Antec Nine Hundred: zaměřeno na chlazení
12.3.2007, Jan Vítek, recenze
Se skříní s přízviskem Advanced Gaming Case přišla společnost Antec, výrobce založený v roce 1986 v Kalifornii. Zabývá se výrobou počítačových skříní a zdrojů a její skříně obvykle patří mezi to nejlepší, co lze pořídit. Snad tuto pověst Nine Hundred nepokazí.
Kapitoly článku:
- Antec Nine Hundred: zaměřeno na chlazení
- Pohled dovnitř skříně
- Instalace a teplotní testy
- Závěrečné hodnocení
I u Antecu Nine Hundred se uplatnila naše obvyklá sestava v následujícím složení:
Skříň byla navržena dobře i pokud vezmeme v potaz pohodlnou instalaci. Je dostatečně otevřená, takže s umístěním komponent nebudete mít problémy. Začneme s umístěním základní desky. Pokud vlastníte standardní ATX model pro devět šroubků, musíte si nejdříve do traye sami dosadit zbývající tři distanční sloupky. Poté s největší pravděpodobností vycvaknete a zahodíte dodávaný I/O štítek, nahradíte jej štítkem z balení základní desky, tu umístíte do skříně, slícujete její montážní otvory se závity v distančních sloupcích a přišroubujete.
- klikněte pro zvětšení -
Podvozek by byl na místě a nyní je čas na rozšiřující karty, tedy především grafickou kartu, již se vyplatí vyzkoušet umístit co nejdříve, abyste se ujistili, že si nebude navzájem zavázet s pevnými disky, nebo kabely. Karty se tedy připevňují zcela klasicky pomocí šroubků a stejně tak i mechaniky a pevné disky. U disků výrobce pamatoval na prostorovou nenasytnost rozšiřujících karet a navrhl instalaci tak, aby se instalovaly pohodlně a bez problémů. Potřebujete k tomu uvolnit jeden ze dvou 3,5“ modulů, jež drží za osm šroubků. Moduly následně jednoduše a lehce vysunete ze skříně směrem dopředu, takže je nejdříve nutné odpojit veškeré konektory.
- klikněte pro zvětšení -
Poté nastává čas na upevnění disků v jedné ze tří pozic. Zde jsou zvýhodněni ti, kteří mají po ruce šroubovák s magnetickou hlavou, protože k závitům se musíte dostat přes nevelký otvor a při tom si nemůžete přidržovat šroubek prstem. S nemagnetickým šroubovákem se toto snažení může lehce stát vysoce otravnou záležitostí. Disky máme tedy na místě a zbývá je s modulem vrátit zpět na místo a opětovně zajistit. Celkově jde tedy o nepoměrně složitější proceduru než u hojně využívaného systému, kde se disky pomocí kolejniček instalují zboku. Avšak výhoda v podobě podstatně zlepšeného průtoku vzduchu to dle mého názoru více než dostatečně vyvažuje.
Instalace zdroje a především jeho pozice dává prostor pro účelné vyřešení managementu kabeláže. Budete sice muset táhnout napájecí ATX kabel o pár centimetrů dále (v závislosti na provedení skříně), ale na druhou stranu dole dostanete dostatečný prostor pro uložení přebytečných kabelů. Ty navíc nebudou nevzhledně viset do prostoru, ale v nejhorším prostě spočinou na dně, kde těžko budou činit neplechu. Dále budete mít také blíž k pevným diskům a grafickým kartám, na druhou stranu zase dále k mechanikám, ale to si nevyberete nikdy.
Teplotní testy
Skříň nabízí velké množství různých konfigurací odvětrávání dané počtem ventilátorů a znásobené tím, že si u každého můžete nastavit tři otáčky. Rozhodl jsem se tedy celkem pro pět testů, které pro přehlednost uvedu v bodech.
U prvního a druhého testu tedy budeme moci sledovat teplotní rozdíly mezi všemi ventilátory zapnutými na minimální a následně na maximální otáčky. Třetí a čtvrtý test zase ukáže, zda je lepší zadní 120mm ventilátor na 1200 RPM, nebo 200mm ventilátor na pouhých 400 RPM. A nakonec se podíváme, jaký přínos má kvalitní boční 120mm ventilátor.
Testy probíhaly při teplotě 23,5 - 24°C za pomoci aplikací Prime 95, 3DMark03 (opakovaný test Mother Nature) a h2benchw (opakovaný seek). Teploty jsem následně sledoval programy SpeedFan a Rivatuner.
