Cooler Master, Noctua a Thermalright pro LGA 1366

Thermalright tento svůj chladič nazval zkratkou IFX znamenající Inferno Fire eXtinguisher, což je znázorněno nejen na obalu, ale také na samotných žebrech, která mají tvar plamenů. To má i svůj praktický účel, protože lopatky takto nebudou nalepeny přímo na nich, čímž se zlepší průtok vzduchu.

Celý chladič je naprosto klasické "sendvičové" věžovité konstrukce, která využívá toho, že ventilátor může být uzavřen mezi dvě žebroví, čímž se využije vzduch proudící k ventilátoru i od něj (pokud se tedy rozhodneme jediný ventilátor umístit právě mezi žebra). Ovšem tento ventilátor musí překonávat daleko větší odpor navíc na nasávací straně, na což axiální modely nejsou dobře uzpůsobené. Ty dokáží vyvinout znatelně lepší statický tlak na druhou stranu, tedy tam, kam vanou. U takového chladiče by se tedy měly vyplatit dva ventilátory umístěné nejlépe tak, aby měl každý před sebou kus žebroví, což je nejvíce příhodná a logická konfigurace. Uživatel si může ale svobodně vybrat do které ze čtyřech možných pozic a s jakou orientací ventilátory namontuje.

A z čeho se nám to tedy Thermalright IFX-14 skládá? Základna je zde poměrně malá, ale dostatečná na to, aby se do ní uzavřely čtyři duální heatpipe s průměrem 8 mm. Ty obklopuje styčná měděná část a horní hliníková část. Heatpipe pak jsou tvarovány tak, aby se napojily na dvě mohutná hliníková žebroví. Tloušťka žeber je klasická, tedy 0,3 mm a stejně tak zhruba milimetrové rozestupy nepřekvapí. Pravidelné rozestupy zajišťují stejně jako i u jiných chladičů ohnuté packy opírající se každá o další žebro.

Základnu a její styčnou plochu zespoda chrání nalepená fólie, kterou samozřejmě před montáží odstraníme. A co se týče spojení heatpipe se základnou i žebry, jsou tu jasně patrné známky letování, takže se nemusíme bát, že by se chladič rozpadl a lepší by měla být také tepelná vodivost, respektive nižší přechodové odpory.

Bohužel, styčná plocha nebyla v tomto případě zcela v pořádku. I když její povrch vypadá hladce, pak menší problém leží v zarovnání do roviny. Povrch je totiž napříč heatpipe mírně vypoulený, takže v takovém případě dokonalého přítlaku nedosáhnete, i když zakřivení není až tak výrazné. Škoda, od firmy takového formátu bych osobně takový problém nečekal, ale ani Cooler Master není v tomto testu bez poskvrnky (viz instalace v první kapitole).

Společně s chladičem máme v balení klasickou dlouhou samolepku a také rozsáhlý montážní kit. Ten je určený pro sockety Intel LGA 775 a LGA 1366, což je poněkud neobvyklá a omezující kombinace.

Instalace probíhá bez problémů. Využijeme k tomu příslušné rámečky, s nimiž si základní desku nejdříve připravíme a až nakonec na ni upevníme chladič. Prvním krokem tedy je výběr a umístění zadního rámečku. Ten protne základní desku svými vystouplými závity, na něž našroubujeme horní spony (výběr také dle použitého socketu). Zde je již třeba myslet na to, jak budeme chtít mít chladič orientován, jinak se bude muset tento krok učinit znovu.

Pak si stačí namazat procesor, přiložit chladič a vzít si přítlačnou sponu (na fotografii s příslušenstvím je osamělá vpravo). Tu položíme tak, aby její střed zapadl do důlku v základně chladiče a po obou stranách ji připevníme šroubky opatřenými pružinkami. Právě ty zajistí rovnoměrný přítlak chladiče na procesor.

Celá procedura je tedy snadná, ovšem nevýhodou takového upevnění je, že chladič má znatelnou vůli, takže se může vrtět. Vzhledem k optimálnímu výkonu je však vhodnější (zvláště u past vyžadujících tzv. zapečení), když se ani nehne.