Asus U30JC: NVIDIA Optimus v akci

Začneme tedy nejdůležitější komponentou, a sice procesorem. Jedná se o model Intel Core i7-620M a jak jsem již psal na začátku recenze, jedná se o dvoujádrový procesor a ne čtyřjádrový, jak bychom mohli kvůli označení Core i7 čekat. Jedná se tedy o procesor s kódovým označením Arrandale, kterým jsou označeny také modely Core i5 a i 3.

Jeho základní frekvencí je 2667 MHz, ovšem na ní bude pracovat jen málokdy, a to díky technologiím Enhanced Intel Speedstep Technology a Intel Turbo Boost. První z nich pomocí změny násobiče udává procesoru nižší frekvenci, což společně s nižším napájecím napětím klade menší nároky na spotřebu. Na druhou stranu Turbo Boost činí opak, takže frekvenci násobičem zvyšuje, což ale činí v závislosti na počtu zatížených jader a také nastavené konfiguraci. Zde je to jednoduché - konfigurace Turbo Boost 3/5 udává, že s oběma zatíženými jádry bude procesor pracovat na 2667 + 3 x 133 MHz, tedy 3066 MHz a s jedním zatíženým jádrem to bude plus 5 x 133 MHz, tedy 3333 MHz. V každém případě by ale procesor v zátěži s napájením ze sítě neměl pracovat pouze na 2667 MHz.

To zde bylo v podstatě splněno, i když jsme se dočkali jako v jiných případech oscilace výsledné frekvence, takže neplatilo vždy, že jedno zatížené jádro se rovná stabilních 3333 MHz. Stejně tak v klidu procesor pracoval na frekvenci pouze 1330 MHz (10 x 133).

Co nabízí Core i7-620M dále? Co se týče jeho vyrovnávacích pamětí, pak tu je 2x 32 kB datové, 2x 32 kB instrukční L1 cache, 2x 256 kB L2 cache a 4 MB L3 cache, neboli tzv. Smart Cache, jak zní její marketingové označení. Dále procesor podporuje virtualizační technologie VT-x i novou VT-d a užitečná dokáže být rovněž AES-NI, což je soubor instrukčních sad pro akceleraci šifrování pomocí AES. A jak ukázal náš test procesorů, ta dokáže být velmi nápomocná.

K mobilním procesorům Intel nemůže patřit nic jiného než čipová sada Intel HM55 a CPU-Z nám také ukáže, jak pracuje sběrnice PCI-Express. Zde je grafická karta připojena pouze přes 1 linku, což jistě pomohlo zjednodušit návrh základní desky, ale propustnost tohoto rozhraní byla minimalizována. Grafická karta zde ale není žádný přeborník, takže je otázkou, zda toto vůbec má nějaký negativní vliv na její výkon.

Paměťové moduly pochází od společnosti Samsung. Jsou to klasické moduly PC3-8500F (1066 MHz) s kapacitou 2x 2 GB. Na své nominální frekvenci pracují s časováním 7-7-7-20-27 při napětí 1,5 V. A to je také rozdíl mezi čtyřjádrovými Core i7 "Clarksfield" a dvoujádrovými Core i7 "Arrandale" - čtyřjádrové totiž pracují s 1333MHz moduly DDR3.


A pak je to 640GB pevný disk Seagate Momentus 5400 - ST9640320AS s klasickými parametry - rozhraní SATA 3 Gbps, 8 MB vyrovnávací paměti a 5400 otáček za sekundu.

V případě grafických čipů je situace složitější. Máme zde v tedy podstatě na výběr mezi Intel GMA HD a NVIDIA GeForce 310M, mezi nimiž si můžeme přepínat v grafickém nastavení NVIDIA buď sami (respektive zvolit, která aplikace bude využívat daný grafický čip), nebo vše ponechat na technologii NVIDIA Optimus.

Grafický čip GeForce 310M vyráběný 40nm technologií je spíše nižší řada využívající pouze 16 shaderových jednotek a 512 MB paměti GDDR3 připojených 64bitovou sběrnicí. Pokud je čip aktivní, pak je taktován na 625 MHz, paměti pracují na 790 MHz a shadery na 1530 MHz.

NVIDIA prezentuje Optimus ve srovnání s klasickým přepínáním grafických karet (Switchable Graphics), které v podstatě převezme nadvládu nad ovladačem intelovského grafického procesoru a dovolí tak přepínání mezi oběma grafickými řešeními, což má ale své problémy a omezení. Jednak jsou to nároky na prostor základní desky a složitost jejího PCB, což se odráží v delších trasách signálu vedeného ke konektorům a jeho degradaci, stejně tak i ve zvýšené ceně.

