Asus Transformer Pad TF300T: stvořený pro práci?

Design tabletu bez dokovací stanice není na poměry dnešního trhu nijak výrazně inovativní a opět se jedná o lesklý displej obehnaný poměrně tlustým nedotykovým rámečkem. Situaci naštěstí tak trochu zachraňuje právě zmíněný dok, s nímž vypadá Transformer Pad jako netbook.

Tělo přístroje je v naprosté většině provedeno z plastu, a ačkoliv se to může jevit jako nevýhoda, tak to zas tak strašné není. Naopak tablet díky tomu méně vede či přijímá teplo a na rozdíl od celokovové verze modelu netlumí signál bezdrátových adaptérů (Asus s tímto problémem bojoval v minulé generaci tabletu). Pokud by se vám nelíbila dnes testovaná modrá varianta (Royal Blue), je možné ještě zakoupit bílou (Iceberg White) a červenou (Torch Red).

Při koupi tabletu s Androidem rozhodně neplatí, že díky otevřenému systému budete mít k dispozici všechny možné výstupy a čtečky karet. Na „vině“ může být inspirace řady výrobců úspěšným iPadem, který disponuje jen dokovacím konektorem a případně slotem na SIM kartu. Naštěstí Asus Transformer Pad se tímto směrem nevydává a směle uspokojí nároky snad každého uživatele.

Pracovní plocha disponuje obrazovkou s úhlopříčkou 10,1“, kterou po obvodu lemuje nedotyková část s tloušťkou 2 cm. Do ní Asus umístil webkameru pro videokonference s rozlišením 1,3 MPx, nedaleko se tak trochu schovává senzor okolního osvětlení. Pro další konektory se musíme přesunout dále.

Začít můžeme na spodní hraně přístroje, kde se nacházejí celkem tři otvory. Prostřední z nich je dokovací konektor, který slouží jak pro připojení doku, tak pro případné napájení či synchronizaci skrze dodaný kabel. Krajní otvory slouží jako protikusy zámků při zapojení do doku.

Levý bok Transformeru začíná kulatá zdířka bez popisu, avšak lze vydedukovat, že se jedná o resetovací tlačítko. Po mikrofonu následuje čtečka pro MicroSD karty a i bez klávesnice si tedy můžete rozšířit paměť až o 32 GB. Majitele monitoru či televize jistě potěší přítomnost HDMI výstupu, jen pozor na fakt, že se jedná o verzi Micro a v balení jsem žádnou redukci neobjevil. Posledním prvkem této strany je regulace hlasitosti.

Horní hrana tabletu i přes svou velikost příliš věcí k prozkoumání nenabídne. Při jejím levém okraji nalezneme tlačítko pro zapnutí a vypnutí tabletu. Zhruba v polovině délky pak výrobce umístil opět kulatý nespecifikovaný otvor, tentokrát však neslouží k restartování přístroje, nýbrž jako mikrofon. Po vzoru moderních přístrojů tedy chybí ještě druhý mikrofon do party, který by redukoval okolní hluk.

Pravý bok nabízí pouze vstup na sluchátka, nicméně právě u tohoto portu se na chvíli zastavím. V poslední době se totiž velmi často objevují tyto audio porty takzvaně „seříznuté“. Z konstrukčního hlediska se jedná o pochopitelný krok, neboť konektor lépe kopíruje tvar hrany. Nicméně uživatele (nebo alespoň mě) takto tvarovaný vstup neustále nutí tlačit konektor sluchátek dovnitř v domnění, že ještě pořádně nedosedl.

Než opustíme popis tabletu, tak se musíme zastavit také u zadní strany přístroje. Zde zaujme především kamera fotoaparátu s rozlišením 8 MPx, což by mělo bohatě dostačovat na „momentky“. Problém jistě nastane v nočních hodinách, neboť vedle objektivu chybí přisvětlovací diody. Definitivně poslední komponentou je reproduktor umístěný v pravé části zadní strany. Svou pozicí jej bohužel velmi často překryjete rukou.

