Asus Zenbook: poctivý ultrabook
18.7.2012, Jan Vítek, recenze
Jedna ze společností, od níž jsme si ještě nevyzkoušeli přenosný počítač typu ultrabook, je Asus. A na rozdíl od předchozího modelu Acer Aspire M3 půjde o opravdu mobilní a štíhlý stroj, který na první pohled zaujme svým kovovým provedením, takže hurá na něj.
Kapitoly článku:
Vnější design
Asus Zenbook UX31E je celokovový ultrabook vyrobený z hliníku, a to především ze třech kusů - z jednoho je víko, z druhého základna a z třetího její víko, čili spodní část. Celkově tento notebook působí kompaktně a také velmi odolně, protože i přes své celkově tenké tělo jeho povrch nejde vůbec snadno prohnout, což platí pro displej. Navíc na sebe jednotlivé díly dobře navazují, čili lícují, takže se zpracováním šasi můžeme být velmi spokojeni a přirovnat je můžeme i řadě MacBook Pro.
Všechny tři zmíněné části mají broušený povrch, ovšem právě víko je broušené do kruhu, což lze vidět z fotografie. A je také patrné, že se směrem k okrajům pozvolna svažuje a má mírně modrý nádech, i když se v něm pochopitelně jako v každém kovově lesklém materiálu bude zrcadlit okolní povrch. Díky broušení také tolik nevyniknou otisky prstů a jiné nečistoty
Spodní část už má stejně jako základna podélné broušení a čistě hliníkovou barvu. Je také odolná proti promáčknutí a přimontována je několika malinkatými šroubky torx, a pak už tu je jen čtveřice oblých gumových nožek a několik zadních průduchů pro nabírání čerstvého vzduchu. Jinak tu není ani certifikační štítek operačního systému Windows. Ten totiž najdeme na napájecím adaptéru.
Boky tohoto ultrabooku jsou jen jemně otryskané a jak je vidět, kvůli tenkému tělu, jež se navíc postupně svažuje až na tloušťku pár milimetrů, tu opravdu nezbylo moc místa na rozhraní. Na pravé straně tak máme až na samotném konci kulatý napájecí konektor pro zalomenou koncovku adaptéru opatřenou stavovou LED. Zde se mi nelíbilo, že konektor v něm drží příliš volně, ale možná že to je záměr výrobce, aby jej uživatel vytrhnutím nepoškodil.
Před tímto konektorem je dle modrého jazýčku jasně identifikovatelný port USB 3.0, dále tu je miniVGA pro dodávaný adaptér na D-Sub, microHDMI (pro ten si už musíte sehnat kabel sami) a nakonec stavová LED.
Na opačné straně Zenbooku jsou už jen tři prvky, které zároveň zakončují seznam konektorů a portů celého počítače. Jedná se o druhý port USB ve verzi 2.0, před ním je 3,5mm konektor pro headset, čili sluchátka s mikrofonem a nakonec nekrytá čtečka karet SD (Secure Digital) a MMC (MultiMedia Card). Pro využití Ethernetu bude třeba využít dodávaný adaptér, který nám ale zabere jeden ze dvou portů USB.
Na přední a zadní části tak není v podstatě co sledovat, a tak jsem ultrabook vyfotil také ze strany, aby lépe vynikl jeho štíhlý profil. Ze zadního pohledu jsou ale vidět také klouby, jež Asus odsunul až k samotným krajům. Ultrabook však není chlazen pasivně, jak by se mohlo zdát, ale ve stylu MacBooků Pro jsou výdechy schovány mezi displejem a základnou.
Vnitřní zpracování
Klouby zapuštění do základny nám dovolí otevřít displej do maximálního úhlu cca 135 °, což by u ultramobilního počítače mohlo být alespoň trošku lepší. Osobně bych také uvítal, kdyby klouby držely displej pevněji, protože takhle stačí ultrabook jen trošku energičtěji vzít ze stolu, a displej se otevře do krajní polohy.
Naopak velmi spokojen jsem byl s vnitřním rámečkem, který je jednak tenký, což tedy lze dle profilu celého ultrabooku očekávat, ale také těsně a pevně přiléhá k samotnému displeji. To u dnešních notebooků rozhodně nebývá pravidlem a leckde rámečky k displeji ani nepřiléhají, takže mezi oběma částmi zeje mezera, kudy se dovnitř snadno dostanou nečistoty. Vnější okraj rámečku je tu také opatřen gumovou lamelou, aby měkce dosedl na základnu a nahoře můžete vidět integrovanou 0,3megapixelovou webkameru, přičemž napravo od ní je zelená LED kontrolka a nalevo mikrofon.
Základna Zenbooku má velmi jednoduché zpracování a v podstatě na ní najdeme jen dvě věci - klávesnici a touchpad. Mezi klouby je ale také část víka, jež je děrována a nese na sobě nápis Ux31 Series Ultra Slim. Mohlo by se zdát, že do ní výrobce nějakým způsobem nacpal úzké reproduktory, ovšem to je mylná představa. Reproduktory jsou ve skutečnosti umístěny pod okraji klávesnice, takže jednak nejsou vidět, a jednak mohou využít větší plochu. Jak hrají, na to se zaměříme ve čtvrté kapitole.
Podklad klávesnice typu Chiclet je tmavý a matný, ovšem především pevný, takže se nesetkáme s tím, že by se klávesnice při úhozech propadala, nebo snad rachotila. Klávesy samotné jsou uprostřed velmi mírně prohnuté a některé byly vybaveny bílou stavovou LED, což na fotografiích poznáte díky malé tečce v jejich pravé části (jde o ovladač bezdrátových rozhraní - F2, vypínač a také Caps Lock). Co se týče rozložení, líbilo se mi oddělení šipek od hlavního pole, ale naopak bych odsoudil integrování hlavního vypínače, a zrovna na místo, kde je obvykle klávesa Delete. Asus asi tušil, že to bude dělat problémy, a tak po stisknutí Power vykoukne na uživatele obrazovka, kde můžeme potvrdit přechod do spánku, hibernace, vypnout počítač, nebo akci zrušit.
K touchpadu nemám výhrady. Je zpracován v moderním duchu, takže je velký, mírně zapuštěný pod okolní povrch, což zajistí hmatové oddělení, má na dotek příjemný povrch, po němž prsty snadnou kloužou a jeho součástí je tlačítko schované pod spodním okrajem. Při stisku klade odpor tak akorát.
Pokud vám chybí pohledy na tento ultrabook také z jiných úhlů, můžete využít galerii výrobce ve webové prezentaci.