Apple iPad 2: stále králem tabletů?

Výrobkům od Apple lze vytknout věcí, avšak vzhled to rozhodně není. Ve společnosti pracují špičkoví designéři z celého světa a výsledkem jsou velmi líbivé a propracované křivky. Samotný iPad 2 se opravdu povedl a věřím, že pokud jej položíte na stůl s ostatními konkurenty, vybere si většina kolemjdoucích právě iPad 2. Kromě námi testované bílé varianty je k dispozici i černá, bavíme se však pouze o přední straně.

Ta zadní je totiž provedena z hliníku, což evokuje pocit exkluzivnějšího zařízení. Další výhodou je i pevnost materiálu, která dovolila vyrobit až neskutečně tenké tělo a jsem zvědavý, jak štíhlý bude iPad 3. Bohužel např. u Macbooků se tento materiál také stará o nepříjemný přenos tepla směrem k uživateli. Naštěstí iPad 2 díky ARM procesorům skoro vůbec „netopí“.

Alfou a omegou je pro většinu současných uživatelů nabídka rozhraní a všemožných konektorů. Skoro lze říci, že čím více děr do přístroje je, tím je daný produkt pro kupující více „nejmenovaná sportovní bota“. V Apple se však vydali trochu jiným směrem, ostatně uvidíte sami.

Pohled na celý přístroj shora neobjeví prakticky žádnou zajímavost. Důležitým prvkem je pouze tlačítko ve spodní části obrazovky a kamera se světelným senzorem na druhé straně přístroje. Minimum ovládacích prvků dovolí iPad uchytit prakticky kdekoliv a nehrozí omylem zmáčknuté tlačítko kvůli přeplněné hraně ovládacími prvky.

Pojďme však více do detailů a začněme např. u spodní hrany přístroje. Ta je mírně zaoblená, ale i tak skýtá dostatek prostoru pro konektor Applu. Pravda, že klasické USB by bylo lepším řešením, nicméně u tabletů takto vzdoruje např. i Dell. Nedaleko se nachází mřížka reproduktoru, který hraje poměrně hlasitě, ale slušnější sluchátka jej strčí do kapsy jako nic.

Dalším důležitým místem je v případě modelu s 3G modemem levá strana přístroje. Zde máte připraven otvor na SIM kartu, bohužel nikoliv na standardní, ale na micro-SIM. Stejně jako u dokovacího portu je toto výmysl Apple a zbytečně komplikuje použití. Naštěstí zde stačí speciální kleště, pomocí kterých oříznete standardní SIM. Mimochodem ten kulatý otvor není mikrofon, ale zdířka pro vysunutí krytu karty. Nástroj v podobě sponky naleznete v balení.

Horní okraj iPadu disponuje tlačítkem pro zapnutí a vstupem pro sluchátka. 3G verzi dominuje mnou vyfocený černý kus čehosi. Jde o plastový kus, který zakrývá antény modemu. V případě ryze hliníkových zad byste si totiž příliš mobilních sítí neužili. Těsně vedle tlačítka zapnutí se nachází i kamera nevalných parametrů. Jak fotí, si ukážeme později.

Pravý bok přístroje je z naprosté většiny volný a pouze v jeho horní části se nachází dvojice tlačítek. To prostorově rozsáhlejší slouží pro regulaci hlasitosti a rozsah je celkem rozumně odstupňován. To druhé je posuvné a slouží buď jako naprosté ztišení hlasitosti, nebo si jej můžete nastavit pro zamykání rotace displeje.

Zbývá nám zadní strana, která nabídne pouze informativní popisky a klasické nakousnuté jablko. Ostatně sem by se ani žádný konektor nehodil a zbytečně by překážel. Zraku pozorovatele zůstal skrytý mikrofon, který je přítomný jak u Wi-Fi, tak 3G verze. Nicméně zvuk zaznamenává na mobilní zařízení velmi dobře, nevadila by však přítomnost druhého a následná eliminace okolního ruchu.

Tím bychom měli popis za sebou a nastávají první rozpaky v podobě absence již zmíněného microUSB či čtečky paměťových karet. U námi testované 64GB verze je místa relativně dost, ale u základní 16GB varianty by se nějaké to rozšíření hodilo. Uvidíme, zdali a jak to s přesunem dat do iPadu vůbec je.

Trendem dnešní elektroniky jak u počítačů, tak u mobilních telefonů, jsou výrobci produkující hardware (zařízení) a pak separátně firmy tvořící software (operační systémy). Na mysli mám především Windows a Android. V obou případech mají tato řešení své výhody, ale i mouchy. Jistě znáte nedoladěné padající ovladače, či poddimenzované grafické karty v čipsetu (zdravím Intel a jeho starší generace GMA).

Apple v tomto směru pracuje jinak a obě dvě části výsledného produktu si tvoří sám. To má obrovskou výhodu zejména v celkovém odladění systému. Pokud tedy u nové generace iProduktu chtějí plynulejší grafiku, jednoduše přidají příslušný kus hardware a celé to odladí. U Microsoftu (Google) jsou tyto změny výrazně komplikovanější a zdlouhavější. Navíc se často nepřidají všichni výrobci hned po vydání nové verze, případně předběhnou výrobci zařízení dobu, viz 2jádrové telefony pro Android.

V testovaném iPadu byla již nainstalována poslední verze systému, tedy iOS 5. Ta by již měla nabídnout aktivaci a spuštění přístroje bez počítače a nebýt testu nabíjení, tak bych vlastně iPad 2 po celou dobu testu ani k notebooku nepřipojil. V nejnovější aktualizaci toho přibylo opravdu hodně, zejména pak notifikační lišta (obkreslená z Androidu), upomínky, integrace Twitteru, iMessage (SMS v rámci Apple zařízení), vylepšené Safari, ale hlavně cloud.

Ukládání dat na vzdálené servery začíná nabírat na popularitě a ani Apple nemohl zůstat stranou. Vyfotíte fotografii iPhonem a než se otočíte, máte ji v iPadu. Koupíte si přes počítač hudbu v iTunes a ta se vám stáhne i do ostatních zařízení. Večer napíšete dokument v iPadu a cestou do práce jej ještě poupravíte v iPhone. Vše se děje samo a uživatel tedy nemusí hledat na fórech patřičná nastavení.

I když na druhou stranu v současné době jsou s iCloudem problémy a uživatelům např. zmizely některé kontakty. Taktéž dostupná kapacita zdarma je pouze 5 GB a následují další různá omezení v počtu fotografií a podobně. Prozatím iCloud není plnohodnotným druhým diskem vašeho zařízení, spíše jej berte jako synchronizační nástroj.

Po pár rozehřívacích hodinách má však iOS zatím naprosto suverénně vykročeno k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost na poli tabletů otestovat. Uvidím, jestli to ještě nezmění jednotlivé testy v rámci dalších kapitol. Ryze pracovní nástroj to rozhodně není, ale i tak se s ním dá dělat poměrně dost různorodých činností.