AIGO - Velmi solidní přepracování čínské stolní hry Go do kapesního formátu

Předpokládá se, že hra Go vznikla někdy před 4-5 tisíci lety v Číně, dodnes se vědátoři hádají, jestli původně šlo o něco ve stylu počitadla nebo o jistý druh uctívání božstev (yin a yang, černá a bíla). Ponechme tyto detaily teoretikům a soustřeďme se na to důležité - na hru samotnou.

Go je hra velmi jednoduchá a každý, kdo pochopil třeba piškvorky jistě brzy pochopí i Go. Takže, jak je tak nějak na začátku zvykem, jaká jsou pravidla?

1. Go se hraje na hracích deskách 9x9, 13x13 a standardně na 19x19.
2. Cílem hry je získat co největší uzavřené území svojí barvy, tj. ohraničit si svými kameny větší území než soupeř.
3. Na začátku hry je deska třeba oproti šachům úplně prázdná. Hráči hrají tím stylem, že střídavě umisťují kameny zvolené barvy (černý začíná jako první) na desku. Kameny se umísťují na průsečíky linií, nikoliv do políček jako u dámy apod. Jakýkoliv zahrátý kámen se už nikdy nepohybuje, ovšem může být zajat. Kameny lze umisťovat samozřejmě pouze na prázdná místa, nemůže jich být 5 na sobě.
4. Podívejte se na dolní obrázek, kameny umístěné k sobě vodorovně a svisle tvoří tzv. skupiny, např. v pravém horním rohu je jedna skupina černá o 6ti kamenech a dvě skupiny bílé o dvou a třech kamenech. Levé dva bílé kameny ke skupině nepatří, protože leží na diagonálách.
5. Každý kámen a každá skupina má tzv. svobody, což jsou prázdné průsečíky dotýkající se kamene nebo skupiny. Opět se podívejte na obrázek, osamocený bílý kámen vpravo má 4 svobody, černá skupina vpravo nahoře 6 svobod, bílá skupinka o třech kamenech tamtéž má 5 svobod. Jestliže skupina kamenů nebo kámen nemají žádné svobody, jsou považovány za zajaté a odstraňují se z desky. Skupina kamenů nebo kámen, který má poslední svobodu je v tzv. "atari" což je obdoba "šach" v šachu, znamenající, že skupina nebo kámen může být příštím tahem zajat(a).
6. Jedinou vyjímkou ve hře je tzv. pravidlo o kó, říkající, že hráč nemůže zahrát takový tah, aby na herní desce vznikla stejná situace jaká tam byla tah předtím. Pokud si říkáte, že to není možné, tak je to možné, dokonce častěji než byste mysleli. Většinou na kó narazíte v situaci, kdy máte s protihráčem v sobě zaklesnuty dvě skupiny, každá obklopující nepřátelský kámen tak, že mu zbývá jediná svoboda. Pokud bílého vezme černý, tak bílý nemůže okamžitě hrát zpět a sebrat černý, protože by nastala situace stejná jako byla o tah předtím. Poté by zase mohl černý vzít zpět bílého atd. atd. do nekonečna. Programátorsky řečeno, pravidlo o kó zabraňuje nekonečnému cyklu.
7. Sebevražedný tah do skupiny nepřátel (tah při kterém ztratí kámen všechny svobody) lze zahrát pouze v případě, že hráč tímto zajme nějaké nepřátelské kameny a získá následně po zajmutí nepřítele nové svobody.
8. V žádném případě nelze brát tahy zpět, to je filozofie Go.
9. Pokud hráč usoudí, že už nikde nelze úspěšně napadnout protihráče, ani na hranicích, ani nemůže zkusit vpád do jištěného nepřátelského území (jistá sebevražda), může se dobrovolně vzdát tahu - pass. Pokud oba hráči za sebou passují, hra končí. Je zajímavé, že hráč může doborovolně passovat kdy chce, tedy klidně i uprostřed hry.
10. Na závěr se spočítají volná pole a zajatci a kdo má víc, vyhrál.

Palmáč může zastávat roli protivníka nebo může hrát sám proti sobě (a Vy můžete pozorovat taktiku), lze jej samozřejmě používat jenom jako "hrací desku" někde na cestách nebo na pláži, kde budete hrát třeba s přítelkyní.

Hry lze pro pozdější studium zpětně procházet a exportovat přes MemoPad do SGF souborů (Standardní Go File - Domluvený multiplatformní Go formát) na PC.

AIGO podporuje rovněž tzv. handicapovou hru, kdy jsou před prvním tahem na desku strategicky rozmístěny Vaše kameny v množství max. 9 kusů. I přes tento náskok Vás ale Palmáč jistě v prvních partiích pěkně natře, takže se tuto výhodu nestyďte v počátcích používat.

AIGO je značně otravný shareware. Zapomeňte na nějaké měsíční testování, nechá Vás zahrát jedinou hru a potom začne otravovat se zpomalovači po každém tahu, takže hra je prakticky nehratelná.


Průměrná hra na mistrovské desce 19x19, při které budete opravdu přemýšlet, hravě trvá hodinku. Nám začátečníkům, ale budou zpočátku jistě stačit desky menší, doporučuji začít přímo u té nejmenší velikosti 9x9. Hry jsou zde jednak kratší a pak také přehlednější. Uvidíte sami, jak je snadné se na velké desce ztratit.

Go zatím úspěšně odolává pořádnému počítačovému zpracování. Ač jsou pravidla tak jedoduchá, exponenciální nárůst výpočtů po pár tazích do hloubky miliard činí standardní metody výpočtů "hrubou silou" nepoužitelné. A tak i dnes, kdy šachový počítač porazí 99,999% lidí, tak nejlepší počítačový program Go porazí jakýkoliv východní student. Co říkáte, nechcete algoritmus vymyslet a získat nějaké ty milióny… ? Jen směle do toho, jedno z mála nenasycených míst na trhu, čekajících na svého génia…


V samotné literatuře Japonska, Číny a dalších přilehlých východních států má Go nepřehlédnutelné místo v řadě historek, pověstí a přísloví (nedoporučuji vyhledávat slovo "go" z důvodu značné podobnosti z jedním z nejpoužívanějších slovíček v English, radši tam zkuste jetě přidat "go strategy game", "go board game" nebo něco podobného). O faktu, že to v těchto zemích berou opravdu s hraním Go vážně, svědčí mimo jiné i fakt, že např. ve středověku byly císařem podporovány ty nejlepší školy. Různé klany vyvíjely ty nejvychytralejší postupy, jak zvítězit nad protivníkem a některé historky z té doby jsou opravdu velmi zábavné. Např. jak ve své době vojenští stratégové museli hrát partie Go, aby se ukázalo, jak takticky a strategicky uvažují.

Kdysi, kdesi, kdosi řekl: "Jsou-li šachy hra královská, pak je Go hra císařská!" Těžko soudit, to už si budete muset ověřit sami… Každopádně, jistě mi po pár hrách dáte za pravdu, že Go je hra s duší. Těžko se to popisuje někomu, kdo ji nikdy nezkusil, ale po pár partiích ten zvláštní pocit určitě poznáte, můžu jen říct, že stojí za to…