>
>
>
>
>
>
>
>
Chladiče CPU: pět věží v testu
23.9.2010, Jan Vítek, recenze
Tato recenze se tématem bude dotýkat oblasti procesorových chladičů a představí se v ní podobné modely od společností Arctic, Cooler Master, Corsair, Thermaltake a Zalman. Tento souboj pak bude soudcovat referenční Noctua NH-U12P.
Kapitoly článku:
Cenovým i ideovým soupeřem, pokud jej tak můžeme nazvat, pro Arctic Freezer Xtreme je Hyper 212 Plus od společnosti Cooler Master. Na rozdíl od Freezeru však nepokouší štěstí aplikací ne až tak ověřené konstrukce, ale namísto toho využívá osvědčený věžovitý design, k čemuž přihazuje obnažené heatpipe.
Přichází dobře zabalený v tuhé papírové krabici, kde je zasazen v plastovém výlisku i se svým ventilátorem. Můžeme se také pokusit o zvýšení chladicího účinku s využitím dalšího ventilátoru, ovšem ten není součástí balení.
Setkáváme se zde tedy již s klasickou věžovitou konstrukcí, jakou procesorové chladiče využívají dlouhá léta. Ze základny zde vychází na každou stranu čtyři heatpipe, takže efektivně jich tu je celkem osm. Nahoře se rozchází, aby se co nejlépe vystavovaly proudu vzduchu a napojují se na desítky hliníkových žeber, která mají všechna ve svém středu vyražené logo výrobce.
Každá trubice má klasický průměr 6mm a žebra jsou tlustá 0,4 mm. Odstupy mezi nimi pak výrobce ponechal milimetrové a jak můžeme vidět z fotografií, žebra byla rozmístěna pravidelně, což je jeden z ukazatelů kvalitní výroby. S heatpipe je pojí ohnutý límeček, díky němuž se zvětšuje plocha pro odvedení tepla, ovšem to je u dnešních chladičů běžné. Tloušťka těchto žeber není velká, a tak je třeba taková Noctua NH-U12 hlubší chladič, ovšem to nemusí být pro Hyper 212 Plus až tak na škodu.
Jedna věc je aktivní plocha, tedy celková plocha chladiče pro odvádění tepla a druhá věc je schopnost rozvádění tepla v těle chladiče, na což jsou nejlepší heatpipe, ale tenká hliníková žebra v tomto nevynikají. Čím dále jsou tedy jejich části od heatpipe, tím méně kvalitní je rozvod tepla do nich.
Chladiče využívající základny se zploštělými heatpipe majícími přímý styk s heatspreadery procesorů již nemusí dávat důraz na provedení samotné základny. Ta tedy už nemusí být z mědi, ale pouze z hliníkového bloku, jehož funkcí už je pouze to, aby držel heatpipe pohromadě a chladič se měl za co uchytit. Ovšem pak už záleží na tom, jak kvalitní je samotný heatspreader v procesoru, neboť funkce rozvodu tepla do co nejšiřší plochy zůstane už pouze na něm a pokud ji nezvládá, pak nám mohou postranní teplovodivé trubice zůstat na ocet.
Dalším potenciálním kamenem úrazu je kvalita samotné styčné plochy, která v tomto případě je slušná. Jak ale vidíme z fotografie, ochranný štítek na heatpipe zanechal vrstvu lepidla, kterou bude více než vhodné třeba pomocí technického lihu smýt, neboť mezi procesorem a chladičem by nemělo krom vrstvy teplovodivé pasty zůstat už vůbec nic.
Osobně bych rád u takovéhoto chladiče stejně uvítal, kdyby základna byla měděná a co nejlépe spojena s heatpipe, aby se více napomohlo rozvodu tepla i do postranních trubic. Případně by mohly být na sebe více namačkány u středu.
