Cooler Master CM Stacker 830: hliníkový titán

Instalace je zde byla poznamenána tím, že je nutné nejdříve skříň poznat a vědět, kde je třeba použít více síly a jakým způsobem se nejlépe dostanete ke kýženým místům. Namontování základní desky díky snadno vyjímatelnému trayi již nemůže být více ulehčeno. Závity pro distanční sloupky jsou dobře protažené, takže zde bych nehledal potíže. Dalším krokem může být instalace napájecího zdroje. Ten se do útrob skříně zasouvá zezadu, na což jsme již také měli nejednou šanci si zvyknout. Je k tomu zapotřebí nejdříve odšroubovat zadní panel, na něj zdroj lehce uchytit, zasunout jej dovnitř a pak všech osm šroubků dostatečně utáhnout.


Menší problémy mohou vzniknout u rozšiřujících karet. Mohlo by se totiž zdát, že jim, respektive jejich záslepkám, někde něco překáží, a tak je nelze zasunout úplně. Jenže ve skutečnosti se musíte jen trefit do úzce vymezeného prostoru, aby si karty dobře sedly, což se bez této znalosti provádí jen těžko. Instalace pevných disků je také o něco zdlouhavější. Není vhodné jejich box vytahovat zezadu, protože tam byste mohli narazit na desku a karty. Je třeba si zepředu odstranit záslepky, box odšroubovat a vyjmout. Je umístěn kov na kov, takže může klást větší odpor za mírného skřípání, ale tomu se stejně nevyhnete.



Box se skládá z vnitřního úložiště se závity pro šroubky disků, ale také z postranních panelů. Celek je pak složen s pomocí gumových vložek a kovových trnů tak, aby mohl tlumit vibrace a nepřenášet je dále na kostru skříně, kde by se mohly zesílit do nepříjemného hluku. Box tedy vyjmete, tahem odstraníte panely, umístíte disk, přišroubujete a opětovně umístíte zpět do hlavní šachty. Dříve se ale podíváme na nasávací ventilátor. Ten je zepředu doplněn o kulatou mřížku, jejiž přítomnost vůbec nechápu když jsou lopatky chráněny jak předním panelem, tak záslepkami a k zapnutým diskům stejně asi nepolezete. Nic vám ale nebrání ji odšroubovat a použít u zadního ventilátoru, kde má daleko větší smysl. Stejně tak je nevhodné použití perforovaného plechu ihned za ventilátorem, ale toto si u Cooler Masteru rovněž uvědomili, takže tento plech můžete jednoduše vylámat. Drží totiž jen na kouscích plechu podobně jako záslepky předních šachet u některých skříní. Ventilátoru tak nic nebude klást přílišný odpor a to je velmi dobré.



Na instalaci mechanik již není vůbec nic nestandardního, s čímž bychom se s vámi musel podělit, takže můžeme rovnou přejít k teplotním testům. Rozhodl jsem se pro celkem čtyři konfigurace ventilátorů:

1. přední a zadní zapnuté (vždy plný výkon - 1200RPM)
2. přední vypnutý, zadní zapnutý
3. přední a zadní zapnuté + boční naproti CPU
4. přední a zadní zapnuté + boční naproti VGA

Cooler Master ke skříni dodává dva ventilátory, tudíž jako třetí přišel na řadu redakční Papst 4412 F/2GL (120mm, 1600RPM). Okolní teploty se pohybovaly na hranici 20°C a programy využité při testování zahrnovaly Prime95, 3DMark03 (opakovaný Nature test) a h2benchw. Zbytek sestavy byl pak následující:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz
• Chladič a ventilátor: Thermalright XP90C + Papst 3412 N/2GLE (92mm, 1600RPM)
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Grafická karta: Club3D GF6600
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Coolermaster RS-450-ACLY – 450W

První nastavení přineslo velice dobré teploty, kdy se procesor v zátěži dokázal uchladit na slušných 46°C a ani ostatní komponenty nestrádaly. 120mm ventilátory (vzadu a ve zdroji) jsou evidentně dostatečným řešením, další výsledky nám ukáží, jak do tohoto tvrzení zapadá svým výkonem přední nasávající.


Z HDD boxu jsem z pochopitelných důvodů neodstranil zavázející perforovaný plech, a tak by výkon předního ventilátoru patrně o něco nižší. Přesto však snadno dokázal snížit teplotu pevného disku, což je také jeho práce. S ostatními teplotami však téměř nezahýbal, snad až na teplotu grafické karty v zátěži. Ta vzrostla o 2°C, což mimo jiné dokládá že dobře vyřešený průchod vzduchu zepředu má svůj smysl - dříve testované skříně s šachtami bránícími průtoku vzduchu totiž takovéto zlepšení nezaznamenaly.


Doteď jsem skříň testoval bez bočních ventilátorů, ale také bez jejich držáku. Avšak již jeho pouhým nainstalováním se teploty citelně zvýšily, jak tento držák začal klást vzduchu proudícímu z bočnice zvýšený odpor. Nakonec to dopadlo tak, že ventilátory horko těžko doháněly vzniklou ztrátu, což je ve výsledku spíše kontraproduktivní. 120mm Papst s 1600RPM tak dokázal narušit tok vzduchu uvnitř skříně, že ač donutil 92mm Papst na chladiči procesoru točit se o 100RPM rychleji, výsledek byl přesto o celé 2°C horší než v prvním případě. To bylo nejspíše zaviněno také tím, že oba Papsty si byly k sobě nebezpečně blízko a vzduch tak musel proudit poněkud podivně. Více ventilátorů tedy nemusí vždy znamenat lepší chlazení.


Papst se přesunul nad chladič grafické karty, kde konečně odvedl nějakou práci - zde snížil teplotu o 4°C. Ostatní komponenty kromě disku na tom však bez výjimky byly hůře než v prvním testu. Ovšem i zde máte možnost z držáku ventilátorů odstranit přebytečné pozice i s prachovými filtry a užít si zvýšeného chladicího výkonu - je to na vás.

Boční ventilátory bych tak doporučil převážně tam, kde je třeba dostat proud vzduchu, tedy například SLi či CrossFire řešení s kartami nalepenými na sobě. Jinak dle mého názoru nemá vůbec smysl a je daleko lepší a ve výsledku tedy i tišší nechat dovnitř proudícímu vzduchu volnější prostor a postarat se o jeho kvalitní odvod.