Dragon Bane II - Zrod nové legendy?
30.7.2002, Petr Hájek, recenze
Pokud Vás představa čtení recenze o nejlepší hře RPG žánru pro Palmáče nechává chladnými, aspoň zavítejte do recenze s rekordním počtem obrázků.
V tradici nejlepších, hodně starých RPG se na všechny majitele Palmáčů (ale i PocketPC ! - pozn. JV) usmálo nečekané štěstí v podobě hry naprosto nevídané zpracováním i rozsahem - hry Dragon Bane II (dále jen DB2).
Samotný herní engine má nějakých 175kB bez dobrodržství a prostředí, vše včetně nejbarevnější grafiky pak přes 1300kB, což zajisté rádi obětujete, protože to opravdu stojí za to. DB2 lze spustit v módech 4, 16, 256 barev, tj. víceméně na každém stroji. Po spuštění stačí vybrat dobrodružství a jde se na to.
„Dvě generace trval mír a prosperita od vyhnání zlého krutovládce Kra´ana. Teď, po mnoha letech se ale Kra´anovi uctívači zase nějak moc motají kolem města a hospod a povídá se, že jeho hněv má zasáhnout i sem…,“ tak přibližně takto nějak Vás přivítá král Treleonu, města kde začínáte a nasměruje Vás na jednu z hospod, kde „…se děly jakési podivnosti, takže by bylo záhodno vyšetřování zde začíti.“ Tak, to je opravdu všechno, co Vám řeknu o příběhu, nechápu recenzenty (musím se opravdu hodně přemáhat abych nepoužil nějaké jiné označení) herních časopisů a serverů, kteří první co udělají, tak čtenářům vyzvoní příběh. To je jako kdybyste si šli koupit nějakou tlustou detektivku a prodavačka Vám řekla „Vrahem je ten prodavač z rohu!“ Ale to už trochu odbočuji, vraťme se zpátky ke hře.
Začínáte s jediným hrdinou jménem „Caleb“, je to standardní hrdina třídy Knight čili rytíř a postupem času se Vaše banda hrdinů rozroste až na 6 členů, samozřejmě, nemusí to být všichni humanoidi, velmi brzy lze ve hře vyvolat např. medvěda jakožto elementála (neplést s ementálem, protože druh sýra a materializovaný element je sakra rozdíl) bojujícího na Vaší straně, který Vám nejednou vytáhne pověstný trn z paty (nebo zde spíš palici z hlavy a meč z břicha), čímž se plynule dostáváme k další věci a tou jsou putující monstra, která Vám ztrpčují život v divočině. Jsou jich spousty a tím pádem jich užijete požehnaně, můžete jim zkusit utéct nebo zkusit štěstí a vybojovat nějakou tu zkušenost, poklady nebo předměty. Velmi zajímavý je fakt, že monstra občas zahlédnete z trochu větší dálky, takže máte často 1-2 tahy čas, než se k Vám dostanou a začnou dělat problémy. Než se přiblíží na dosah ostří Vašich mečů a palic, tak jim obvykle trochu stihnete pošimrat tlupu lukem a kouzly, případně můžete sesláním či vyvoláním pomocných kouzel nebo monster zvýšit své šance na přežití.
Bloumání po různých městech, lesích a kryptách vidíte pohledem svých postav, což vtahuje do hry přímo neuvěřitelně. Myslím, že následující dva obrázky nepotřebují komentář…
Jako v každém správném RPG, ani zde nechybí kšeftování s předměty, prsteny, itentifikování podezřelých asi-magických prstenů, léčení u mastičkáře, v hospodě můžete pořádně vyzpovídat hospodského nebo objednat rundu dokola atd. atd.
Je sympatické, že se střídá den s nocí, to vnáší do hry další zajímavý herní prvek a to ten, že některé instituce jsou otevřeny v různé hodiny, například učenec identifikující předměty zde není žádný úderník a Stachanovec, kteří jsou občas k vidění v jiných RPG hrách, kde dřou ve dne v noci, sedm dní v týdnu. Pokud zde totiž k němu zavítáte mimo úřední hodiny, asi se na něj nedoboucháte.