Nejdříve jsem tedy zapojil všechny dodávané ventilátory a ponechal je na výchozím nastavení otáček, tedy na minimu. Vzhledem k okolní teplotě se teploty procesoru a čipové sady držely na velmi dobrých hodnotách, jakých dosahují pouze ty nejlépe větrané skříně jako 3D Aurora 570. Výtečné a zcela mimořádné teploty v zátěži však dosáhla grafická karta - pouhých 77°C, kde Aurora dosáhla 80°C (a to ještě měla výhodu v chladnějším okolním vzduchu). Tady nepochybně zaúřadovala dvojice předních ventilátorů a je jasně vidět, jak moc mohou být užitečné, pokud se u návrhování předních šachet nemyslí kolenem. Také teplota pevného disku se usídlila na velmi pěkných 28°C.
Zrychlení všech ventilátorů na maximum přineslo okamžitý nárůst hluku, jaký jen dokáží vytvořit tři 2000RPM 120mm ventilátory a 200mm monstrum na 800 RPM. S takto upravenou skříni bych pracovat nedokázal a i když jsem zmlsaný odhlučňovacími boxy a 800RPM ventilátory, stejně myslím, že by to bylo utrpení pro každého, kdo má uši. Z těchto důvodů nepovažuji celkem výrazný pokles některých teplot za opodstatněný, i když to jsou velice nízké hodnoty.
Nyní se ukáže, jaký je rozdíl mezi 120mm ventilátorem na 1200 RPM a 200mm ventilátorem na 400RPM. Specifikace hovoří o výkonech 39 CFM a 83 CFM, takže 200mm varianta má v tomto ohledu jasně navrch, stejně jako v pozici, v níž může využívat přirozeného proudění teplého vzduchu směrem vzhůru. Avšak 120mm verze dosahuje podstatně lepšího statického tlaku, což by mohlo hrát zase do jejích karet. Pokud však porovnáme teploty, pak hlavní komponenty byly 200mm verzí chlazeny o 2-3°C lépe. A přitom se tento ventilátor na daných otáčkách ozýval podstatně tišeji.
Boční 120mm ventilátor má zcela logicky vliv především na provoz grafické karty, ale ostatní komponenty z tohoto narušení průtoku vzduchu skříní nejsou nijak nadšeny. Snad pouze čipová sada, která je bočnímu ventilátoru na ráně toho může využít. Z hlediska chlazení je tedy tato skříň velmi dobře navržena a uzpůsobena, ale to je bohužel vykoupeno absencí prachových filtrů. Ventilátory tedy nemusí překonávat jejich odpor, jenomže i v méně prašném prostředí bude za několik týdnů provozu počítač vypadat nevábně a prach také bude ucpávat žebra vnitřních chladičů. Na to je třeba pamatovat při pravidelné údržbě.
Anemometr Omega HH-31A
Z hlediska hluku se ventilátory Antecu ukazují ve velmi dobrém světle. Už jejich zaoblené hrany a pevná konstrukce leccos napoví a zbytek dokonají dobře vyvážené rotory a motorky, jejichž provoz je sám o sobě tichý bez klapání.
Pro ověření dalších kvalit ventilátorů jsem vzal ještě na pomoc anemometr a s použitím naší metodiky měření průtoku vzduchu, již jsme použili v testu deseti 120mm ventilátorů. 120mm ventilátory Antecu jsem postavil proti jednoznačnému vítězi tohoto testu - modelu Papst 4412 F/GL, jenž dokázal v obou směrech přes vysoce restriktivní prostředí nasát či protlačit nejvíce vzduchu. Tato skříň však sama o sobě neklade vysoké požadavky na výkon ventilátorů s ohledem na statický tlak, což mimo jiné ukazuje výkon 200mm modelu.
Při tlačení vzduchu, tedy na pozici předního ventilátoru, se Antec umístil těsně za Papst, což je bezpochyby velmi dobrý výsledek. Důležitější je však schopnost ventilátoru dostat teplý vzduch ven, což ukáže příští graf.
Zde je již odstup poněkud větší, ale stále se může pochlubit slušným výkonem. Dlužím ještě vysvětlivky pro graf. Průtok je udáván ve FPM, tedy stopách za minutu, v nichž měří anemometr a tuto hodnotu reprezentuje svislá osa. Vodorovná osa pak reprezentuje otáčky ventilátoru, tedy hodnoty 700 RPM až 1400 RPM.
- Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
- Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz
- Chladič a ventilátor: Thermalright XP90C + Papst 3412 N/2GLE (92mm, 1600RPM)
- Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
- Grafická karta: Club3D GF6600
- Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
- Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W
Skříň byla navržena dobře i pokud vezmeme v potaz pohodlnou instalaci. Je dostatečně otevřená, takže s umístěním komponent nebudete mít problémy. Začneme s umístěním základní desky. Pokud vlastníte standardní ATX model pro devět šroubků, musíte si nejdříve do traye sami dosadit zbývající tři distanční sloupky. Poté s největší pravděpodobností vycvaknete a zahodíte dodávaný I/O štítek, nahradíte jej štítkem z balení základní desky, tu umístíte do skříně, slícujete její montážní otvory se závity v distančních sloupcích a přišroubujete.
