Acoustic Energy Aego M 2.1: skoro nejlepší

První, co vás na těchto reproduktorech zaujme, je fakt, že jsou bílé a designově se poměrně dobře hodí k produktům společnosti Apple. Speciální rozhraní pro iPod nebo dokovací místo bychom ovšem hledali marně. Tento set lze naštěstí objednat nejen ve stylové bílé, ale i v umírněné černi, která se bude do většiny domácností hodit lépe.
Velkým překvapením je hmotnost malých satelitů, které jsou vyvedeny v kovu, To má pozitivní vliv na případné rezonance způsobené velmi tenkou ozvučnicí. Satelit tak bez problému můžete využít jako útočnou zbraň. Hmotnost satelitů rozhodně působí velmi dobře, protože satelit tak není snadné na stole převrátit nebo shodit. Výtku zde mám ovšem k základně satelitů, která by mohla být udělána tak, aby zabránila klouzání a otáčení vlivem hmotnosti přivedeného kabelu. Doporučuji zakoupit malé pryžové podložky v nějakém obchodu s reproduktory (běžně se dávají na regálové repro, aby se nepoškrábaly základny ozvučnice).
Další věcí, kterou bych vyřešil jinak, je využití cinch vstupu na satelitech. Bez vlastního bastlení tak nemůžete připojit jiný než dodávaný reproduktorový kabel. Nicméně, dodávaný kabel je naštěstí velmi slušné kvality a změnou bychom pravděpodobně nedocílili ničeho lepšího. První, co zřejmě udělá každý majitel nového Aego M setu, je zkrácení kabelu samotného, který je dlouhý více než tři metry na každou stranu.
Na dobré vytvoření stereobáze má velmi dobrý vliv natočení satelitů resp. reproduktorů nahoru zhruba na uši posluchače, což vynahradí fakt, že se satelity nebudou většinou nacházet ve stejné poslechové rovině. Pokud ovšem využijete montáže na zeď, což vřele doporučuji, pak reproduktory budou mířit přesně na vás vzhledem k promyšlenému tvaru satelitů.
První, co vás může překvapit na subwooferu, je jeho hmotnost. Je poměrně lehký, což je v ostrém kontrastu s hmotností malých satelitů. Těžké komponenty jsou pro hifistu obyčejně příslibem dobrého zvuku a dobře utracených peněz. Hlavní jednotka s basovým reproduktorem je vyvedena rovněž ve stylové bílé a ozvučnici tvoří poměrně tenká MDF. Poklepem zjistíte, že do nějaké příkladné rigidnosti má poměrně daleko. V tomto momentu jsem poněkud zaváhal, neboť bytelností je subwoofer Logitech Z-2300 THX poněkud jinde. Pokud si vzpomenu na GigaWorks T3 z dílen Creative, tak je tento rozdíl ještě markantnější.

Na zadní straně subwooferu se nachází vstupy pro audio, které jsou poněkud netradičně rozděleny na pravý, levý a střední. Středový vstup patří speciálnímu středovému reproduktoru, který by měl obstarávat dialogy ve filmech či hrách s prostorovým zvukem. Tento koncept není příliš rozšířený, ale má své kouzlo, protože ne vždy potřebujete úplně nutně zadní efektové reproduktory. Tuto možnost jsem bohužel nevyzkoušel a k jejímu provozu byste potřebovali další středový satelit, který jsem nikde v prodeji neviděl (tohle soudruzi z AE skutečně nedomysleli).
Nemusíte se bát, že díky absenci běžného propojení přes stereo jacky 3.5mm budete potřebovat nějakou speciální zvukovou kartu. V balení je samozřejmě přítomen kabel, který propojí klasický výstup ze zvukové karty s cinch vstupy na hlavní jednotce. Pro ty, kdo vlastní zvukovou kartu s výstupy cinch, to je ovšem dobrá zpráva (Audiotrak, Auzentech, ESI atd.). Pro vlastní test jsem využil zvukové karty Audiotrak Prodigy HD2, která je určena primárně pro stereo na počítači a poskytuje opravdu solidní vyvážený zvuk na rozdíl od některých karet pro herní nasazení. Disponuje i kvalitními ovladači. Propojení obstaraly samostatné směrové kabely AudioQuest. Ano, podobné komponenty samozřejmě nečekám na běžném PC a u běžných uživatelů. Reproduktorům ale takto koncipovaná signálová cesta jednoznačně prospěla.
Ovladač hlasitosti je poněkud neprakticky umístěn na centrální jednotce, která v naprosté většině případů bude pod stolem pro PC. V rámci testu jsem ale hlavní jednotku umístil asi 70 cm od zadní stěny kvůli bassreflexu na zadní straně subwooferu. Obecně lze říci, že umístění basové jednotky pod stůl a navíc velmi blízko stěny, není úplně to pravé ořechové kvůli vzniku nepříjemného dunění a dalších souvisejících věcí. Dalším poměrně důležitým ovladačem na hlavní jednotce je úroveň basů, který má pouze 3 úrovně a s klidem ho nechte nastavený uprostřed na zlatou střední cestu.

Jako zdroje zvuku tentokrát posloužily různé žánry v mp3 o vysokém bitrate (256-320kbs) od klasiky až po tvrdší muziku. Filmy reprezentovaly téměř vždy MKV nebo DivX/DVD.