CM Media 281: obývákový univerzál

Instalace

S instalací nevznikl ani jeden malý problém a vše šlo jak na drátkách. Pouze je jí třeba věnovat zvláštní opatrnost a každý krok si promyslet dopředu, protože místa uvnitř skříně není nazbyt. Proto bych doporučoval zde využít zdroje s modulární kabeláží a také pevné disky s rozhraním Serial ATA, aby se množství kabelů uvnitř zredukovalo na minimum. Také plastové stahovací pásky není úplně od věci si pořídit a s jejich pomocí pak zkrotit vnitřní kabely. Skříň pak bude vypadat vevnitř nejen daleko lépe, ale také se usnadní vzduchu protékání skrz její vnitřek. Je ale pravda, že přebytečné kabely od zdroje zde stačí vložit do volného místa v šachtě pro mechaniky, protože tudy se dovnitř skříně žádný vzduch dostávat nemá. Řečené platí spíše pro dolní polovinu skříně.
Podíváme se také na dva zmíněné průduchy v bočnici, kam je možné dát přídavné ventilátory. Jejich využití je dané polohou skříně, takže v našem případě využijeme onen v bočnici. Ten se přeci jen hodí pro chlazení procesoru více, protože je posunut více nad jeho předpokládanou pozici. Ventilátor ve dně skříně je spíše ve středu hloubky skříně a vane tak na konec základní desky.
A nakonec pár slov k přeměně skříně na desktopový formát. K tomu je zapotřebí, jak jsem již říkal, přesunout nožky na levou bočnici a také využít plastové zámky ve dně 5,25“ šachty. Pak je ale samozřejmě ještě nutné upravit přední panel. Ten je možné jednoduše nadzvednutím čtyřech pacek z pravé strany uvolnit. Odhalí se čelo skříně, kde na pravé straně vidíte čtyřmi šroubky připevněný kovový rám. Ten jednoduše uvolníte, otočíte o 90° a zase připevníte.
Posledním krokem pak je otočení předních čtvercových panýlků v plastovém čele. Ty drží pouze pomocí plastových pacek, takže je uvolníte, otočíte a zase zacvaknete. Celá operace tedy vyjde stěží na 10 minut je možné ji celkem pohodlně provést i s nanistalovanou skříní.

Nová komponenta v testech

A nyní k testům, o nichž vám dlužím několik slov vzhledem k nové grafické kartě, kterou pro ně budeme využívat. Tou je Radeon X1950Pro od společnosti MSI (RX1950PRO-T2D256E), jenž již využívá moderního způsobu chlazení, jenž byl znovuobjeven poté, co Intel zakroutil krkem vlastnímu dítku – formátu počítačových skříní BTX. Ten totiž systém chlazení grafických karet s využitím přímého vyfukování teplého vzduchu ven ze skříně (firma Arctic Cooling jej pojmenovala jako DHES – Direct Heat Exhaustion System) neumožňoval či lépe řečeno zakazoval, ale výrobci se k němu mohli následně vrátit, když už bylo jasné, že BTX nemá budoucnost.

Nová podoba testovací sestavy:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz
• Chladič a ventilátor: Thermalright XP90C + Papst 3412 N/2GLE (92mm, 1600RPM) + pasta Arctic Cooling MX-2
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Grafická karta: MSI Radeon X1950Pro (RX1950PRO-T2D256E)
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W