- klikněte pro zvětšení -
Podvozek by byl na místě a nyní je čas na rozšiřující karty, tedy především grafickou kartu, již se vyplatí vyzkoušet umístit co nejdříve, abyste se ujistili, že si nebude navzájem zavázet s pevnými disky, nebo kabely. Karty se tedy připevňují zcela klasicky pomocí šroubků a stejně tak i mechaniky a pevné disky. U disků výrobce pamatoval na prostorovou nenasytnost rozšiřujících karet a navrhl instalaci tak, aby se instalovaly pohodlně a bez problémů. Potřebujete k tomu uvolnit jeden ze dvou 3,5“ modulů, jež drží za osm šroubků. Moduly následně jednoduše a lehce vysunete ze skříně směrem dopředu, takže je nejdříve nutné odpojit veškeré konektory.
- klikněte pro zvětšení -
Poté nastává čas na upevnění disků v jedné ze tří pozic. Zde jsou zvýhodněni ti, kteří mají po ruce šroubovák s magnetickou hlavou, protože k závitům se musíte dostat přes nevelký otvor a při tom si nemůžete přidržovat šroubek prstem. S nemagnetickým šroubovákem se toto snažení může lehce stát vysoce otravnou záležitostí. Disky máme tedy na místě a zbývá je s modulem vrátit zpět na místo a opětovně zajistit. Celkově jde tedy o nepoměrně složitější proceduru než u hojně využívaného systému, kde se disky pomocí kolejniček instalují zboku. Avšak výhoda v podobě podstatně zlepšeného průtoku vzduchu to dle mého názoru více než dostatečně vyvažuje.
Instalace zdroje a především jeho pozice dává prostor pro účelné vyřešení managementu kabeláže. Budete sice muset táhnout napájecí ATX kabel o pár centimetrů dále (v závislosti na provedení skříně), ale na druhou stranu dole dostanete dostatečný prostor pro uložení přebytečných kabelů. Ty navíc nebudou nevzhledně viset do prostoru, ale v nejhorším prostě spočinou na dně, kde těžko budou činit neplechu. Dále budete mít také blíž k pevným diskům a grafickým kartám, na druhou stranu zase dále k mechanikám, ale to si nevyberete nikdy.
Teplotní testy
Skříň nabízí velké množství různých konfigurací odvětrávání dané počtem ventilátorů a znásobené tím, že si u každého můžete nastavit tři otáčky. Rozhodl jsem se tedy celkem pro pět testů, které pro přehlednost uvedu v bodech.
- Všechny dodané ventilátory zapnuté – 2x přední 120mm, 1x zadní 120mm a 1x zadní 200mm (120mm @ 1200 RPM; 200mm @ 400 RPM)
- Všechny dodané ventilátory zapnuté – 2x přední 120mm, 1x zadní 120mm a 1x zadní 200mm (120mm @ 2000 RPM; 200mm @ 800 RPM)
- Přední 120mm vypnuté, zadní 120mm vypnutý, 200mm @ 400 RPM
- Přední 120mm vypnuté, zadní 120mm @ 1200 RPM, 200mm vypnutý
- Přední 120mm vypnuté, zadní 120mm @ 1200 RPM, 200mm @ 400 RPM a boční 120mm Papst @ 1200 RPM
U prvního a druhého testu tedy budeme moci sledovat teplotní rozdíly mezi všemi ventilátory zapnutými na minimální a následně na maximální otáčky. Třetí a čtvrtý test zase ukáže, zda je lepší zadní 120mm ventilátor na 1200 RPM, nebo 200mm ventilátor na pouhých 400 RPM. A nakonec se podíváme, jaký přínos má kvalitní boční 120mm ventilátor.
Testy probíhaly při teplotě 23,5 - 24°C za pomoci aplikací Prime 95, 3DMark03 (opakovaný test Mother Nature) a h2benchw (opakovaný seek). Teploty jsem následně sledoval programy SpeedFan a Rivatuner.
1. konfigurace | ||
CPU | 31,5°C | 49°C |
Chipset | 34°C | 47°C |
GPU | 53°C | 77°C |
HDD | N/A | 29°C |
Nejdříve jsem tedy zapojil všechny dodávané ventilátory a ponechal je na výchozím nastavení otáček, tedy na minimu. Vzhledem k okolní teplotě se teploty procesoru a čipové sady držely na velmi dobrých hodnotách, jakých dosahují pouze ty nejlépe větrané skříně jako 3D Aurora 570. Výtečné a zcela mimořádné teploty v zátěži však dosáhla grafická karta - pouhých 77°C, kde Aurora dosáhla 80°C (a to ještě měla výhodu v chladnějším okolním vzduchu). Tady nepochybně zaúřadovala dvojice předních ventilátorů a je jasně vidět, jak moc mohou být užitečné, pokud se u návrhování předních šachet nemyslí kolenem. Také teplota pevného disku se usídlila na velmi pěkných 28°C.