Z příslušenství vyjmenujme především ventilátor vybavený regulací otáček pomocí PWM v rozmezí 600 - 2000 RPM s průtokem vzduchu 21,2 - 76,8 CFM a hlučností 13 - 32 dBA. Zajímavý je na něm také tvar lopatek, jenž má pochopitelně za úkol zvýšit průtok vzduchu a popřípadě také zvýšit statický tlak (udávaný je 0,40 - 3,9 mm H2O). Pro porovnání, které však není zcela průkazné, protože jde o rozdílné otáčky, Noctua NF-P12 má při 900 RPM statický tlak 1,21 mm H2O a při 1300 RPM 1,68 mm H2O.
Dál tu je srolovaný obrázkový manuál a také sáček se sponami pro umístění ventilátorů, malou tubou teplovodivé pasty a mechanismem pro montáž na všechny aktuální sockety.
Nejdříve si musíme uvědomit, na jaký socket budeme chladič vůbec montovat a pak se podíváme do manuálu, jak na to. Na druhou stranu se stejně v každém případě upotřebí všechny součástky (tedy až na ventilátorové spony), takže to tak složité není. Podle typu socketu si zvolíme orientaci zadního rámečku, pak si vezmeme čtyři šroubky s vnitřními závity a prostrčíme je seshora montážními otvory v desce (můžeme je strhnutím ochranné fólie také přilepit, aby byla instalace snadnější). Z druhé strany na desku přiložíme onen rámeček tak, aby příslušnými otvory pronikly šroubky. Ty jsou ale na jedné straně zkosené, takže musí mít správnou orientaci, aby otvory v rámečku prošly.
Rámeček následně zajistíme zespoda matkami, které ovšem není radno příliš utahovat, aby se nepoškodila deska. Tím máme základnu připravenou a pak již jen stačí vzít horní sponu ve tvaru X, kterou je možné nastavit jednak rozevřením ramen, ale ještě před tím posunutím šroubků v jejich koncích ji nastavíme do správé pozice. Až si šroubky se závity v desce slícujeme, prostrčíme sponu chladičem, rozevřeme ji (aretuje se do jedné ze dvou poloh) a pak diagonálně začneme utahovat šroubky, což můžeme díky pružinám klidně vzít nadoraz.
Chladič pak drží velmi pevně a čtyřbodové uchycení zajistí rovnoměrné rozložení přítlaku na procesor, což je důležité pro co nejlepší přechod tepla do heatpipe.
Přichází dobře zabalený v tuhé papírové krabici, kde je zasazen v plastovém výlisku i se svým ventilátorem. Můžeme se také pokusit o zvýšení chladicího účinku s využitím dalšího ventilátoru, ovšem ten není součástí balení.
Cooler Master Hyper 212 Plus | |
Rozměry | 116 x 51 x 159 mm (pouze pasiv) |
Hmotnost | 626 g |
Materiál | hliník, 4x heatpipe |
Ventilátor | 120 x 120 x 25 mm 600 - 2000 RPM (PWM) 21,2 - 76,8 CFM 13 - 32 dBA kluzná ložiska |
Kompatibilita | LGA1366 / 1156 / 775 AM3 / AM2+ / AM2 |
Setkáváme se zde tedy již s klasickou věžovitou konstrukcí, jakou procesorové chladiče využívají dlouhá léta. Ze základny zde vychází na každou stranu čtyři heatpipe, takže efektivně jich tu je celkem osm. Nahoře se rozchází, aby se co nejlépe vystavovaly proudu vzduchu a napojují se na desítky hliníkových žeber, která mají všechna ve svém středu vyražené logo výrobce.
Každá trubice má klasický průměr 6mm a žebra jsou tlustá 0,4 mm. Odstupy mezi nimi pak výrobce ponechal milimetrové a jak můžeme vidět z fotografií, žebra byla rozmístěna pravidelně, což je jeden z ukazatelů kvalitní výroby. S heatpipe je pojí ohnutý límeček, díky němuž se zvětšuje plocha pro odvedení tepla, ovšem to je u dnešních chladičů běžné. Tloušťka těchto žeber není velká, a tak je třeba taková Noctua NH-U12 hlubší chladič, ovšem to nemusí být pro Hyper 212 Plus až tak na škodu.
