Drobo FS: BeyondRAID v akci

Výkonnostní testy

Nyní přichází čas na kratší kapitolu, ve které si provedeme nějaké testy ukazující dosažitelné přenosové rychlosti v protokolech Samba a FTP. Měřeny byly pochopitelně s využítím 1Gb Ethernetu, a to při přímém spojení kabelem, tedy ne přes router. Hodnota Jumbo Frames byla při přenosech velkých souborů nastavena na 9000, abychom dosáhli nejlepších možných výsledků.

I při přímém propojení kabelem jsme v protokolu Samba dosáhli hodnot výrazně pod 10 MB/s a podivné bylo, že upload je rychlejší než download. Podobných výsledků dosáhli ale i jiní uživatelé. Co se týče FTP, k tomu se z nějakého důvodu nešlo při spojení pouze přes kabel připojit a k dispozici byl pouze 100Mb/s switch. Ten ale omezoval pouze přenosy při uploadu, kdy se pohybovaly na 10 MB/s, ovšem download již tak rychlý nebyl. Dá se tedy říci, že lepších výsledků dosáhneme při přenosech pomocí FTP, ovšem k tomu je třeba zprovoznit jednu z DroboApps.

Na síťové disky jsme také mohli pustit ATTO Disk Benchmark, který ukazoval poněkud rozhozené hodnoty, které se ukáznily až při použití velkých bloků dat. Ovšem ani tehdy neodpovídaly tomu, co jsme naměřili v reálném prostředí.

Spotřeba a teploty

Dále se zaměříme na spotřebu Drobo FS a rovněž se podíváme, jak se dokáží zahřát pevné disky po dlouhodobém provozu. Teploty jsme měřili pomocí infračerveného teploměru Fluke 62 Mini s fixně nastavenou emisivitou na 0,95. Spotřeba byla měřena pomocí Voltcraft Energy Check 3000.

Se spotřebou je to ošemetné, protože zde záleží na počtu a typu pevných disků, jež v zařízení použijeme. A v podstatě to samé platí i pro teplotu, protože je rozdíl mezi poloprázdným boxem s úspornými nízkootáčkovými disky a plným boxem velkých 7200RPM disků. V našem případě jsme testovali se zaplněným boxem s využitím třech starších 160GB disků Maxtor, jednoho 750GB modelu Seagate a pak ještě jednoho 2TB modelu Hitachi.

V zapnutém stavu s pěti roztočenými disky měl Drobo FS stabilní spotřebu 50,5 W. Abychom zjistili, kolik z toho si vezme sám, vyjmuli jsme všechny disky a zapnuli pouze samotný box. Tehdy však měřák ukázal nulovou spotřebu, což je nesmysl, protože aspoň nějakou musel mít už jen roztočený ventilátor. Nicméně jsme se ji nedozvěděli, takže můžeme počítat aspoň s tím, že jeden běžný disk navýší spotřebu o asi 8 W. Ostatně výrobce udává ve specifikacích, že spotřeba s vypnutými disky se pohybuje kolem 12 W.

A co se týče naměřených teplot, pak po celém dnu testování boxu, kdy byly disky neustále roztočené, činila jejich teplota 35 - 38 °C. Nejchladnější disky byly ty nejmenší a nejvyšší teplotou se naopak "pochlubil" největší 2TB disk Hitachi.

Nakonec jsme vyzkoušeli Drobo FS otestovat s pěticí stejných pevných disků Samsung HD103SJ (1 TB, 32 MB cache, 7200 RPM). Spotřeba celého boxu klesla na 47 W a disky měly povrchové teploty kolem 36 - 37 °C. Co se týče hlučnosti, ta znatelně klesla, protože HD103SJ jsou přece jen novější modely než 160GB Maxtory, ovšem problémy s rezonancí zcela nezmizely.

Zotavení se z havárie

Ochrana dat se tedy dle specifikací dokáže vypořádat s havárií jednoho disku, po čemž se však může ochrana s danou situací i desítky minut vypořádávat. V takovém případě jsou data ohrožena a kdyby nám dal sbohem další disk, mohli bychom o ně přijít. Tuto situaci si můžeme snadno nasimulovat tak, že vytáhneme dva z pěti instalovaných pevných disků, po čemž nás systém informuje, že nemá jak se zotavit.
Z takové situace lze vybruslit jednoduše tím, že si v nastavení zapneme funkci Dual Disk Redundancy, díky níž dostaneme dvě zálohy, díky nimž přežijeme dvě havárie disků najednou či bezprostředně po sobě. Ovšem také se připravíme o mnoho prostoru, protože dvě třetiny celkové kapacity budou využity pro zálohy. Můžeme být ale v klidu, že v situaci, kterou ukazuje screenshot dole, máme data stále ještě ve dvou kopiích.
Zotavení se z havárie závisí čistě na kapacitě disků a míře jejich zaplnění. Už u téměř prázdných disků trvá proces zotavení kolem deseti minut, takže nejde o nic rychlého.
V tomto ohledu tedy Drobo FS pracuje bezchybně a snaží se neustále informovat uživatele, aby ten u často dlouho trvajících operacích věděl, na čem je. Veškeré operace jsou také zautomatizované, takže uživatel je zde v podstatě redukován na cvičenou opici, která má za úkol pouze tu a tam sáhnout na myš a případně vyměnit pevný disk.

To je jednak výhodné, ale na druhou stranu nemáme možnost ovlivnit, jak se bude s dostupným místem nakládat a také si musíme uvědomit, že už pouhé zasunutí disku do boxu znamená ztrátu dat, která na něm byla do té doby uložena. Na výběr máme prostě úložiště s ochranou dat, nebo úložiště s lepší ochranou dat.