Bezdrátové sítě podle standardu 802.11b
5.3.2003, Štěpán Mrázek, recenze
Bezdrátové sítě jsou v dnešní době stále více aktuální, a tak jsme se podívali na několik zařízení, která jsou na našem trhu běžně dostupná. Zajímali jsme se zejména o možnosti konfigurace a dosah.
Kapitoly článku:
- Bezdrátové sítě podle standardu 802.11b
- Testovaná zařízení
- Konfigurace a nastavení
- Testy a závěr
Zapojení bezdrátové síťové karty, ať již v provedení PCI, USB či PCMCIA je velice jednoduchou otázkou. Prostě zapojíte do portu či slotu a nainstalujete příslušné ovladače. V případě karty Intel Pro/Wireless 2011B PC Card to ani nebylo nutné, neboť ovladače jsou v systému Windows XP. Mnohem zajímavější je konfigurace access pointu.
Ke každému access pointu dostanete kabel s koncovkami RJ45, pomocí kterého připojíte počítač k access pointu. Oba access pointy jsou ve výchozím stavu (výchozí stav je možné obnovit podržením tlačítka reset po dobu 4 sekund - tolik praví manuál, mě se však ten čas zdál alespoň u Intel místy rozdílný) nastaveny tak, že služba DHCP (přidělování IP adres) je povolena. V okamžiku kdy máte od access pointu přidělenou IP adresu, můžete přistoupit ke konfiguraci prostřednictvím www konzole.
V rámci této konzole můžete měnit spoustu různých parametrů, z nich vybírám, alespoň ty nejdůležitější: jméno bezdrátové sítě (ESSID - všechny prvky v síti jej mají stejný), přenosová rychlost (specifikujete buď konkrétní kanál, nebo zadáte všechny), nastavení kanálu (o tom více v části věnované roamingu).
Další co je potřeba natavit je služba DHCP. Nejčastější využití bezdrátové sítě je koexistence s klasickou počítačovou sítí, ve které je umístěn server (který mimo jiné přiděluje IP adresy). V našem případě tomu bylo stejně a tak po nastavení ostatních parametrů, jsme vypnuli službu DHCP. Po té se již restartuje access point a v případě, že jej máte správně připojen k počítačové síti a bezdrátový adaptér také funguje korektně vám server v počítačové síti přidělí IP adresu.
Pokud pokrýváte větší množství kanceláří a nestačí vám jeden access point (z hlediska dosahu) pak vám přijde vhod funkce roaming. Ta umožňuje nastavit stejné ESSID pro více access pointů a každému přiřadit jiný kanál. V případě změny lokality si síťový adaptér vybere konkrétní access point podle síly signálu.
Všechno výše popsané se týkalo režimu provozu proti access pointu (občas se také používá termín režim infrastruktury). Tento způsob využití je nejčastější a pravděpodobně ho využije drtivá většina z vás. Druhou možností je režim peer-to-peer, kdy se obejdete bez access pointu, ale jste omezeni pouze na dva počítače. Pokud zvolíte tuto možnost (viz následující obrázky z nastavení parametrů Wireless LAN ve Windows) musíte zvolit ještě stejné ESSID, stejný kanál a potom již jen stačí dát vyhledat zařízení.
Obr. 12 až 13 - Konfigurace pro režim perr-to-peer
Pozn.: Součástí dodávaného CD je také utilita sloužící k nastavení jednotlivých parametrů. Nejste tak odkázáni pouze na webové rozhraní.
Pozn.: Na další stránce naleznete několik informací k dosahu, několik málo výsledků testů a samozřejmě závěr.
Ke každému access pointu dostanete kabel s koncovkami RJ45, pomocí kterého připojíte počítač k access pointu. Oba access pointy jsou ve výchozím stavu (výchozí stav je možné obnovit podržením tlačítka reset po dobu 4 sekund - tolik praví manuál, mě se však ten čas zdál alespoň u Intel místy rozdílný) nastaveny tak, že služba DHCP (přidělování IP adres) je povolena. V okamžiku kdy máte od access pointu přidělenou IP adresu, můžete přistoupit ke konfiguraci prostřednictvím www konzole.
V rámci této konzole můžete měnit spoustu různých parametrů, z nich vybírám, alespoň ty nejdůležitější: jméno bezdrátové sítě (ESSID - všechny prvky v síti jej mají stejný), přenosová rychlost (specifikujete buď konkrétní kanál, nebo zadáte všechny), nastavení kanálu (o tom více v části věnované roamingu).
DHCP
Další co je potřeba natavit je služba DHCP. Nejčastější využití bezdrátové sítě je koexistence s klasickou počítačovou sítí, ve které je umístěn server (který mimo jiné přiděluje IP adresy). V našem případě tomu bylo stejně a tak po nastavení ostatních parametrů, jsme vypnuli službu DHCP. Po té se již restartuje access point a v případě, že jej máte správně připojen k počítačové síti a bezdrátový adaptér také funguje korektně vám server v počítačové síti přidělí IP adresu.
Roaming
Pokud pokrýváte větší množství kanceláří a nestačí vám jeden access point (z hlediska dosahu) pak vám přijde vhod funkce roaming. Ta umožňuje nastavit stejné ESSID pro více access pointů a každému přiřadit jiný kanál. V případě změny lokality si síťový adaptér vybere konkrétní access point podle síly signálu.
Režim peer-to-peer
Všechno výše popsané se týkalo režimu provozu proti access pointu (občas se také používá termín režim infrastruktury). Tento způsob využití je nejčastější a pravděpodobně ho využije drtivá většina z vás. Druhou možností je režim peer-to-peer, kdy se obejdete bez access pointu, ale jste omezeni pouze na dva počítače. Pokud zvolíte tuto možnost (viz následující obrázky z nastavení parametrů Wireless LAN ve Windows) musíte zvolit ještě stejné ESSID, stejný kanál a potom již jen stačí dát vyhledat zařízení.
Obr. 12 až 13 - Konfigurace pro režim perr-to-peer
Screenshoty z konfigurační utility Intel
Pozn.: Součástí dodávaného CD je také utilita sloužící k nastavení jednotlivých parametrů. Nejste tak odkázáni pouze na webové rozhraní.
Screenshoty z konfigurační utility Ovislink
Pozn.: Na další stránce naleznete několik informací k dosahu, několik málo výsledků testů a samozřejmě závěr.