Arctic Silentium T11: levná a originální

O instalaci komponent se povíme nyní. Pokud začneme popořadě, tak nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace, která byla následující:

Testovací konfigurace:

V této skříní bohužel není dostatek místa na to, abyste se nemuseli starat o pořadí instalovaných komponent, což pochopitelně hraje roli i při jejich výměně, nebo manipulaci s nimi. Pokud využíváte velký procesorový chladič, pak nezapomeňte do skříně nejdříve umístit napájecí zdroj, i když jej zatím nebude na co připojit a jeho kabely budou spíše překážet. Přes chladič jako Noctua NH-U12P byste jej ale nemuseli být schopni dovnitř protáhnout, protože, jak ukazuje fotografie, mezi nimi zůstalo jen minimum místa, což bohužel nepřispělo k dobrému proudění vzduchu skrz zdroj směrem ven.

Výměna procesorového chladiče také nebude ve všech případech snadná, neboť zde chybí otvor v trayi, díky němuž bychom se mohli dostat k socketu zezadu. Pak je nutné vyjmout celou základní desku, čímž v podstatě rozebereme skoro celé PC a hlavně odpojíme veškerou kabeláž vedoucí k desce a jejím kartám. Tu v tomto případě nemůžeme vést skrytě za trayem základní desky, takže je nutné tvořit klubka kabelů stáhnutá dodávanými plastovými páskami. V takovém případě přijde velmi vhod modulární zdroj s odpojitelnými kabely a u drobnějších kabelů si můžeme také pomoci tak, že je povedeme úzkým prostorem mezi základní deskou a jejím trayem. Tady je třeba ale dávat velký pozor, aby se nepoškodila jejich izolace.

V našem případě nebylo nutné sundávat dlouhou část větrného tunelu táhnoucí se nad základní deskou a instalace pevného disku do jeho malé šachty byla dílem okamžiku. Až na natěsnané komponenty v horní části a problém s uložením kabelů bylo tedy vše v pořádku. Ještě však připomenu, že Silentium T11 má pouze jedno vyhrazené místo pro 3,5" pevný disk a k tomu už pouze jednu redukci do 5,25" šachty, do níž lze umístit 2,5" či 3,5" zařízení. Pokud tedy máte, nebo plánujete do sestavy více pevných disků, pak tato skříň není nejvhodnějším kandidátem.

Jedním slovem - netradiční. Přesto ale tento systém propaguje mnoho uživatelů, kteří ventilátory ve svých skříních obracejí tak, aby nasávaly vzduch dovnitř, a to nejlépe přímo na nejdůležitější komponenty. Teplý vzduch pak odvětrává zdroj (pokud nemá vlastní okruh chlazení) a v tomto případě ještě grafická karta se systémem přímého výfuku mimo skříň. Jinak je vzduch nucen unikat všemožnými otvory, k čemuž Arctic u Silentia T11 připravil proděravěné bočnice. Jedná se tedy v podstatě o unikátní systém chlazení, neboť osobně nevím o žádné jiné skříni, která by měla již od výroby odvětrávání řešené přímo takto, což pochopitelně neznamená, že taková neeexistuje.

Arctic se zde spoléhá na dvojici svých vlastních Arctic F12 TC s otáčkami 300 - 1 350 RPM řízenými pomocí vlastních teplotních čidel. Ta visí na 40cm kabelu, takže je můžeme pohodlně umístit třeba na chladič grafické karty nebo procesoru. Zde je však třeba vědět, že systém regulace otáček u těchto ventilátorů reaguje od teploty 32 °C, po níž začne rychlost zvyšovat, do 38 °C, kdy by měly ventilátory dosáhnout maximální rychlosti. To je poměrně úzké rozpětí a nízké teploty na to, abychom čidla připevnili co neblíže k výkonným součástkám. Pak by ventilátory mohly pracovat po zahřátí sestavy v podstatě neustále na svém maximu a regulace otáček by ztratila smysl.

V našem případě byla čidla připojena na okrajová místa chladičů procesoru a grafické karty, takže otáčky skříňových ventilátorů opravdu reagovaly na zátěž. Stejně pak ale neklesaly pod cca 800 RPM.

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark03 (test Mother Nature), Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 20 - 21 °C, která je ke komponentám velmi milosrdná.

Vyzkoušíme si, jakých teplot dosáhneme jednak s použitím pouze zadního ventilátoru a pak se zaměříme na využití předního ventilátoru pro chlazení grafické karty přes instalovaný plastový tunel. Nyní si uvedeme tabulky s výsledky, kde bude z pochopitelného důvodu chybět pevný disk. Ten zde totiž není vůbec aktivně chlazený. Je však přimontovaný přímo na kostru skříně, takže bude chlazen aspoň pasivně pomocí okolního kovu. Přesto jeho teplota dokázala v zátěži vystoupat až ke 45 °C.

Při využití pouze zadního ventilátoru si lebedil procesor, jehož teplota byla díky čerstvému přísunu vzduchu přímo z vnějšku nízká a špatně na tom nebyla ani čipová sada. Na druhou stranu grafická karta na tom i přes vlastní regulaci otáček ventilátoru nebyla příliš dobře, což je pochopitelné, a tak jsme jí ulevili zapojením předního ventilátoru.

Ten už dokázal teplotu výrazně snížit a ulevit i chlazení samotné karty, které mohlo zpomalit ventilátor, takže jsme se nakonec dostali na více než přijatelné teploty. Ale chudák zdroj byl ucpaný chladičem procesoru a tak trochu se trápil, což se projevovalo jeho vyšším hlukem, než je obvyklé. Řešením by bylo využití menšího procesorového chladiče, který by nahoře nezabíral tolik místa.