Asus U30JC: NVIDIA Optimus v akci

V první kapitole jsem sliboval, že Asus U30JC má nezanedbatelnou část šasi vytvořenou z broušeného hliníku, a to je případ především víka displeje. To je až na horní část s anténou bezdrátového rozhraní celé hliníkové a díky tomu i pevné. Neznamená to však, že by se displej pod tlakem seshora vůbec neprohýbal; hliníkový plech rozhodně není všemocný. Můžeme ale od něj rozhodně očekávat větší odolnost a také jeho čistý a broušený povrch působí v záplavě lesklých zbarvených nebo i texturovaných plastů s 3D efekty jako svěží vánek, jenž ukazuje, že decentní design ještě ze světa notebooků nezmizel. Jediným prvkem narušujícím celistvost víka (kromě plastové části u antény) je pouze lesklé logo Asus.

Spodní část notebooku již byla vyrobena z normálního plastu, ovšem ten je velmi pevný ve všech svých částech a jen malinko se pod tlakem prohýbá nad umístěním ventilátoru. Baterie se do notebooku zasunuje klasicky horizontálním zasunutím do drážek v zadní části a přidržena je pomocí dvou pacek. Stabilitu notebooku zajišťuje čtveřice gumových nožek, přičemž další dvě jsou na samotné baterii a pak tu jsou jen dva odšroubovatelné panely. Není těžké uhádnout, že se pod nimi nachází operační paměti a pevný disk. Abychom se tedy dostali k chlazení notebooku, které si bude brát čerstvý vzduch z předních průduchů, bude zapotřebí demontovat celou spodní část, což nemusí být a ani nebývá zrovna snadné kvůli všemožným skrytým packám a vnitřní kabeláži.

Na pravé hraně přístroje máme především optickou mechaniku DVD-RW a je vidět, že Asus ji umístil co nejvíce dopředu, jak to bylo jen možné. Za mechanikou se nachází první ze třech portů USB 2.0, pak Ethernetový RJ-45 a nakonec kulatý napájecí konektor. Rozložení prvků je tedy v této části dle mého názoru dobré, ovšem osobně jsem nebyl spokojen s napájecím konektorem. Stačilo totiž málo, třeba s notebookem na stole pohnout a napájení z adaptéru se na čas přerušilo. Po bližším prozkoumání vyšlo najevo, že problém byl opravdu v konektoru a jeho nedostatečném kontaktu, který se stále přerušoval, ať jsem dělal, co jsem dělal. Zbývá než doufat, že to je problém pouze tohoto kusu.

Z levé strany se hned vepředu uhnízdil audio konektor pro mikrofon, pak sluchátkový konektor následovaný dvěma zbývajícími USB 2.0. Pak už to jsou obrazové konektory HDMI a D-Sub, za nimi pěkně zpracovaný výdech chlazení zasahující i do dolní části přístroje a pak už zbyl pouze otvor pro zámky Kensington. Ten byl evidentně posílený nějakým kovem, aby byl více odolný proti vylomení zámku.

Přední část plná otvorů, pod nimiž můžeme předpokládat přítomnost dvou reproduktorů značky Altec Lansign, která často doprovází lepší notebooky Asus, má v sobě rovněž čtečku karet SD, MMC, MS a MS PRO. Její záslepka je sice schovaná pod okrajem, ale i tak ji snadno najdeme po hmatu a stejně tak i přepínač určený pro bezdrátová rozhraní na samém levém okraji. Pak tu jsou už jen čtyři LED kontrolky s jasně viditelnými popisky umístěnými na základně pod touchpadem. Až na zelenou kontrolku baterie jsou všechny modré: signalizace stavu počítače, pak zmíněná kontrolka baterie, pevný disk a rozhraní Wi-Fi (bráno zleva doprava).

Zadní část počítače si zabrala výhradně osmičlánková baterie a klouby displeje, tudíž sem se nevejde už nic jiného. A již zde se ukáže, že lesklých plastů nebyl Asus U30JC tak zcela ušetřen, což se více projeví po jeho otevření.

Displej přidržovaný dvěma menšími klouby se dá otevřít do dostatečného úhlu cca 140 stupňů a dá se říci, že by mohl ve své nastavené poloze držet lépe, protože takto se dokáže občas trošku klepat. Ale není to nic tragického, to bych spíše uvítal, kdyby Asus použil rám z matných plastů. Nejen že ten přitahuje prach, ale také by notebook jako celek lépe vypadal, protože vyloženě lesklý povrch na něm nikde jinde není - pouze na rámu displeje a zčásti i baterii.

Trošku rozporuplné je také spojení rámu se samotným displejem, protože to je v pravé části velmi dobré, ovšem dole, nahoře i vpravo je řada míst, kde k sobě tyto dvě části nepřiléhají těsně a zvláště vpravo je mezi nimi snad milimetrová škvíra. Bylo by už na čase, aby si tohoto začali výrobci více všímat a zvláště zde je kontrast mezi velmi pěkným kovovým víkem a chatrným plastovým rámem velmi neradostný.

Samotná základna byla vyrobena z kombinace matného stříbrného plastu a broušeného hliníku, a to na rozdíl od rámu displeje poměrně kvalitně. Nedá se také říci, že by tato část byla přeplácaná, protože vše, co na ní najdeme, je jedno tlačítko, klávesnice a touchpad.

Hned pod klouby displeje, respektive baterií, je téměř po celé délce tenká hliníková lišta a tu na pravé straně zakončuje malé a nenápadné tlačítko Power. Abychom je mohli snadněji nahmatat i poslepu, byl jeho povrch opatřen miniaturními pyramidkami. pak už je to uprostřed mělké plastové "vaničky" klávesnice, která se na ni snaží svým vzhledem navázat. Celkem se to použité klávesnici daří, ale po prohmatání zjistíme, že se na svém horním okraji trošku propadá pod okolní povrch. Tento její jediný problém ale ještě lze zkousnout. Klávesnice je jinak moderní s oddělenými klávesami, jejichž povrch je rovný a příjemně zdrsnělý. Zvláštní popisky spojené s funkcí Fn byly zpracovány ve světle modré barvě a ta je velmi dobře opticky odliší, aniž by působila nějak rušivě.

A nakonec si na základně ukážeme touchpad, s nímž jsem až tak spokojen nebyl. Jeho plocha svým podélným broušeným vzhledem navazuje na okolní hliníkový povrch a dle mého názoru by po ní mohl prst o něco lépe klouzat. Není to ale v žádném případě tak špatné jako u jiných notebooků, které využívají vyloženě hladké touchpady. Raději bych na touchpadu vyměnil kolébkové tlačítko za dvě samostatná, protože takto se jeho odpor při stisku odvíjí od toho, v jakém místě je stiskneme.

Poslední obrázek v této kapitole ukážeme prostor pod dvěma odšroubovatelnými panely. Tušení nás neklamalo - pod menším z nich jsou dva zaplněné paměťové sloty SO-DIMM a pod druhým pevný disk zajištěný v kovovém rámečku opatřeném měkkou páskou.