Antec P182: počítačové dělo

Společnost Antec a její skříně P180 jsou široce známy v okruhu lidí, kterým není ani v nejmenším úložiště jejich hardware lhostejné a rovněž tak vyžadují tíchý provoz počítače. Původní P180 mohla nabídnout velmi bytelné a robustní zpracování, dobře vyřešení chlazení, uchycení pevných disků s důrazem na ticho a pěkný, minimalistický design.
Nyní je tady však P182, tak se zaměřme na ni. Přichází k nám v krabici, jejíž povrch jakoby se nám snažil něco naznačit. Střídají se na ní hladká a lesklá místa s drsnými a matnými. Krabice již svými rozměry také dává tušit, s jakou obludou budeme mít co do činění.

Uvnitř je skříň pečlivě umístěna do dvou polystyrenových bloků, které chrání čelo a zadní stranu skříně. Pak ale skříň není umístěna v igelitovém vaku, nýbrž obalena lepenkou v místech, kam polystyren nezasahuje (na lepence je připevněn i sáček s manuálem. Nakonec je ještě z čela a bočnic nutno strhnout přilnavé igelitové fólie, které v tomto případě na místě drží opravdu pevně.
Při prvním pohledu na povrch Antec P182 zaujme především povrch, z nějž jsme sejmuli přilnavé fólie. Jedná se tedy o bočnice a přední panel. Jejich barva, anglicky gun metal, tedy dělovina či dělový bronz, je evidentně nanesena na tenkém hliníkovém plechu. Navíc povrch neslouží jen tomu, abyste si před ostatními mohli tahat triko, že máte skříň z děloviny, ale také na ní téměř vůbec neulpívají otisky prstů. Jinými slovy byste právě rukama museli dojíst kuře, aby byla mastnota na první pohled viditelná a to snad nikdo z nás nedělá. Už touto zdánlivou maličkostí mě P182 velmi potěšil.
Ostatní materiály, které najdeme na povrchu skříně, také nejsou nejobvyklejší. Kromě hliníkového povrchu je zde už jen černý zdrsnělý plast a až na zadním panelu najdeme SECC ocel, z níž se skříň především skládá. Antec hovoří o zastudena válcovaném plechu s tloušťkou 0,8 mm, který je v oblasti kolem pevných disků posílen na 1 mm. Skříň má však i tak hmotnost 14 kg, takže se při jejím transportu pěkně proneseme. Pojďme se už ale podívat, co nám nabízí její čelo.
Přímý pohled na čelo skříně toho odhalí jen velice málo. Můžeme si prohlédnout onen hliníkový panel, v jehož pravém horním rohu bylo vyraženo jméno výrobce. Poté už na panelu nenajdeme zhola nic, pouze v jeho výřezu jsou v plastovém panýlku umístěny I/O porty – IEEE1394 FireWire, 2x USB 2.0 (ty by nemusely být tak blízko u sebe), vstup pro mikrofon, výstup na sluchátka a také klasický zámek pro kulatý klíč.