Přímý výfuk teplého vzduchu je logicky velmi vhodný způsob chlazení grafické karty, protože místo toho, aby prostředí skříně zatěžoval dalším a u dnešních karet klidně i největším zdrojem tepla, tak se o jeho odvod postará sám a navíc tak napomáhá k obměně vzduchu ve skříni. Avšak nesmíme zapomenout na to, že grafická karta i s tímto způsobem chlazení bývá sama o sobě roztopená a už tím útroby skříně zahřívá. Nicméně pro nesporné kvality jsme pro testy zvolili kartu s tímto chladičem. Ta je navíc poměrně dlouhá a sahá tak bez centimetru či dvou přes celou šířku ATX základní desky, čímž bude klást vyšší nároky i na prostorovost skříně. Co se týče jejích ostatních prostorových nároků, kvůli rozměrnému chlazení se zde využijí dva sloty.
A nyní několik slov k nastavení této karty. Aby to skříně neměly tak jednoduché, přetaktoval jsem ji ze základních hodnot 574 MHz jádro a 688 MHz paměti na 621 MHz jádro a 702 MHz paměti, což jsou ještě velmi bezpečné hodnoty. A aby karta ukazovala vesměs stabilní nárůst teplot, nastavil jsem jí až do 90°C fixní otáčky na 40 %, kdy byl ventilátor akceptovatelně tichý a dostatečně výkonný. Ke sledování teplot jsem se však kvůli přehledným grafům rozhodl i nadále využívat výborný Rivatuner. Sborově tedy řekneme pápá kartě Club3D GeForce 6600 a přivítáme Radeon X1950 Pro.



Nakonec jsme také vyměnili bílou silikonovou pastu značky Cooler Master a od nyní budeme používat k chlazení procesoru výkonnou pastu Arctic Cooling MX-2. Ta by měla téměř ihned po aplikaci dle slov výrobce nabídnout maximální výkon a navíc je elektricky nevodivá a lze ji velmi snadno nanášet i stírat, takže je pro naše účely ideální.

Teplotní testy

S novou grafickou kartou přijdou zákonitě i nové teploty. Co jsem zkoušel, tak i ve špatně větrané skříni stačí k dosažení maximální teploty jejího jádra 12 opakovaných testů Mother Nature v 3DMark03 a pak už začne teplota periodicky kolísat podle náročnosti zobrazované scény. Z nasbíraných výsledků jsem vzal ty největší - tak jako doposud.

Nyní ke konfiguraci testů. Nemohl jsem nevyzkoušet podíl ventilátoru v napájecím zdroji na chlazení skříně, a proto se první dva testy zaměří právě na něj. Nejdříve se podíváme, jaké teploty naměříme se zdrojem obráceným ventilátorem vzhůru a zadním 120mm ventilátorem při 1200RPM. Ještě upozorním, že zde se o výfuk teplého vzduchu stará i grafická karta a otáčky ventilátoru zdroje nejsou právě nejvyšší - odhaduji na cca 800 RPM. Měřilo se při okolní teplotě 24°C.


To jsou tedy teploty, od nichž jsem očekával, že budou mezi čtyřmi testy nejhorší. Nyní se podívejme, jak se změní, když otočíme zdroj do správné polohy.


K minimálnímu poklesu teplot došlo u procesoru i čipové sady a nejvíce si polepšila grafická karta - o 2°C. Vzhledem k tomu, že však používá systém přímého odvodu teplého vzduchu mimo skříň, snad ani větší rozdíl čekat nemůžeme. Jiné by to nejspíš bylo v případě, když by grafika využívala normální chladič, jenž pouze rozptyluje teplo do okolí karty. Pak by teplý vzduch neměl v podstatě kudy unikat a nahoře by se ihned vytvořila kapsa.


Nyní přichází na řadu teploty, kterých se dosáhlo zapojením předního ventilátoru. Šlo o model Papst 4412 F/2GL zregulovaný na 1200 RPM. Jak je vidět, jeho hlavním přínosem je rozproudění vzduchu kolem pevných disků, protože v této části skříně musí být vzhledem k ucpanému přednímu panelu celkem horko.


A nakonec jsem přidal ještě jeden 1200RPM 120mm ventilátor do bočnice, odkud funěl částečně na procesor a také na paměťové moduly. U klasického rozložení komponent na základní desce, tedy s paměťmi u jejího pravého okraje, by foukal především na ně, což u dnešních topivých modulů není k zahození. Proud vzduchu zde však využila především čipová sada a o něco spadla teplota také u procesoru.