Cooler Master TPC 800: výparníková komora v akci

Cooler Master má momentálně svou nabídku procesorových chladičů velmi nepřehlednou. Jednak nabízí mnoho typů různých chladičů, jejichž nabídka se navíc může lišit podle regionů a samotné typy ještě mohou být rozděleny na více verzí. Vypadá to také, že Cooler Master nerad posílá staré chladiče do důchodu a stále je udržuje v aktivní nabídce, takže například jen modelů pro sockety AMD je 36.

Mezi nimi figuruje i jedna z novinek, dnes testovaný TPC 800, u nějž je poznámka, že jej Cooler Master nabízí pouze v zemích Evropské unie. Pro nás je výhoda, protože další odvozeniny, chladiče TPC 812 a TPC 812XS jsou již vybaveny ventilátorem, zatímco v případě TPC 800 si můžeme vybrat a případně ušetřit. Rozdíl mezi tPC 800 a TPC 812 totiž je alespoň 300 a za ty si už můžeme vybírat.

Cooler Master TPC 800 je tedy chladič prodávaný ve stylu firmy Thermalright, která kdysi prodávala výhradně chladiče bez ventilátorů, od čehož ale časem upustila. Vypuštění modelu TPC 800 osobně pokládám za dobrý a vstřícný krok firmy Cooler Master, která nám tímto dává více možností a nenutí nás, abychom si kupovali něco, co nechceme.

Specifikace hovoří o poměrně těžkém chladiči, který s výbavou dvou ventilátorů, pro něž je připraven, snadno překročí hranici jednoho kilogramu. Jinak jde ale o model s rozměry, které jsou na typ věž celkem obvyklé. Především výška 158 mm nijak nevybočuje ze standardu, takže bychom jej měli snadno vměstnat do skříně. Žebra pak začínají 42 mm nad styčnou plochou základny.

Cooler Master TPC 800 je tedy v podstatě normální věžovitý chladič, jen je obohacen o zmíněné vertikální výparníkové komory (Vertical Vapour Chambers). Ty jsou ve své podstatě jen jinak tvarované heatpipe, čili trubice pro velmi efektivní přenos tepla z jednoho konce na druhý. V tomto velmi plochém provedení mají dohromady velkou styčnou plochu, která by se měla rovnat cca třem až čtyřem dalším heatpipe. Otázkou ale je, jak je to s porovnáním efektivity přenosu tepla. Výparníkové komory zde však budou zcela jistě v nevýhodě už z jednoho prostého důvodu - začínají až v "druhém patře" nad heatpipe.

Tento chladič má totiž stejně jako většina ostatních klasickou měděnou základnu (měď je zde pro sjednocení vzhledu poniklována). V té jsou uloženy samotné heatpipe a až na nich sedí začátky výparníkových komor. Ty se tak dostanou k teplu až jako druhé, takže zde budou chtě nechtě hrát podružnou roli.

Heatpipe i komory ze základny míří vzhůru mezi tlustá hliníková žebra (0,5 mm), která jsou od sebe vzdálena cca 1,5 mm, takže nebudou pro vzduch sama o sobě tvořit neprostupnou překážku. Nicméně vzduch bude muset procházet také přes čtyři řady heatpipe a ještě k tomu výparníkové komory, takže se zde bude velmi hodit takový ventilátor, který dokáže vyvinout vysoký statický tlak. My použijeme jeden z vhodných typů, a sice Noctua NF-P12.

Chladič a kvalita jeho provedení vypadá velmi dobře. Tělo je velmi pevné, žebra si drží stejné rozestupy a všimnout si můžete také na bocích chladiče toho, jakým způsobem byla poskládána. Mají totiž na koncích vyraženy jakési schodovité jazýčky, které se neopírají pouze o žebro nad sebou, ale zasahují i do prostoru dalšího. Vytváří tak propletenec, který je ve výsledku velmi pevný.

Pro lepší vzhled tu pak máme až nahoře zakončovací žebro s pískovaným povrchem a logem Cooler Master. Jednotlivé konce heatpipe jsou zde zakončeny uniformními čepičkami a stejně tak výparníkové komory. U nich šířka koncovek neodpovídá velikosti komor; ty jsou ve skutečnosti poloviční, jinak by se v lůžku základny vedle sebe nevešly.

Nakonec se podíváme na detail základny, respektive styčné plochy. Ta byla kruhovitě vybroušena, ovšem velmi jemně, že ani na dotek neucítíte žádné nerovnosti. Přesto to není do zrcadlového lesku, ale to bych ani nežádal. Plocha je také uprostřed velmi mírně prohnutá, ale skutečně jen nepatrně a to by také němělo dělat neplechu.

Spoje mezi základnou a heatpipe i heatpipe a komorami nesou viditelné stopy letování, takže přenos tepla by měl být efektivní. Jen nesmíte zapomenout vzít líh a ze styčné plochy dostat zbytky lepidla, které na něm mohly zůstat po ochranné fólii.

V úzké krabičce vedle chladiče se nachází montážní kit vhodný pro všechny moderní procesory nebo i ty starší. Máme tu univerzální spodní sponu, jejíž orientaci zvolíme podle platformy Intel či AMD, rovněž univerzální vrchní sponu, sáček s drobným příslušenstvím včetně měkkých podložek pro ventilátory a malé tuby šedé teplovodivé pasty a nakonec tu jsou plastové rámečky pro instalaci až dvou 120mm ventilátorů.

A že jsem asi zlobil, tak manuál v balení nebyl, ovšem u vašeho zakoupeného chladiče by rozhodně měl být přítomen.

Pro umístění chladiče na sockety AMD je třeba využít v podstatě stejné díly jako pro instalaci na sockety Intel, jen jiným způsobem. Nejdříve si připravíme "půdu pod nohama", čili vezmeme masivní zadní sponu a tu vhodnou stranou přiložíme k základní desce tak, aby lícovaly její montážní otvory a otvory v desce. Tou pak seshora prostrčíme distanční sloupky opatřené závitem. Tyto šrouby na spodní straně zajistíme matkami, pro což nám výrobce jako obvykle připravil malou redukci, abychom mohli matky utáhnout i běžným křížovým šroubovákem.

Pak už máme vše připraveno. Z desky trčí distanční sloupky a mu už musíme pouze namazat procesor teplovodivou pastou, přiložit chladič a zajistit jej vrchní stavitelnou sponou. Ta se dá rozevřít podle potřeby a protáhnout skrz chladič. V našem případě jsme ale bohužel měli smůlu na orientaci montážních otvorů, kterou můžete vidět na fotografiích. Pokud máte u svého AMD socketu stejnou, budete muset tento chladič orientovat stejně jako my, což ve dnešních skříních není zrovna ideální.

V případě procesorů Intel toto samozřejmě neplatí, protože ty mají stejné rozteče mezi montážními otvory. V případě AMD je to ale jednoznačná nevýhoda. My jsme samozřejmě zkoušeli sponu nastavit i jiným způsobem, ale v každém případě tyto snahy zhatily právě ony vertikální výparníkové komory, které neumožnily potřebné nastavení spony.