Dvířka se otevírají zprava doleva až do úhlu cca 190° a přidržují je dva magnety. Sama o sobě jsou poměrně těžká; ohadoval bych, že mají určitě přes kilo. To je v souladu se snahou Antecu minimalizovat hluk počítače. Také bočnice jsou tlusté a těžké a skládají se z kombinace hliník – plast – hliník, to samé přední dvířka.
V odkrytém panelu nahoře vidíme čtyři záslepky (za nimi prosvítají i kovové vylomitelné záslepky) 5,25“ mechanikových šachet. K nim ani není co dodat, snad jen, že drží na místě pomocí čtyřech plastových pacek a stačí za ně ze stran vzít a vytáhnout je. Dole si již ale můžeme prohlédnout dva panely ohraničující pozice předních 120mm ventilátorů a mezi nimi osamělou pozici pro externí 3,5“ zařízení. Nejsou to ani tak panely, jako spíše dvířka, která se stlačením uvolní a za nimi se ukáží prachové filtry z jemné síťoviny. Rošty za filtry mají velké čtvercové otvory a vypadají celkem ucházejícně. Rozdíl mezi horní a dolní pozicí je, že nahoře se ventilátor umisťuje hned za rošt, kdežto dole je to pouze vstup pro vzduch a ventilátor je umístěn ve středu hloubky skříně. Vzduch k ventilátorům proudí přes spodní otvor v kraji panelu a také přes podlouhlé otvory v obou bocích panelu.
Našim zrakům byla doposud skrytá kulatá plastová tlačítka stříbrné barvy Power a menší Reset. Ta se pak napřeskáčku střídají s našikmo umístěnými LED pro indikaci stavu počítače a práce disku. Celkově se toho tedy moc od předchozí verze nezměnilo. Za zmínku stojí výměna předních dvířek. Ta konečně už doléhají tak, jak mají, ale na druhou stranu, snad kvůli jejich hmotnosti, výrobce omezil jejich úhel otevření. Antec P180 totiž měl přední dvířka na dvojitém pantu a ta se tak mohla otevřít o rovných 270° a přiklopit k bočnici.
Další přicházejí na řadu bočnice. Ty jsou ve skutečnosti trošku tmavší, ale pokud odrážejí světlo, mohou se velmi zesvětlit, jako například zde na fotografiích. Je to prostě matný zrcadlový povrch. Po vzhledové stránce na nich není jinak nic zvláštního, ale jinak jde o velmi tlusté a bytelné panely, které s takovými malichernostmi jako kroucení opravdu problém nemají. Jak jsem již řekl, skládají se z vrstev hliník – plast – hliník, čímž by se měly utlumit vibrace i hluk jdoucí z útrob skříně. O jejich uchycení se starají bytelné packy okolního plastového rámu, takže se ani nemusíme příliš obávat drnčení, které u některých skříní vzniká přenosem vibrací z kostry na bočnice a se stářím skříně se obvykle zhoršuje.
Levá bočnice se ve dvou bodech přichytává dvěma černými Thumb Screws, ale pravá, kterou nebude třeba tak často rozdělávat, je přichycena třemi klasickými šroubky. Otevření i zpětné zasunutí bočnice je pak dílem okamžiku, protože plastové díly do kovových otvorů padnou jak ulité.
I zadní stěna je srovnatelná s Antec P180, až na tři věci. Dolní pozice zdroje je naprosto stejná i s okolní perforací. Ventilátor zdroje totiž nemusí mít stejný nebo větší výkon než dolní ventilátor Antecu, a tak je důležité, aby mohl vzduch proudit i kolem zdroje a ne jen přes něj. Verze P180 měla vedle sedmi záslepek PCI slotů další perforaci, skrz niž si bral vzduch aktivní chladič karet, ale zde místo toho najdeme otvory s gumovými záslepkami, které jsem poprvé viděl u skříně Gigabyte 3D Aurora. Tyto otvory slouží pro snadné protažení hadiček vodního chlazení.
Vedle I/O štítku základní desky pak máme pěkně udělaný rošt zadního 120mm ventilátoru. K němu pak patří jeden z přepínačů tří základních otáček – 1200 RPM (LOW), 1600 RPM (MEDIUM) a 2000 RPM (HIGH). Ty nově najdeme zcela nahoře, což je příjemná změna, aby uživatel nemusel pro změnu otáček otevírat celou skříň. A ta třetí změna? Jde o pozici traye základní desky, který je posunut asi o centimetr od bočnice, čímž se mezi nimi vytvoří větší místo. Snad pro uschování přebytečných kabelů, snad pro jejich lepší vedení, nebo také zcela na nic, to uvidíme.
Když se podíváme na horní panel, který je mimochodem celý z plastu, najdeme na něm poslední pozici pro 120mm ventilátor. Ten je vybaven stejnou kovovou mřížkou jako zadní ventilátor a okolo jsou otvory pro instalaci horního „spojleru“. Zde mezi P180 a P182 rozdíl nevidím.