Mapa… Ano, ano, jak vidno, DB2 jsou čtverečkov(an)ým dungeonem ze staré školy, přítomná automapa potěší a možnosti jako jsou posuny, zvětšovní, zmenšování a centrování na skupinku zvyšují už tak vysoký komfort hraní. Pravda, byl bych skoro radši, kdyby automapa ve hře nebyla, protože pak musí hráč koupit štos čtverečkovaného papíru, ostře ořezané tužky (tak 30ks by mělo stačit), kartón mazacích gum a s touto výbavou si mapuje pěkně sám, myslete si co chcete, já říkám, že kreslení vlastní mapy Vám prodlouží herní dobu o další dny a věřím, že i ostatní hardcoroví dungeoňáci po tlačítku „Find“ ani nevzdychnou a všechno si poctivě zmapují sami.
Pokud jde o ovládání, to je na první pohled poněkud matoucí až neohrabané, ale zvyknete si. Buď můžete k pohybu používat klávesy (přesnější) nebo přímé ťukání na displej (rychlejší).
Autoři se evidentně zhlédli v trilogii Bard´s Tale (…někdy zkusím nenápadně mezi recenze propašovat článek o historii RPG her…, pšššt, zatím nikomu ani muk! Asi to nazvu nějak “Java turbo compiler”, “GNU C/C++ debugger 1.21” nebo tak nějak podobně, aby si toho vedení nevšimlo…) , což ale vůbec není na škodu. Pokud jste některou z těchto her v dávných dobách hráli, budete DB2 nadšeni, je to vlastně takové malé Bard´s Tale IV a sním svoji klávesnici (…mimochodem, to víte, že klávesnice Samsung chutnají mnohem lépe než klávesnice Chicony?) jestli autoři neproseděli nad těmito hrami nejednu noc. Samozřejmě jsou zde všechna tradiční RPG povolání jako rytíř, kouzelník, zaklínač, nekromant, lukostřelec, zloděj nebo trpaslík-bojovník, to jen tak namátkou.
Města, divočina i temná podzemí, vše co má ve správném dungeonu být. Jsou tu dokonce takové vychytávky jako trhání ovoce ze stromů, skvělé! Samozřejmě, nejnovější RPG na PC a na Palmáči dost dobře nemůžeme srovnávat zcela nekriticky, ale i tak jde o velmi dobrý počin, který se dozajista nesmazatelně (no znáte to… černou křídou do komína…) zapíše do srdcí RPG hráčů i u nás.
Duší každé RPG hry je její systém pravidel a vlastností, zde jsou vlastnosti, na které narazíte:
- Obligátní dosažený level
- HPs, čili Hit Points
- Armor class
- Strenght
- Intelligence
- Stamina
- Dexterity
- Experience
- Fire/Magic
Poněkud cynicky zde musím zkonstatovat, že kdo si ani nedokáže přeložit, co tyto nápisy znamenají, tak nemá smysl, aby se vůbec pokoušel hru začít hrát. Nedá se přímo říct, že by DB2 bylo nějak obzvlášť ukecanou hrou, to ne, ale Engliš si užijete vcelku dost.
Souboj probíhá na kola, nejdříve určíte každému co má dělat (Attack, Defend, Poškrábat se na nose, Cast Spell, …) a dotyčný později v akci na základě svých vlastností požadovanou činnost provede (to se rozumí, že obratnější bojovník seká první…), vlastně, spíš se pokusí ji provést. Válečníkova nejistá ruka může minout, kouzelník při sesílání dostane do řepy a kouzlo se nezdaří nebo Vás při (taktickém) zdrhání monstra znovu napadnou.
Jako opravdu milou featurku hodnotím tzv. left-handed mode, kdy hra prohodí vše pro leváky, je vidět, že autoři mysleli opravdu na všechny…
A trumfové eso na závěr, u hry nechybí editor (Dragon Bane II Adventure Construction Kit (DB2ACK)), kde si zkušenější, resp. šikovnější hráči můžou ukuchtit své vlastní dungeony, města a další prostory sami spolu s texturami, což je (přinejmenším) u Palmáčů nepříliš obvyklé. Každopádně, možnost tu je a doufám, že bude hojně využívána. Je Vám doufám jasné, co to znamená…? Za pár měsíců od vydání se vyrojí desítky dalších příběhů a doplňků prodlužujících hratelnost o další měsíce. Editor a hraní externích levelů je samozřejmě „registered users only“.
