Bowers & Wilkins MM-1: exkluzivní repro k PC

Srovnávání zvukové kvality v této cenové hladině je ještě poměrně jednoduchou záležitostí, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u HiFi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V takové kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Tak těžké to naštěstí mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.

Na rozdíl od mnoha jiných recenzí byl v tomto případě zdrojem zvuk převodníku, který je integrován přímo do hlavního reproduktoru (pravého). Pokud byste hořeli zvědavostí vyzkoušet si také analogový linkový vstup 3.5mm, tak máte možnost, ale řešení přes USB je v tomto případě podstatně výhodnější. Zvukový materiál představují hudební soubory FLAC z originálních disků, takže je zde zaručena maximální možná kvalita. V následujícím výčtu najdete jména záznamů, jež v testech používáme, ale jde pouze o průřez, neboť celkově se jedná o zhruba 800 GB materiálu.

Jak už jsme si popsali v kapitole bližšího pohledu, tak tento model reproduktorů se pyšní opravdu kompaktními rozměry a nevelkou hmotností, což hi-fi fanoušci asi nebudou slyšet rádi, neboť v jejich světě platí axiom, že co je opravdu těžké, to dobře hraje. Nelze říci, že toto opravdu platí obecně, ale každý je rád, když za své těžce vydělané peníze dostane bytelný těžký přístroj, který evokuje pocit, že je „plný“ technologie. Zklamáním pak občas bývá integrace jednoho malého plošného spoje v jinak těžkotonážním šasi přístroje.

Samotný zvuk jsem posuzoval po zahoření zhruba 40 hodin, abych neposlouchal úplně „tuhé“ měniče. První, co vás při poslechu zaujme, je to, že nikde nic nepřebývá a neupozorňuje na sebe. Jako první jsem zvolil mix různých titulů klasiky s převážnou částí klavírních koncertů a byl jsem velmi příjemně překvapen, jak tak malé kabinety dokáží reprodukovat právě akustické nástroje. U klavíru je ovšem patrné, že tóny subkontra a kontra oktávy (27,5 Hz+) už jsou reprodukovány s významným poklesem. Tento fakt ale už u běžných záznamů nepůsobí nikterak rušivě, neboť výskyt těchto tónu je minimální. Rozdíl poznáte, jen pokud danou skladbu máte opravdu naposlouchanou a jste zvyklí, že tam tyto tóny jsou přítomny a ne pouze v náznaku.

Malé „bevéčka“ ale celkově klasice velmi hoví a pokud si pustíte cokoli od výše zmiňovaných klavírních koncertů po větší orchestrální tělesa, tak nebudete výrazně zklamaní. Objem zde samozřejmě nelze ničím nahradit, ale dynamika a celkové podání uším lahodí. Na „vině“ bude nejspíše i velmi povedený výškový reproduktor, který ani při vyšších hlasitostech netahá za uši a výšky jsou vzdušné a příjemné. Nečekejme zde ovšem nějakou analytickou monitorovou reprodukci, to tyto bedýnky neumí.

Výhrady zde mám ke koncepci reproduktorů, kdy výškový měnič vám při umístění na běžný stůl hraje v lepším případě do oblasti vašeho hrudníku. To je samozřejmě špatně a sám jsem se na počátku testu přistihl, že „tlačím“ uši k zemi. Vyrobil jsem tedy improvizované dřevěné stojany a reproduktory umístil tak, že výškový reproduktor byl přesně v hladině uší. Rozdíl byl samozřejmě drastický a puštěné kvalitní záznamy akustických žánru lahodily uchu o poznání více.

Jestli si říkáte, že tyto malé budky opravdu nemohou zahrát „spodky“ , tak máte pravdu a byl bych blázen, kdybych se snažil tvrdit něco jiného. Problém nastane tehdy, pokud rádi posloucháte řízný rock nebo metal, na tohle MM-1 nejsou stavěné stejně jako na vysoké hlasitosti. Vyšší basy, středy nebo výšky jsou opět podány velmi dobře. Starší nahrávky CD z 80. a 90. let mají slušnou dynamiku a reproduktory ji zvládají velmi dobře. Horší je to s novými materiály, jako je např. Stratovarius nebo Avantasia, kde jsou kromě jiného špičky ořezány a výsledný průběh připomíná spíše hluk.

Podobná zvěrstva ale nezachrání nic. Proto pokud máte doma nebo si kupujete nová CD, vyhýbejte se jako divoké zvíře ohni titulům s nálepkou „remastered“, což je v tomto případě spíše ekvivalentem k „dokurveno“. Podobné CD zní lépe maximálně tak na levných přístrojích nebo v autě s horší audio soustavou. CD bohužel v současné době není zárukou kvality, což není způsobeno ani tak jeho morální zastaralostí jako spíše lenivostí nové záznamy řádně masterovat. Výjimky samozřejmě existují, ale jsou v naprosté většině mimo mainstreamové tituly.

Ke zvuku těchto reproduktorů lze říci jako dovětek, že jsou schopny při nižších hlasitostech zahrát téměř cokoli a potěší vás především kultivovaností zvuku, který se z nich line. Pokud jste vyznavači varhanní nebo elektronické hudby, musíte hledat samozřejmě jinde. Zde může dvorní vyznavače značky B&W mrzet, že MM-1 nejsou vybaveny preoutem pro subwoofer. Nelze zde díky USB využít ani nějaký „bast“, kdy vedete signál ze stereo výstupu zvlášť do monitorů a zvlášť do aktivního basového reproduktoru.

Pokud byste rádi využili sluchátek, tak MM-1 mají k dispozici 3.5mm výstup. Pokud máte sluchátka nižší kategorie (řekněme do 2 tisíc korun), tak budete spokojeni. U dražší modelů, které mají v naprosté většině 6.3 mm jack, je potřeba redukce, což může negativně ovlivnit díky dalšímu přechodovému odporu výsledek. Podobný bastl jsem vyzkoušel se sluchátky Sennheiser HD595 a výsledek nebyl příliš dobrý ve srovnání s dedikovaným sluchátkových zesilovačem. Každopádně je tento výstup kvalitativně lepší, než v případě integrovaného kodeku na základní desce.

Tyto maličké reproduktory bez problému připojíte k PC nebo MACu. My jsme MM-1 provozovali na Windows 7 64bit a po celou dobu se neprojevil žádný problém. Zařízení bylo rozpoznáno hned a ani v případě dvou notebooků HP a Toshiba nebyl problém s kompatibilitou, což jsme pozorovali v minulosti např. u Böse Companion 5, které s některými systémy odmítaly spolupracovat.