U standardního tabletu bychom nyní s popisem skončili, ale Transformer má k dispozici ještě svou druhou polovinu. Samotný výrobce této části říká „dock“, ale sluší se říci, že tuto dokovací stanici si můžete vzít bez problémů s sebou, neboť svým tvarem i hmotností kopíruje tablet a zapojením do sebe získáte tvar podobný netbooku.

Dok pro Transformer není nezbytnou součástí, takže se pojďme podívat, komu se jeho koupě vyplatí. Hlavním tahákem bude jistě možnost hardwarové klávesnice. Ta celkem zásadně zlepšuje uživatelský komfort při psaní. Tedy na krátký mail stačí i dotykový displej, ale pro delší psaní je zatím hardwarová klávesnice nepřekonaná.

Psaní na klávesnici není špatné, naopak jsem docela mile překvapen. Každopádně na dospělé klávesnice z pracovních notebooků prozatím Asus nemá. Vadí mi především absence dvouřádkového enteru, poněkud titěrné šipky a neuškodilo by i menší prohnutí kláves, aby do nich lépe zapadl prst. Na testované klávesnici také chybí české popisky, nicméně lokální zastoupení Asusu se dušuje, že v tuzemských obchodech na klávesnicích háčky a čárky jsou.

Kvituji přítomnost funkčních kláves, nicméně bylo by vhodnější tuto řadu oddělit mezerou od standardní části klávesnice a případně rozdělit funkce na různé skupiny, takto si totiž po hmatu jen těžko něco zapamatujete. Rád bych dal Asusu za vzor ThinkPady, ale Lenovo v letošní generaci udělalo obdobnou ergonomickou „botu“.

Přítomnost touchpadu mi u zařízení s dotykovou obrazovkou přijde až možná zbytečná, každopádně když už jej Asus zapracoval, tak jej pojďme vyzkoušet. Dotyková plocha touchpadu má zhruba 8 x 4 cm, přičemž při delší straně je ještě umístěno tlačítko. Reakce na dotyk prstu nejsou špatné, ale touchpady instalované do notebooků mi přijdou výrazně přesnější. Potěšující je přítomnost gest, respektive při současném stisku dvěma prsty lze rolovat stránkou v prohlížeči a případně i v menu. Výtku směřuji jen na fakt, že jsem při psaní na klávesnici neustále „drkal“ dlaní do touchpadu a posouval kurzor, na tak malé tělo je touchpad možná spíše překážkou.

Z hlediska konektorů je dok vybaven na pravé straně plnohodnotným USB portem s krytkou a čtečkou SD karet. Druhý bok obsahuje pouze dokovací konektor pro případné nabíjení a vedle něj ještě výrobce umístil indikační diodu pro napájení. Na přední hraně nenalezneme nic a zadní hrana je z naprosté většiny zabrána dokovacím mechanismem. Zapojování a vysunování tabletu do doku šlo bez většího odporu. Otevírání již tak snadné nebylo a přílišná tuhost pantu nedovolí jej otevřít jen jednou rukou. Poslední vychytávkou doku je jeho vlastní baterie, ale o tom později.

Když se řekne vzhled Androidu, každý z nás si jistě vybaví jiné grafické rozhraní. Bohužel snaha výrobců se odlišit od „tovární“ verze se často projevuje až několika měsíčním zpožděním v aktualizacích a navíc často tyto nadstavby konzumují zbytečnou paměť navíc. Asus naštěstí žádné větší zásahy do GUI nepřichystal, a tak jsem nyní v srpnu krátce po rozbalení mohl stahovat aktualizaci na 4.1.1 Jelly Bean.

Viditelných rozdílů v grafickém podání je na první pohled naprosté minimum. Domnívám se, že tato aktualizace byla spíše o funkcích a celkovém odladění systému. Naprosto nejvíce je to vidět na plynulosti animací a konečně mám pocit, že Android dohnal konkurenční iOS. Google toto vylepšení označil jako „Project Butter“ a připravil celkem názorné video.

Minule jsem menší výrobce káral za složitý proces aktualizace, zde naopak Asus chválím za možnost kontroly novější verze přímo v prostředí tabletu. Stejně tak potěší přítomnost tohoto modelu na serveru XDA developers, takže i kdyby Asus další verze Androidu odřekl, zcela jistě bude k dispozici ROM od komunity.