Problémem může být také to, že daná aplikace nemusí být ovladači rozeznána jako hodna aktivace GPU, což je nutno v ovladačích vyřešit ručně. Jiné aplikace (dle NVIDIE třeba Minsweeper či Solitaire) mohou zase přepnutí na samostatné GPU blokovat, a musí být proto ukončeny, dále se musí počítat s tím, že reakční doba je od 5 do 10 sekund a nakonec NVIDIA zmiňuje poblikávání obrazovky při přepínání.

Jak ale funguje NVIDIA Optimus? Využity jsou speciální ovladače, které mají rozpoznat, zda dokáže daná aplikace využít sílu GPU NVIDIA, ať už je to pro účely renderování či přehrávání videa. Pokud ano, GPU je probuzeno ze spánku a jsou mu svěřeny dané výpočetní úkony, ovšem integrovaný čip je stále využit jako grafický kontroler. Sběrnice PCIe je tedy využita obousměrně - data jsou přes ní poslána GPU NVIDIA, to je zpracuje, výsledek pošle zpět do framebufferu IGP a to je předá přes dané rozhraní zobrazovacímu zařízení. Díky tomu uživatel při práci s počítačem vůbec nic nepozná, pouze se dočká vyššího výkonu a až ten už není potřeba, GPU se zase uspí a celou práci opět odvádí IGP.

Rychlost takového "přepínání" má být téměř okamžitá, není zapotřebí žádný další hardwarová komponenta a používány jsou standardní API a protokoly. Osobně jsem se však setkal s problémem u hry ArmA2, která jaksi nechtěla využít grafický čip NVIDIA a i třeba server Anandtech toto zaznamenal u hry Batman: Arkham Asylum. Tady ale není situace vůbec bezvýchodná protože stačí manuálně přidat příslušný spustitelný soubor do seznamu v ovladačích a pak už vše funguje tak, jak má. A stejně tak můžete manuálně využití GPU NVIDIA u daných aplikací zakázat, pokud se vám to bude hodit, takže máte zkrátka plnou kontrolu nad touto jinak automatickou funkcí. Zapomenout nesmíme také na příslušné profily upravující funkci Optimus, jež budou aktualizovány nezávisle na ovladačích.

Otázkou je, kolik energie dokáže Optimus vůbec ušetřit a jak energeticky náročné je ono "uspané" GPU. Nejnovější GPU-Z ve verzi 0.4.2 ukazuje, že GPU stále pracuje na frekvenci 135 MHz, paměti také a shadery na 270 MHz. To dává tušit, že GPU se až tak úplně neuspí, pouze podtaktuje na minimum a všechny grafické operace ponechá na Intel GMA HD. Pokud je tomu skutečně tak, pak jaké jsou reálné výhody oproti případu, kdy se využije jedno jediné GPU? Ty se dnes dokáží při nečinnosti podtaktovat zcela běžně a rozdílem by bylo pouze to, že Optimus ponechá GPU v nečinnosti a to málo práce přenechá IGP, a tedy svou práci v podstatě outsourcuje jinam, pokud mám použít moderní termín.

Nainstalovaný systém Microsoft Windows 7 Ultimate 64bit ve dvou prodávaných verzích nenaleznete, protože místo něj je v nich verze Professional. Ale to nevadí, půjdeme dále. Role bezpečnostního software zůstala prázdná, což mě osobně vůbec nevadilo a uživateli aspoň není nic podsouváno, takže si klidne může ihned nainstalovat třeba bezplatné řešení Microsoft Security Essentials.

Velmi užitečným software je Power4Gear Hybrid přímo od Asusu. Ten nám dokáže nahradit systémové nastavení spotřeby. Vše je přehledně umístěno v jednom okně, kde si můžeme vybrat mezi čtyřmi režimy (High Performance, Entertainment, Quiet Office a Battery Saving). Přepínání mezi nimi je zde možné díky kombinaci kláves Fn + mezerník. Všechny režimy si můžeme dle libosti upravit, ovšem osobně bych také uvítal, kdyby šly také kompletně deaktivovat. Přeci jen každý asi nebude potřebovat využívat čtyři různé režimy.

Dále nám výrobce nabízí CyberLink Blu-ray Disc Suite, i když Blu-ray mechaniku bychom ve výbavě tohoto notebooku hledali jen těžko a pak stojí za zmínku Asus Webstorage pro ukládání dat na online úložiště, Asus FancyStart nám dovolí zvolit si vlastní obrázek, pozadí i zvuk přehrávající se při startu počítače, Asus Live Update umí běžet v pozadí a provádí aktualizace systému (záleži na uživateli, zda denně, nebo až jednou za čtvrt roku) a nakonec zmíníme Asus SmartLogon, díky němuž si můžeme zaregistrovat vlastní obličej a využít jej k přihlašování se k počítači. Důležité je, že nás dodatečný software nijak neotravuje a nehlásí se o pozornost.