2. konfigurace | ||
CPU | 30,5°C | 47,5°C |
Chipset | 31°C | 42°C |
GPU | 52°C | 74°C |
HDD | N/A | 28°C |
Zrychlení všech ventilátorů na maximum přineslo okamžitý nárůst hluku, jaký jen dokáží vytvořit tři 2000RPM 120mm ventilátory a 200mm monstrum na 800 RPM. S takto upravenou skříni bych pracovat nedokázal a i když jsem zmlsaný odhlučňovacími boxy a 800RPM ventilátory, stejně myslím, že by to bylo utrpení pro každého, kdo má uši. Z těchto důvodů nepovažuji celkem výrazný pokles některých teplot za opodstatněný, i když to jsou velice nízké hodnoty.
3. konfigurace | ||
CPU | 31,5°C | 50°C |
Chipset | 34°C | 48°C |
GPU | 53°C | 79°C |
HDD | N/A | 33°C |
Nyní se ukáže, jaký je rozdíl mezi 120mm ventilátorem na 1200 RPM a 200mm ventilátorem na 400RPM. Specifikace hovoří o výkonech 39 CFM a 83 CFM, takže 200mm varianta má v tomto ohledu jasně navrch, stejně jako v pozici, v níž může využívat přirozeného proudění teplého vzduchu směrem vzhůru. Avšak 120mm verze dosahuje podstatně lepšího statického tlaku, což by mohlo hrát zase do jejích karet. Pokud však porovnáme teploty, pak hlavní komponenty byly 200mm verzí chlazeny o 2-3°C lépe. A přitom se tento ventilátor na daných otáčkách ozýval podstatně tišeji.
4. konfigurace | ||
CPU | 34°C | 53°C |
Chipset | 36°C | 50°C |
GPU | 56°C | 82°C |
HDD | N/A | 33°C |
Boční 120mm ventilátor má zcela logicky vliv především na provoz grafické karty, ale ostatní komponenty z tohoto narušení průtoku vzduchu skříní nejsou nijak nadšeny. Snad pouze čipová sada, která je bočnímu ventilátoru na ráně toho může využít. Z hlediska chlazení je tedy tato skříň velmi dobře navržena a uzpůsobena, ale to je bohužel vykoupeno absencí prachových filtrů. Ventilátory tedy nemusí překonávat jejich odpor, jenomže i v méně prašném prostředí bude za několik týdnů provozu počítač vypadat nevábně a prach také bude ucpávat žebra vnitřních chladičů. Na to je třeba pamatovat při pravidelné údržbě.
5. konfigurace | ||
CPU | 31,5°C | 50,5°C |
Chipset | 33°C | 47°C |
GPU | 52°C | 74°C |
HDD | N/A | 34°C |
Anemometr Omega HH-31A
Z hlediska hluku se ventilátory Antecu ukazují ve velmi dobrém světle. Už jejich zaoblené hrany a pevná konstrukce leccos napoví a zbytek dokonají dobře vyvážené rotory a motorky, jejichž provoz je sám o sobě tichý bez klapání.
Pro ověření dalších kvalit ventilátorů jsem vzal ještě na pomoc anemometr a s použitím naší metodiky měření průtoku vzduchu, již jsme použili v testu deseti 120mm ventilátorů. 120mm ventilátory Antecu jsem postavil proti jednoznačnému vítězi tohoto testu - modelu Papst 4412 F/GL, jenž dokázal v obou směrech přes vysoce restriktivní prostředí nasát či protlačit nejvíce vzduchu. Tato skříň však sama o sobě neklade vysoké požadavky na výkon ventilátorů s ohledem na statický tlak, což mimo jiné ukazuje výkon 200mm modelu.
Při tlačení vzduchu, tedy na pozici předního ventilátoru, se Antec umístil těsně za Papst, což je bezpochyby velmi dobrý výsledek. Důležitější je však schopnost ventilátoru dostat teplý vzduch ven, což ukáže příští graf.
Zde je již odstup poněkud větší, ale stále se může pochlubit slušným výkonem. Dlužím ještě vysvětlivky pro graf. Průtok je udáván ve FPM, tedy stopách za minutu, v nichž měří anemometr a tuto hodnotu reprezentuje svislá osa. Vodorovná osa pak reprezentuje otáčky ventilátoru, tedy hodnoty 700 RPM až 1400 RPM.
