nainstalovat. Aktualizovaný ovladač pro USB 2.0 by se zde měl objevit 10.6.2002.

Na závěr si zobrazíme ještě pár testů z běžných benchmarkových programů. Jedná se o SiSoftware Sandra 2002.1.8.59 (Memory Bandwidth, CPU Arithmetics, CPU Multi-Media), PC Mark 2002 build 100 (Total Score), HD Tach 2.61 (Standard & Advanced size test) a Quake III Arena (v1.11, vždy rozlišení 32bitů). Konfigurace byla následující: základní deska Abit IT7 s BIOSem 8Y (výchozí nastavení, zapnuto Enhance DRAM Performance), paměť KingMax 256MB DDR266 CL2, procesor Intel Pentium 4 2.4GHz/133MHz, grafická karta InnoVision Geforce 4 MX440 s TV outem, 64MB DDR paměti Samsung K4D263238M-QC50 (4 ks) a ovladačem verze 28.32, pevný disk Seagate Barracuda IV ST360021A. Po dobu všech testů byla vyřazena z činnosti zvuková karta, rozhraní FireWire, řadič disků HPT374 a VIA USB 2.0. V praxi se totiž ukázalo, že všechny tyto části si ukrajují ne zcela zanedbatelný výkon procesoru, v případě Memory Bandwidth testu to bylo například 6%.

SiSoft Sandra 2002

PC Mark 2002

HD Tach

3D Mark 2001SE

Quake III Arena

Klady:

Zápory:

Deska prošla certifikační zkouškou číslo C240202 dle direktivy 89/336/EEC u společnosti Sporton International Inc. dne 15.4.2002 a vyhovuje normě EN 55022:1994 třídy B, z čehož vyplývá legislativně bezproblémový provoz v naší republice. Jakýkoliv dovozce či dodavatel může na základě tohoto certifikátu vystavit Prohlášení o shodě nebo Ujištění o prohlášení o shodě (dle nařízení vlády č.169/1997 Sb. v platném znění).

Co říci závěrem? Jedná se o ne zcela běžnou základní desku upoutající na první pohled především absencí některých v dnešní době ještě pořád běžných portů. Nejedná se tedy o nějak převratný model, tedy až na podporu FSB 533 (133) MHz. Škoda jen, že se výrobce více nesoustředil na bezchybné provedení manuálu. Podpora pro nové Celerony je výrobcem přislíbena do 14 dní pouhým updatem BIOSu. V brzké době se také objeví speciální kit pod označením MediaXP, připojený přes konektor FPIO2 a některé další. Bude to soubor několika výstupů umístěných do pozice 5.25". K dispozici nabídne vstup na mikrofon, výstup na sluchátka, optický S/PDIF výstup, 2x USB 2.0, FireWire a také nejzajímavější část - čtečku Secure Digital, Memory Stick a Compact Flash karet typu I a II. Běžná koncová prodejní cena základní desky (bez tohoto kitu) by se měla pohybovat kolem 7700 včetně 22% DPH.

Pozn.: Bližší informace o Abit MediaXP panelu naleznete v tomto článku.

Některé použité zkratky:

FCBGA = Flip Chip Ball Grid Array (typ zapouzdření)
LQFP = Low Profile Quad Flat Pack (typ zapouzdření)
POST = Power On Self Test (samočinný test při zapnutí PC)