Corsair Carbide 400R: slušný základ

Nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace založená na platformě AMD, kterou jsme poprvé využili teprve nedávno v recenzi modelu BitFenix Outlaw. Za zmínku stojí především procesor Phenom II X6 se 120W TDP, který klade větší požadavky na chlazení. Nicméně o to, zda je některá komponenta nová, nebo již starší, zde zas tak moc nejde, protože jejich primárním účelem je stejně sloužit jen jako topící tělesa.

Testovací konfigurace:

Když se podíváte na základní desku a prostor, jaký kolem ní zůstal, musí být jasné, že nebude problém s instalací dlouhých grafických karet a i naše redakční Noctua NH-U12P se vešla bez problémů.

Co se týče kabeláže, s tou také nebyly problémy. Dodatečný napájecí kabel pro procesor na své místo dosáhl bez problémů a ostatní kabely se pod pravou bočnici vešly bez problémů, a to je ani nebylo nutné připoutat. Účel tedy byl splněn - kabely byly uklizeny za tray, aby hlavní komora skříně byla co nejlépe průchozí pro vzduch.

A nakonec, instalace pevného disku také proběhla rychle a snadno. Stačí si vzít jeden ze šuplíků, trošku jej ohnout, nacvaknout do něj pevný disk a zase jej zasunout zpět. Z opačné strany pak připojíme kabely a je hotovo.

Corsair Carbide Series 400R je klasickým zástupcem skříní, které můžeme pracovně nazvat jako řešeto. Je totiž vybavena osmi ventilátorovými pozicemi, přičemž nepočítáme rošt pod napájecím zdrojem, takže jde de facto o devět. To znamená, že kromě pravé bočnice, kde není pochopitelně žádná pozice, a zadního panelu, kde je jako obvykle jedna, mají všechny zbylé čtyři strany po dvou pozicích, kam můžeme většinou instalovat 120mm i 140mm modely.

Pokud bychom ale využili všechny tyto pozice, zcela jistě by se nedalo hovořit o tiché skříni a navíc to dle mého názoru není ani z hlediska chlazení nutné. Pro naše účely bezesporu postačí základní výbava, tedy dva přední ventilátory a jeden zadní (cca 1200 RPM), přičemž ani nebude nutné vepředu zapojovat oba dva.

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark03 (test Mother Nature), Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 21 - 22 °C, tedy v letní pokojové teplotě. Ventilátory byly ponechány na výchozích otáčkách.

Vyzkoušíme si, jakých teplot dosáhneme s využitím zadního ventilátoru, pak to bude také konfigurace s předními a nakonec s jedním bočním u grafické karty a pro tyto účely byla využita Noctua NF-P12. Provozovat oba najednou je vzhledem k typu použitého procesorového chladiče nesmysl, neboť ten jako věžovitý typ usměrňuje tok vzduchu jedním směrem, takže si musíme vybrat. Jiná situace by byla, kdybychom využili klasický chladič s ventilátorem v jedné rovině se základní deskou.

Nyní si uvedeme tabulky s výsledky, kde bude z pochopitelného důvodu chybět pevný disk. Ten má stejně jako napájecí zdroj svůj vlastní ventilátor, jenž jej dokázal zchladit o 6 °C, což je slušný výsledek. A i když by stačil pro zchlazení jednoho disku také pouze jeden ventilátor, přesto necháme zapnuté oba dva, aby se ukázalo, zda to bude mít nějaký přínos pro ostatní komponenty.

Osamocený zadní ventilátor má v každé skříni těžkou úlohu, a tak teploty nebyly zrovna ideální. Dle mého názoru ve skříni chyběl jednotný a ucelený směr průchodu vzduchu, což bylo částečně vyřešeno zapnutím předních ventilátorů, které začaly dovnitř "organizovaně" vhánět čerstvý vzduch. To bylo podpořeno odstraněním nevyužitých diskových šuplíků, které pouze bránily v průchodu vzduchu.

Nakonec se uplatnil jeden boční ventilátor ve spodní pozici, který je umístěn tak akorát, aby zvládl přispět k výrazně lepšímu chlazení grafické karty. U té také příslušně poklesla teplota a rozdíl by byl daleko vyšší, kdybychom takto vháněli vzduch mezi dvě či více karet. Na druhou stranu musíme počítat se zvýšenou hlučností, neboť ventilátorem osazená bočnice se obvykle dokáže silně rozezvučet.