Jedna věc je aktivní plocha, tedy celková plocha chladiče pro odvádění tepla a druhá věc je schopnost rozvádění tepla v těle chladiče, na což jsou nejlepší heatpipe, ale tenká hliníková žebra v tomto nevynikají. Čím dále jsou tedy jejich části od heatpipe, tím méně kvalitní je rozvod tepla do nich.
Chladiče využívající základny se zploštělými heatpipe majícími přímý styk s heatspreadery procesorů již nemusí dávat důraz na provedení samotné základny. Ta tedy už nemusí být z mědi, ale pouze z hliníkového bloku, jehož funkcí už je pouze to, aby držel heatpipe pohromadě a chladič se měl za co uchytit. Ovšem pak už záleží na tom, jak kvalitní je samotný heatspreader v procesoru, neboť funkce rozvodu tepla do co nejšiřší plochy zůstane už pouze na něm a pokud ji nezvládá, pak nám mohou postranní teplovodivé trubice zůstat na ocet.
Dalším potenciálním kamenem úrazu je kvalita samotné styčné plochy, která v tomto případě je slušná. Jak ale vidíme z fotografie, ochranný štítek na heatpipe zanechal vrstvu lepidla, kterou bude více než vhodné třeba pomocí technického lihu smýt, neboť mezi procesorem a chladičem by nemělo krom vrstvy teplovodivé pasty zůstat už vůbec nic.
Osobně bych rád u takovéhoto chladiče stejně uvítal, kdyby základna byla měděná a co nejlépe spojena s heatpipe, aby se více napomohlo rozvodu tepla i do postranních trubic. Případně by mohly být na sebe více namačkány u středu.
Příslušenství
Z příslušenství vyjmenujme především ventilátor vybavený regulací otáček pomocí PWM v rozmezí 600 - 2000 RPM s průtokem vzduchu 21,2 - 76,8 CFM a hlučností 13 - 32 dBA. Zajímavý je na něm také tvar lopatek, jenž má pochopitelně za úkol zvýšit průtok vzduchu a popřípadě také zvýšit statický tlak (udávaný je 0,40 - 3,9 mm H2O). Pro porovnání, které však není zcela průkazné, protože jde o rozdílné otáčky, Noctua NF-P12 má při 900 RPM statický tlak 1,21 mm H2O a při 1300 RPM 1,68 mm H2O.
Dál tu je srolovaný obrázkový manuál a také sáček se sponami pro umístění ventilátorů, malou tubou teplovodivé pasty a mechanismem pro montáž na všechny aktuální sockety.
Instalace
Nejdříve si musíme uvědomit, na jaký socket budeme chladič vůbec montovat a pak se podíváme do manuálu, jak na to. Na druhou stranu se stejně v každém případě upotřebí všechny součástky (tedy až na ventilátorové spony), takže to tak složité není. Podle typu socketu si zvolíme orientaci zadního rámečku, pak si vezmeme čtyři šroubky s vnitřními závity a prostrčíme je seshora montážními otvory v desce (můžeme je strhnutím ochranné fólie také přilepit, aby byla instalace snadnější). Z druhé strany na desku přiložíme onen rámeček tak, aby příslušnými otvory pronikly šroubky. Ty jsou ale na jedné straně zkosené, takže musí mít správnou orientaci, aby otvory v rámečku prošly.
Rámeček následně zajistíme zespoda matkami, které ovšem není radno příliš utahovat, aby se nepoškodila deska. Tím máme základnu připravenou a pak již jen stačí vzít horní sponu ve tvaru X, kterou je možné nastavit jednak rozevřením ramen, ale ještě před tím posunutím šroubků v jejich koncích ji nastavíme do správé pozice. Až si šroubky se závity v desce slícujeme, prostrčíme sponu chladičem, rozevřeme ji (aretuje se do jedné ze dvou poloh) a pak diagonálně začneme utahovat šroubky, což můžeme díky pružinám klidně vzít nadoraz.
Chladič pak drží velmi pevně a čtyřbodové uchycení zajistí rovnoměrné rozložení přítlaku na procesor, což je důležité pro co nejlepší přechod tepla do heatpipe.