Nezbývá než jen politovat, že Palmáče mají tak mizerné zvuky, přítomnost krásné fantasy hudby, jakou jsme měli možnost slyšet u PC titulů např. ve hrách Ishar I-III, Realms of Arkania I-III nebo sérii Ultim tak asi budeme ještě muset nějaký ten pátek oželet. Škoda.
Závěr bude nadmíru stručný, příjemné a zábavné RPG ze staré školy, opravdu stojící přinejmenším za vyzkoušení.
Samotný herní engine má nějakých 175kB bez dobrodržství a prostředí, vše včetně nejbarevnější grafiky pak přes 1300kB, což zajisté rádi obětujete, protože to opravdu stojí za to. DB2 lze spustit v módech 4, 16, 256 barev, tj. víceméně na každém stroji. Po spuštění stačí vybrat dobrodružství a jde se na to.
„Dvě generace trval mír a prosperita od vyhnání zlého krutovládce Kra´ana. Teď, po mnoha letech se ale Kra´anovi uctívači zase nějak moc motají kolem města a hospod a povídá se, že jeho hněv má zasáhnout i sem…,“ tak přibližně takto nějak Vás přivítá král Treleonu, města kde začínáte a nasměruje Vás na jednu z hospod, kde „…se děly jakési podivnosti, takže by bylo záhodno vyšetřování zde začíti.“ Tak, to je opravdu všechno, co Vám řeknu o příběhu, nechápu recenzenty (musím se opravdu hodně přemáhat abych nepoužil nějaké jiné označení) herních časopisů a serverů, kteří první co udělají, tak čtenářům vyzvoní příběh. To je jako kdybyste si šli koupit nějakou tlustou detektivku a prodavačka Vám řekla „Vrahem je ten prodavač z rohu!“ Ale to už trochu odbočuji, vraťme se zpátky ke hře.
Začínáte s jediným hrdinou jménem „Caleb“, je to standardní hrdina třídy Knight čili rytíř a postupem času se Vaše banda hrdinů rozroste až na 6 členů, samozřejmě, nemusí to být všichni humanoidi, velmi brzy lze ve hře vyvolat např. medvěda jakožto elementála (neplést s ementálem, protože druh sýra a materializovaný element je sakra rozdíl) bojujícího na Vaší straně, který Vám nejednou vytáhne pověstný trn z paty (nebo zde spíš palici z hlavy a meč z břicha), čímž se plynule dostáváme k další věci a tou jsou putující monstra, která Vám ztrpčují život v divočině. Jsou jich spousty a tím pádem jich užijete požehnaně, můžete jim zkusit utéct nebo zkusit štěstí a vybojovat nějakou tu zkušenost, poklady nebo předměty. Velmi zajímavý je fakt, že monstra občas zahlédnete z trochu větší dálky, takže máte často 1-2 tahy čas, než se k Vám dostanou a začnou dělat problémy. Než se přiblíží na dosah ostří Vašich mečů a palic, tak jim obvykle trochu stihnete pošimrat tlupu lukem a kouzly, případně můžete sesláním či vyvoláním pomocných kouzel nebo monster zvýšit své šance na přežití.
Bloumání po různých městech, lesích a kryptách vidíte pohledem svých postav, což vtahuje do hry přímo neuvěřitelně. Myslím, že následující dva obrázky nepotřebují komentář…
Jako v každém správném RPG, ani zde nechybí kšeftování s předměty, prsteny, itentifikování podezřelých asi-magických prstenů, léčení u mastičkáře, v hospodě můžete pořádně vyzpovídat hospodského nebo objednat rundu dokola atd. atd.
Je sympatické, že se střídá den s nocí, to vnáší do hry další zajímavý herní prvek a to ten, že některé instituce jsou otevřeny v různé hodiny, například učenec identifikující předměty zde není žádný úderník a Stachanovec, kteří jsou občas k vidění v jiných RPG hrách, kde dřou ve dne v noci, sedm dní v týdnu. Pokud zde totiž k němu zavítáte mimo úřední hodiny, asi se na něj nedoboucháte.
