AMD Ryzen 2000 v testu: Zen nám dospěl

 

Nyní už se vrhneme na přetaktování procesorů s ohledem na jeho dlouhodobou udržitelnost, takže hlavní roli bude hrát stabilita a také udržení rozumné teploty. Z maximálního taktu 4,325 MHz a napětí 1,45 V jsme tak mohli pouze a jen slevit, ale zase není třeba hned stahovat kalhoty, když avizované 4,2 GHz jsou ještě daleko, což se týkalo, jak jinak, procesoru Ryzen 7 2700X. 

 

První krok tak byl snížení taktu na 4,3 GHz, což chladič na první pohled bez problémů zvládal a zdráhal se procesor pustit nad 70 °C, ale v testu Prime95 začala po chvíli selhávat jednotlivá vlákna. Pokračoval tedy sestup po krocích 25 MHz, který se bohužel zastavil až právě na 4,2 GHz, což byla konečně stabilní frekvence pro Ryzen 7 2700X, k čemuž bylo nutné použít napětí 1,45 V.

 

Tento procesor má tak poměrně široký frekvenční rozsah při přetaktování, v němž dokáže běžet v zátěži, ale jen krátkodobé a také ne tak silné, jakou připraví Prime95. Vzhledem k tomu, že bylo nutné využít vysoké napětí, pak se ani moc nezměnila spotřeba, která oproti maximálnímu dosaženému přetaktování klesla jen o několik wattů. Nároky na chlazení se tím téměř nezměnily, a je tedy nutné použít výkonný chladič. Námi použitá Noctua NH-D14 dokázala procesor zastavit na 75 °C. 

 

Ryzen 5 2600X na tom mohl být logicky spíše jen hůře než 2700X, a také že jsme se v jeho případě dostali na 4,15 GHz opět s napětím 1,45 V. To přineslo očekávatelné výsledky, jež můžeme shrnout v následujících grafech. 

 

 

 

 

V prvé řadě je jasné, že posun výkonu přetaktovaných procesorů při zatížení jednoho jádra je velice nízký až zanedbatelný. Důvod je jasný, protože na takto vysokých frekvencích dokáže operovat v zátěži jednoho jádra i nepřetaktovaný procesor díky turbu. Oba mají přitom maximum ještě výše, než je námi dosažená frekvence přetaktování všech jader, ale v praxi na ně při silné zátěži jednoho jádra přeci jen těžko dosáhnou. 

 

V zátěži všech jader jsou rozdíly už přeci jen celkově větší, ale i tak je znát, že pokud necháme procesory, aby si řídily své napájení a takt samy, o mnoho výkonu nepřijdeme. To by šlo přičíst lépe pracujícímu SenseMI a XFR2, na což se ostatně brzy podíváme. 

 

 

 

 

Ještě před tím tu ale máme spotřebu, která kvůli vysokému napětí vylétla nahoru o rozhodně větší procento, než o jaké poskočil výkon, takže z hlediska efektivity jsme si pohoršili. Bylo by zajímavé se pokusit o dosažení co nejlepších výsledků s opravdu kvalitním chlazením, čili s výkonným vodníkem, který by dokázal udržet procesor při nízkých teplotách, ale takto musím říci, že pro běžného uživatele s prostým vzduchovým chladičem v jedné ruce a účtem za elektřinu v druhé nemá taktování nových procesorů Ryzen valný smysl. To ostatně dělá čest inženýrům firmy AMD, kteří tyto procesory dokázali velice dobře vyladit, aby z nich dostali maximum.