CM Storm Suppressor: podsvícená a programovatelná

Co se týče setu klávesnice a myši Octane, v jejich případě není k dispozici žádný software, který by rozšířil jejich možnosti o nastavení maker, dotazovací frekvence, angle snapping a podobně. K dispozici tak máme pouze to, co nám umožňují samotné ovládací prvky těchto periferií. Ovšem ke klávesnici Suppressor si můžeme stáhnout Application Software, který nám umožní si s nastavením funkcí kláves pohrát. K instalaci tohoto softwaru bych měl tu výhradu, že se bez dotazu do Program Files nakopírují všechny jazykové verze, což ve skutečnosti znamená přes 6000 bitmapových souborů, které dohromady zabírají čtvrt gigabajtu. Tím Cooler Master naprosto zbytečně zahlcuje disk uživatelů, kteří si toho nevšimnou a nadbytečná data si sami nesmažou. Jenomže, pokud je smažete, aplikace si toho po opětovném spuštění všimne a automaticky je doinstaluje, pokud jste ovšem mezitím nesmazali instalační soubory. Čili to máme prostě za 250 MB a basta.

Software pak po startu zkontroluje klávesnici, načte makra z její paměti a pak se uklidí do oznamovací oblasti. Pokud v něm provedeme změny, pak ty se zase uloží do paměti klávesnice při vypínání aplikace. Ta má jako obvykle samostatnou záložku (Marco Studio) pro vytváření maker, které pak budeme v hlavním okně (Storm CFG) přiřazovat jednotlivým klávesám, a to nejen těm speciálním. Libovolné makro tak můžeme přiřadit i Enteru, libovolnému znaku, ale už ne klávesám F, číslicím, Escape, Shift, Control, atp. Vedle maker jsou k dispozici také jednotlivé znaky, speciální funkce (multimediální a jiné) nebo můžeme pomocí kláves spouštět vybrané aplikace.

Dole pak jsou profily, které můžeme přejmenovat, přiřadit jim nějaký obrázek a v jejich záložce (Profiles) je také přesouvat z paměti klávesnice, která pochopitelně navzdory popisku není typu RAM, do paměti počítače (opět ne do RAM ale na disk). Výhodou je, že si můžeme vytvořit řadu profilů a v paměti klávesnice mít jen ty nejpoužívanější.

Programování maker je asi největší slabinou této aplikace. V našem případě totiž po spuštění záznamu makra vůbec nereagovala na stisk kláves, pouze na stisk tlačítek myši. Pak bylo možné buď záznam stisknutých tlačítek myši dodatečně změnit v samotné aplikaci, což je ten horší způsob, nebo využít funkci záznamu maker pomocí samotné klávesnice, která již fungovala.

Abychom zaznamenali makro na samotné klávesnici, je třeba nejdříve zavřít aplikaci. Pak chvíli podržíme klávesy Alt+Fn na pravé straně, až se indikátor Scroll Lock rozbliká. Poté můžeme už zadávat obsah makra, přičemž LED se rozbliká rychleji. Záznam ukončíme krátkým stiskem kombinace Alt+Fn a nakonec stiskneme příslušnou klávesu, pod níž se makro uloží (prodlevy mezi stiskem kláves se zaznamenávají v reálném čase). Je třeba mít na paměti, že musíme být přepnuti do toho správného profilu pomocí kombinace Fn+1 až 5, přičemž změnu nám klávesnice ohlásí rozblikáním všech kláves. A ještě je třeba myslet na to, že makro nemůže mít více než 25 znaků a nesmí být delší než 30 sekund.

Následně jsem zkusil aplikaci opět spustit, abych se podíval na zkušebně vytvořené makro, přičemž bych očekával, že ta při spuštění z oznamovací oblasti zkontroluje, zda jsme mezitím neprovedli nějaké změny. Pokud totiž nějaké provedeme v ní, pak před svým uklizením do oznamovací oblasti, kde nadále zůstává v pohotovosti, veškeré změny do paměti klávesnice uloží. Jenomže naopak to nefunguje, takže to chce aplikaci zcela shodit a spustit opět ze Start menu, kdy již kontrolu paměti klávesnice provede. Pokud to neuděláte, změny se nenačtou a při nejbližší příležitosti o vytvořená makra přijdete. Aplikace je ale naštěstí dostatečně inteligentní na to, aby nově zjištěné makro nejen detekovala, ale také zařadila do seznamu v Macro Studiu, např. pod označením P1M5.

Software tedy ještě má své mouchy, které je třeba vychytat, ale žádná z nich naštěstí nezabránila v tom, abychom mohli klávesnici plně využít.

Jde o klasický membránový model, čemuž odpovídá i pocit a komfort při psaní. Pokud jste zvyklí na mechanické klávesnice, pak najednou zjistíte, že snad každá klávesa se chová trochu jinak, některá malinko drhne, jiná zase odlišně zní a na různých částech klávesnice můžeme očekávat malinko odlišný odpor při stisku. Stisk kláves je pak měkký a nejistý, ale to opravdu pouze pro toho, kdo je zvyklý na výhody mechanických tlačítek. Jiné postřehy k této klávesnici z hlediska použití nemám, jde prostě o běžnou hybridní membránovku s plným zdvihem.

Efekt mřížky je zaznamenatelný, ovšem naštěstí pouze u kláves M, jak ukazuje detailní fotografie zcela dole. Jinak je podsvícení velmi dobré.