ASUS B80A: manažeři pozor
9.4.2009, Jan Vítek, recenze
Společnost ASUS na konci minulého roku uvedla na trh svůj nový vrchol podnikových notebooků - 14" stroje série B80. Recenze jednoho z nich bude tématem dnešního článku. ASUS u něj zdůrazňuje spolehlivost s klávesnicí odolnou vůči polití, rozšiřitelnost pomocí dokovací stanice, možnosti zabezpečení nebo také přítomný Express Gate.
Kapitoly článku:
- ASUS B80A: manažeři pozor
- Pohled na notebook a jeho zpracování
- Použitý hardware a software
- LCD, webkamera, zvuk a ergonomie
- Testy systému - výkon, výdrž na baterie a spotřeba
- Závěrečné hodnocení
V této kapitole se zaměříme na fyzické zpracování notebooku a také to, jaké nabízí rozložení prvků.
Osobně mě potěšilo, že v dnešní záplavě hardwaru s lesklými povrchy, okázalým zbarvením a ostatními designovými výstřelky se objevil také přístroj, jehož zpracování je čisté, jednoduché a především jeho povrchy jsou matné až drsné.
To je hlavně záležitost víka displeje. Na něm vidíme především lesklé firemní logo, ale to není všechno, protože v zadní části máme přesně uprostřed mezi klouby displeje dvě světelné diody svítící s přijemnou měkkou intenzitou. Pevnost víka displeje je na celkem dobré úrovni i když by se mohlo ve svém středu prohýbat o něco méně.
Spodní členitá část ukazuje, že předek notebooku je trošku snížený. Setkáme se zde s několika gumovými podstavci, díky nimž přístroj neklouže po stole a pak tu jsou celkem tři otevíratelné panely a stejný počet průduchů. Na těch mě celkem překvapila jejich celková velikost, dle níž to zrovna nevypadá, že chlazení bude mít nějak moc práce. Baterie se na své místo zasunuje klasicky zezadu a pak je tu hned u její pozice částečně zakrytý konektor pro dokovací stanici a u něj dvě kontaktní plošky napájení.
Levá hrana tohoto ASUSu je celkem nabitá konektory. Hned vepředu to jsou dva černé 3,5mm audio konektory pro sluchátka sloužící i jako S/PDIF výstup a mikrofon. Následuje slot pro karty Express Card šířek 34 i 54 mm se záslepkou a rovněž záslepkou obsazený slot pro paměťové karty. Do něj můžeme obsadit SD, MMC, MS, MS-Pro a přes adaptér také miniSD, MS-Duo a MS-Pro Duo.
Pod tyto dva sloty výrobce umístil optickou mechaniku DVD-RAM od LG. Na té se mi líbilo, že její tlačítko pro otevření dvířek je znatelně vyvýšeno nad okolní povrch, takže je velmi snadno a rychle nahmatatelné. V zadní části nakonec vidíme až příliš seskupené konektory pro Ethernetový kabel, telefonní kabel a pak konektor USB 2.0 a IEEE1394 FireWire.
Opačná hrana notebooku nabídne nejdříve konektor eSATA pro připojení externích disků následované druhým konektorem USB 2.0, HDMI výstupem, posledním konektorem USB 2.0 a pak klasický D-Sub pro analogový obraz. Výdech chlazení vypadá na to, že nebude klást proudícímu vzduchu přílišný odpor. Mřížka je jemná, otvory tedy velké a za nimi můžeme pozorovat jemné žebroví pasivu.
Zadní část notebooku ukáže přesahující baterii navyšující hloubku o více než dva centimetry. Napravo od baterky máme poslední konektor pro napájení a také otvor pro zámek Kensington, jenž je u dnešních modelů standardní a u podnikových spíše tedy povinnost.
Přední část obsahuje především reproduktory, ale na pravé straně je zaznamenatelný také posunovatelný vypínač bedrátových rozhraní Wi-Fi a Bluetooth. Celkově mi tělo notebooku ASUS B80A připadá jako velmi dobře zpracované. Plasty jsou příjemné na dotyk a základna se ani při velkém tlaku vůbec nekroutí. Trošinku slabším místem je střed víka displeje a také plast vespod u kraje pod optickou mechanikou. Displej se kroutí celkem snadno, ale to je jednak běžné a potom mu při převážení bude stejně oporu poskytovat pevná základna.