Mapa… Ano, ano, jak vidno, DB2 jsou čtverečkov(an)ým dungeonem ze staré školy, přítomná automapa potěší a možnosti jako jsou posuny, zvětšovní, zmenšování a centrování na skupinku zvyšují už tak vysoký komfort hraní. Pravda, byl bych skoro radši, kdyby automapa ve hře nebyla, protože pak musí hráč koupit štos čtverečkovaného papíru, ostře ořezané tužky (tak 30ks by mělo stačit), kartón mazacích gum a s touto výbavou si mapuje pěkně sám, myslete si co chcete, já říkám, že kreslení vlastní mapy Vám prodlouží herní dobu o další dny a věřím, že i ostatní hardcoroví dungeoňáci po tlačítku „Find“ ani nevzdychnou a všechno si poctivě zmapují sami.
Pokud jde o ovládání, to je na první pohled poněkud matoucí až neohrabané, ale zvyknete si. Buď můžete k pohybu používat klávesy (přesnější) nebo přímé ťukání na displej (rychlejší).
Autoři se evidentně zhlédli v trilogii Bard´s Tale (…někdy zkusím nenápadně mezi recenze propašovat článek o historii RPG her…, pšššt, zatím nikomu ani muk! Asi to nazvu nějak “Java turbo compiler”, “GNU C/C++ debugger 1.21” nebo tak nějak podobně, aby si toho vedení nevšimlo…) , což ale vůbec není na škodu. Pokud jste některou z těchto her v dávných dobách hráli, budete DB2 nadšeni, je to vlastně takové malé Bard´s Tale IV a sním svoji klávesnici (…mimochodem, to víte, že klávesnice Samsung chutnají mnohem lépe než klávesnice Chicony?) jestli autoři neproseděli nad těmito hrami nejednu noc. Samozřejmě jsou zde všechna tradiční RPG povolání jako rytíř, kouzelník, zaklínač, nekromant, lukostřelec, zloděj nebo trpaslík-bojovník, to jen tak namátkou.
Města, divočina i temná podzemí, vše co má ve správném dungeonu být. Jsou tu dokonce takové vychytávky jako trhání ovoce ze stromů, skvělé! Samozřejmě, nejnovější RPG na PC a na Palmáči dost dobře nemůžeme srovnávat zcela nekriticky, ale i tak jde o velmi dobrý počin, který se dozajista nesmazatelně (no znáte to… černou křídou do komína…) zapíše do srdcí RPG hráčů i u nás.
Duší každé RPG hry je její systém pravidel a vlastností, zde jsou vlastnosti, na které narazíte:
- Obligátní dosažený level
- HPs, čili Hit Points
- Armor class
- Strenght
- Intelligence
- Stamina
- Dexterity
- Experience
- Fire/Magic
Poněkud cynicky zde musím zkonstatovat, že kdo si ani nedokáže přeložit, co tyto nápisy znamenají, tak nemá smysl, aby se vůbec pokoušel hru začít hrát. Nedá se přímo říct, že by DB2 bylo nějak obzvlášť ukecanou hrou, to ne, ale Engliš si užijete vcelku dost.
Souboj probíhá na kola, nejdříve určíte každému co má dělat (Attack, Defend, Poškrábat se na nose, Cast Spell, …) a dotyčný později v akci na základě svých vlastností požadovanou činnost provede (to se rozumí, že obratnější bojovník seká první…), vlastně, spíš se pokusí ji provést. Válečníkova nejistá ruka může minout, kouzelník při sesílání dostane do řepy a kouzlo se nezdaří nebo Vás při (taktickém) zdrhání monstra znovu napadnou.
Jako opravdu milou featurku hodnotím tzv. left-handed mode, kdy hra prohodí vše pro leváky, je vidět, že autoři mysleli opravdu na všechny…
Nezbývá než jen politovat, že Palmáče mají tak mizerné zvuky, přítomnost krásné fantasy hudby, jakou jsme měli možnost slyšet u PC titulů např. ve hrách Ishar I-III, Realms of Arkania I-III nebo sérii Ultim tak asi budeme ještě muset nějaký ten pátek oželet. Škoda.
Závěr bude nadmíru stručný, příjemné a zábavné RPG ze staré školy, opravdu stojící přinejmenším za vyzkoušení.
