D-Link DNS-325: pro domácnost akorát

Nyní se zaměříme na první dvě hlavní záložky, které nám D-Link DNS-325 nabídne. V době psaní recenze na českých stránkách výrobce sice již visela webová prezentace, která však nebyla ani přeložena do češtiny, a tak se ani nemůžeme divit, že samotný DNS-325 postrádal lokalizovaný firmware. K dispozici by totiž měl být tzv. language pack, který bychom v nastavení do serveru nahráli, ale ten zatím nebyl k dispozici, a tak se v recenzi setkáte výhradně s anglickou verzí. A otázkou je, zda česká bude vůbec někdy k dispozici, neboť tento model se v obchodech objevil již na začátku února.

První stránkou, na niž po přihlášení se do systému narazíme, je My Favorites, kam si můžeme na šedou plochu umístit vybrané zástupce z jiných míst, a vytvořit si tak soubor oblíbených odkazů na dostupné funkce a aplikace. Stačí na ně kliknout pravým tlačítkem myši a vybrat si Add to My Favorites, přičemž my jsme do seznamu pro ilustraci zařadili dva zástupce.

Vedle toho nám tato záložka v pravém černém sloupci ukáže míru zaplnění dostupné kapacity a pak také výpis posledních akcí, čili část logu. V našem případě se dozvíme o posledních přihlášených uživatelích, startu či ukončení práce systému a změnách nastavení ventilátoru. V další nabídce se pak v tomto sloupci bude průběžně zobrazovat nápověda a tipy, což je zvláště při začátečním tápání velmi užitečné.

Druhá záložka nám zajistí přístup k přidaným aplikacím, které můžeme následně spravovat pomocí tlačítka Add-On Management, které nás však hned přesune do záložky Management, a tou se budeme zabývat později. Nyní se zaměříme na samotné aplikace, které nám umožní stahovat data z Internetu, zálohovat je, spravovat, streamovat po lokální síti nebo si také vést osobní blog.

Jiní výrobci takové funkce řadí spíše do základní nabídky, kdežto D-Link využívá tento modulární systém, jehož jednotlivé části si můžeme sami snadno deaktivovat, a šetřit tak systémové prostředky, nebo si můžeme naopak přidat další. My se nyní podíváme na nabídku, která však není základní. Po naformátování disků se ukázalo, že systém má ve výbavě pouze FTP/HTTP Downloads, Remote Backups, Local Backups, P2P Downloads a Web File Server. Ostatní si musíte přidat sami.

FTP/HTTP Downloads je dobře známou funkcí pro stahování dat pomocí protokolů FTP či HTTP. Stačí zadat příslušnou adresu a u FTP také přihlašovací údaje, dále co chceme stáhnout, kam to chceme uložit a pak už můžeme v dolním okně sledovat průběh stahování.

Podobně funguje i funkce P2P Downloads, což není nic jiného než stahování Torrentů, takže stačí v jednom dialogovém okně zadat cestu k souboru .torrent (nejdříve je ale třeba v nastavení zapnout funkci P2P) a pak už si můžeme v nastavení zvolit další možnosti. Je tu třeba velmi užitečná možnost nastavení času, kdy se může či nesmí stahovat, pak si můžeme vybrat způsob "seedování", tedy poskytování dat dalším uživatelům nebo třeba také omezení downloadu či uploadu dat.

S P2P je přímo spojena aplikace aMule, která slouží k vyhledávání kýžených dat a také rovnou i k jejich stahování. Jedná se tak o alternativu k základní funkci P2P Downloads, která slibuje větší uživatelskou přívětivost, více informací (statistiky, grafy) a možností nastavení.

Funkce Remote Backups poslouží k zálohování dat na jeden či více vzdálených NAS serverů (či systémů běžících na Linuxu), nebo naopak zálohovat data z nich. Další možností jsou Local Backups, které umožní jednak zálohovat data interně, k čemuž je zapotřebí vytvořit dva oddíly a ze všech možností zálohování je to asi ten nejméně užitečný. To už je dle mého názoru lepší rovnou využít RAID 1, i když je možné, že někdo nebude mít zájem o zálohování veškerých dat a nebude se chtít zrcadlením připravit o polovinu dostupné kapacity svých disků. Druhou možností je zálohovat přes LAN data z počítače

Web File Server nám může posloužit ke zpřístupnění dat přes Internet, tedy ne přes lokální síť. To funguje tak, že si vybereme přes webový prohlížeč v nastavení NAS soubory, které chceme uploadovat na server, nebo z něj naopak stáhnout a následně necháme akci proběhnout. To je trošku těžkopádné, ale k tomu je zde ještě AjaXplorer, jako virtuální souborový manažer ve stylu klasického Průzkumníka. Ten však má z nějakého důvodu jako root adresář Ajaxpf, za nějž se nedá dostat (či jsem alespoň nenašel způsob), takže pomocí AjaXploreru zůstaly přístupné pouze ty soubory, které jsou uloženy přímo v něm.

Audio Streamer nám dovolí vybrat si na lokálním disku adresář s hudbou, kterou můžeme zařadit do jednoho audio streamu (třeba s náhodným přehráváním), a zprovoznit si tak vlastní internetový audio feed. Ten pak můžeme poslouchat třeba na zahradě na telefonu s Androidem (poslouží např. aplikace A Online Radio) nebo, pokud máte vhodné internetové připojení, klidně u protinožců. Stačí zadat URL složené z IP adresy, nastaveného portu a jména playlistu (např. http://192.168.1.4:8000/Playlist.m3u), počkat si na naplnění bufferu a je to. Jen nesmíte zapomenout v nastavení spustit příslušný feed.

A nakonec je tu funkce Blog, takže pokud máte pocit, že máte světu co sdělit, můžete si s pomocí Wordpressu velmi snadno založit vlastní blog a provozovat jej na vlastním NAS serveru.