B80A se otevírá moderním způsobem bez jakéhokoliv posouvání jisticího zámku. K tomu je vhodné využít nehty, protože škvíra mezi displejem a základnou prakticky žádná není, ale uprostřed máme malou packu, za niž se lze zaklesnout. To je dobře, protože tak aspoň nebudou uživatelé displej nevhodně zvedat za kraje, a namáhat tak klouby. Ty nás také nijak nebudou omezovat, protože úhel otevření displeje může klidně i přesáhnout 180°.
Vnitřek přístroje je stejně jako jeho vnějšek barevně uniformní (pokud zapomeneme na samolepky), tedy černý a plasty zde mají drsný povrch, jenž však není všude stejně drsný. Displej je také mimochodem matný, což dnes není neobvyklé. Také co se týče celkového tvaru tu nejsou žádné divokosti a jednoduše jde o starý dobrý konzervativní design. Podobný nabízejí modely firem Hewlett-Packard nebo Lenovo vyšších řad.
LCD má ve své horní hraně oko 1,3megapixelové webkamery, což výrobce patřičně zdůrazňuje nápisem vedle. Kousek nalevo od ní je malinký otvor mikrofonu a těsně vedle podložek displeje máme specialitu tohoto displeje. Jde o dvě bílé LED namířené dolů ke klávesnici, již mají v tmavém prostředí osvětlit. Jejich přínos si ověříme později. Nakonec se dole setkáme s dalším lesklým firemním logem.
Základna notebooku začíná ihned oblastí klávesnice. Nad ní samotnou jsou však ještě dodatečná tlačítka LED kontrolky organizované do jedné dlouhé lišty nad nápisem Altec Lansing. Ve střední části lišty to jsou tedy tři bílé podlouhlé kontrolky indikující práci pevného disku a zapnuté přepínače Num Lock a Scroll Lock.
Vpravo pokračuje pětice tlačítek. První je Express Gate spouštějící notebook, aby najel do stejnojmenného systému. Pak je tu běžec symbolizující funkci Powergear 4 Extreme. Díky ní můžeme postupně cyklovat mezi celkem čtyřmi výkonnostními režimy. Následuje tlačíko zapínající zmíněné LED pro osvětlení klávesnice a to je příhodně opatřené výstupky, aby bylo nahmatatelné ve tmě, vedle něj pokračujeme s tlačítkem deaktivujícím touchpad a nakonec je to nezbytný oranžově podsvícený vypínač celého přístroje.
Klávesnici se budeme podrobněji věnovat v kapitole o ergonomii, takže nyní jen stručně. Líbilo se mi, že se ani při větším stisku téměř neprohýbá a stejně tak se mi zamlouval velký dvouřádkový Enter a dlouhý Backspace. Klávesy mají klasický tvar se zkosenými konci, takže se mezi nimi budeme dobře orientovat. Všechny jsou tvarovány tak, aby celek měl tvar jednoho velkého obdélníku, ovšem velmi často používané směrové šipky tu najdeme snadno, protože jsou hned v rohu.
Touchpad se výrobce rozhodl umístit nepatrně více nalevo a také jej posadit trošku pod okolní povrch. Jeho vlastní povrch je zdrsnělý a příjemný na dotyk, tlačítka mají menší výstupky a jsou velká a mačkají se snadno. Mezi sebou pak mají menší vaničku, do níž výrobce umístil čtečku otisků prstů.
A pak u notebooku nesmí chybět ostatní kontrolky. Ty máme u jeho přední hrany nalevo a je jich celkem pět bíle podsvícených (až na baterii). Bráno zleva to je indikátor stavu notebooku, pak stavu baterie následovaný malou obálkou, jež se rozsvítí, pokud vám do schránky přijde pošta. Tuto funkci je třeba nejdříve nakonfigurovat. Nakonec jsou tu indikátory značící, zda je zapnuté rozhraní Wi-Fi a Bluetooth.
Na této stránce se ještě podíváme, jak vypadá notebook připravený k vykuchání. Díky třem odšroubovatelným panelům se můžeme snadno dostat k druhému slotu pro modul operační paměti, samozřejmě pevnému disku a také k procesoru. Na jednom ze šroubků jeho chlazení je však samolepka upozorňující na to, že její porušení znamená ztrátu záruky. Zde se mi příliš nezamlouvalo to, že chlazení nebude nijak snadné vyčistit, protože přístup k žebrům je velmi nesnadný.
Osobně mě potěšilo, že v dnešní záplavě hardwaru s lesklými povrchy, okázalým zbarvením a ostatními designovými výstřelky se objevil také přístroj, jehož zpracování je čisté, jednoduché a především jeho povrchy jsou matné až drsné.
To je hlavně záležitost víka displeje. Na něm vidíme především lesklé firemní logo, ale to není všechno, protože v zadní části máme přesně uprostřed mezi klouby displeje dvě světelné diody svítící s přijemnou měkkou intenzitou. Pevnost víka displeje je na celkem dobré úrovni i když by se mohlo ve svém středu prohýbat o něco méně.
Spodní členitá část ukazuje, že předek notebooku je trošku snížený. Setkáme se zde s několika gumovými podstavci, díky nimž přístroj neklouže po stole a pak tu jsou celkem tři otevíratelné panely a stejný počet průduchů. Na těch mě celkem překvapila jejich celková velikost, dle níž to zrovna nevypadá, že chlazení bude mít nějak moc práce. Baterie se na své místo zasunuje klasicky zezadu a pak je tu hned u její pozice částečně zakrytý konektor pro dokovací stanici a u něj dvě kontaktní plošky napájení.
Levá hrana tohoto ASUSu je celkem nabitá konektory. Hned vepředu to jsou dva černé 3,5mm audio konektory pro sluchátka sloužící i jako S/PDIF výstup a mikrofon. Následuje slot pro karty Express Card šířek 34 i 54 mm se záslepkou a rovněž záslepkou obsazený slot pro paměťové karty. Do něj můžeme obsadit SD, MMC, MS, MS-Pro a přes adaptér také miniSD, MS-Duo a MS-Pro Duo.
Pod tyto dva sloty výrobce umístil optickou mechaniku DVD-RAM od LG. Na té se mi líbilo, že její tlačítko pro otevření dvířek je znatelně vyvýšeno nad okolní povrch, takže je velmi snadno a rychle nahmatatelné. V zadní části nakonec vidíme až příliš seskupené konektory pro Ethernetový kabel, telefonní kabel a pak konektor USB 2.0 a IEEE1394 FireWire.
Opačná hrana notebooku nabídne nejdříve konektor eSATA pro připojení externích disků následované druhým konektorem USB 2.0, HDMI výstupem, posledním konektorem USB 2.0 a pak klasický D-Sub pro analogový obraz. Výdech chlazení vypadá na to, že nebude klást proudícímu vzduchu přílišný odpor. Mřížka je jemná, otvory tedy velké a za nimi můžeme pozorovat jemné žebroví pasivu.
Zadní část notebooku ukáže přesahující baterii navyšující hloubku o více než dva centimetry. Napravo od baterky máme poslední konektor pro napájení a také otvor pro zámek Kensington, jenž je u dnešních modelů standardní a u podnikových spíše tedy povinnost.
Přední část obsahuje především reproduktory, ale na pravé straně je zaznamenatelný také posunovatelný vypínač bedrátových rozhraní Wi-Fi a Bluetooth. Celkově mi tělo notebooku ASUS B80A připadá jako velmi dobře zpracované. Plasty jsou příjemné na dotyk a základna se ani při velkém tlaku vůbec nekroutí. Trošinku slabším místem je střed víka displeje a také plast vespod u kraje pod optickou mechanikou. Displej se kroutí celkem snadno, ale to je jednak běžné a potom mu při převážení bude stejně oporu poskytovat pevná základna.
Otevřený notebook
B80A se otevírá moderním způsobem bez jakéhokoliv posouvání jisticího zámku. K tomu je vhodné využít nehty, protože škvíra mezi displejem a základnou prakticky žádná není, ale uprostřed máme malou packu, za niž se lze zaklesnout. To je dobře, protože tak aspoň nebudou uživatelé displej nevhodně zvedat za kraje, a namáhat tak klouby. Ty nás také nijak nebudou omezovat, protože úhel otevření displeje může klidně i přesáhnout 180°.
Vnitřek přístroje je stejně jako jeho vnějšek barevně uniformní (pokud zapomeneme na samolepky), tedy černý a plasty zde mají drsný povrch, jenž však není všude stejně drsný. Displej je také mimochodem matný, což dnes není neobvyklé. Také co se týče celkového tvaru tu nejsou žádné divokosti a jednoduše jde o starý dobrý konzervativní design. Podobný nabízejí modely firem Hewlett-Packard nebo Lenovo vyšších řad.
LCD má ve své horní hraně oko 1,3megapixelové webkamery, což výrobce patřičně zdůrazňuje nápisem vedle. Kousek nalevo od ní je malinký otvor mikrofonu a těsně vedle podložek displeje máme specialitu tohoto displeje. Jde o dvě bílé LED namířené dolů ke klávesnici, již mají v tmavém prostředí osvětlit. Jejich přínos si ověříme později. Nakonec se dole setkáme s dalším lesklým firemním logem.
Základna notebooku začíná ihned oblastí klávesnice. Nad ní samotnou jsou však ještě dodatečná tlačítka LED kontrolky organizované do jedné dlouhé lišty nad nápisem Altec Lansing. Ve střední části lišty to jsou tedy tři bílé podlouhlé kontrolky indikující práci pevného disku a zapnuté přepínače Num Lock a Scroll Lock.
Vpravo pokračuje pětice tlačítek. První je Express Gate spouštějící notebook, aby najel do stejnojmenného systému. Pak je tu běžec symbolizující funkci Powergear 4 Extreme. Díky ní můžeme postupně cyklovat mezi celkem čtyřmi výkonnostními režimy. Následuje tlačíko zapínající zmíněné LED pro osvětlení klávesnice a to je příhodně opatřené výstupky, aby bylo nahmatatelné ve tmě, vedle něj pokračujeme s tlačítkem deaktivujícím touchpad a nakonec je to nezbytný oranžově podsvícený vypínač celého přístroje.
Klávesnici se budeme podrobněji věnovat v kapitole o ergonomii, takže nyní jen stručně. Líbilo se mi, že se ani při větším stisku téměř neprohýbá a stejně tak se mi zamlouval velký dvouřádkový Enter a dlouhý Backspace. Klávesy mají klasický tvar se zkosenými konci, takže se mezi nimi budeme dobře orientovat. Všechny jsou tvarovány tak, aby celek měl tvar jednoho velkého obdélníku, ovšem velmi často používané směrové šipky tu najdeme snadno, protože jsou hned v rohu.
Touchpad se výrobce rozhodl umístit nepatrně více nalevo a také jej posadit trošku pod okolní povrch. Jeho vlastní povrch je zdrsnělý a příjemný na dotyk, tlačítka mají menší výstupky a jsou velká a mačkají se snadno. Mezi sebou pak mají menší vaničku, do níž výrobce umístil čtečku otisků prstů.
A pak u notebooku nesmí chybět ostatní kontrolky. Ty máme u jeho přední hrany nalevo a je jich celkem pět bíle podsvícených (až na baterii). Bráno zleva to je indikátor stavu notebooku, pak stavu baterie následovaný malou obálkou, jež se rozsvítí, pokud vám do schránky přijde pošta. Tuto funkci je třeba nejdříve nakonfigurovat. Nakonec jsou tu indikátory značící, zda je zapnuté rozhraní Wi-Fi a Bluetooth.
Na této stránce se ještě podíváme, jak vypadá notebook připravený k vykuchání. Díky třem odšroubovatelným panelům se můžeme snadno dostat k druhému slotu pro modul operační paměti, samozřejmě pevnému disku a také k procesoru. Na jednom ze šroubků jeho chlazení je však samolepka upozorňující na to, že její porušení znamená ztrátu záruky. Zde se mi příliš nezamlouvalo to, že chlazení nebude nijak snadné vyčistit, protože přístup k žebrům je velmi nesnadný.