Edge-Core WM4201: Skype v dlani

Skupina Edge-Core vychází ze společnosti Accton Technology Corporation, z níž se utvořila teprve nedávno, v roce 2004. Na starost dostala prodej síťových prvků a softwaru k tomu určeného, tedy především switche, routery, VoIP technologii a bezdrátová řešení.



Jednou z novinek této firmy je i IP telefon WM4201, jenž dovoluje se připojit přes Wi-Fi přístupový bod na Internet a službu Skype, a tak umožňuje telefonovat přes tuto službu, jako by šlo o normální PC s nainstalovaným Skype klientem. Toto zařízení je tak nejlépe využitelné, jestliže máte kolem sebe přístupné Wi-Fi sítě standardu IEEE802.11 b/g , na které se můžete libovolně napojovat a využijete největší přednost WM4201, tedy mobilitu. Je to tedy spíše o komfortu využívání služby Skype, kdy už nemusíte být přišpendleni se sluchátky k osobnímu počítači a telefon využíváte jako obdobu bezdrátu.




Skype – o co vůbec jde?

Služba Skype sama o sobě nepřišla s ničím novým. O internetové telefonii se před jejím příchodem samozřejmě dávno vědělo a byla využívána, avšak do povědomí široké veřejnosti se IP telefonie dostala právě po rozšíření Skype a pro mnohé jsou tyto dva pojmy v podstatě synonymem.

Tvůrci Skype také nebyli zcela neznámí. Šlo o dvojici Zennström a Friis, kteří se postarali rovněž o aplikaci Kazaa. Skype poskytlo alternativu ke stávajícím protokolům SIP, IAX a H.323 a za své rozšíření může vděčit velmi jednoduchému uživatelskému rozhraní a použití způsobu spojení peer-to-peer, čímž se řeší možné problémy s firewally a NAT.



Stejně jako byla Kazaa mnohými nenáviděna, tak ani Skype se nevyhnul masivní kritice, především kvůli použití komunikačního protokolu s uzavřeným kódem, zatímco ostatní tři protokoly jsou otevřené. Za tímto ale samozřejmě stojí především ekonomické důvody a těžko jim uzavřený kód můžeme zazlívat, snad až na následnou neprůhlednost celého systému. Jsou tu ale i další důvody ke kritice.

Například vlastnost klientů stát se superuzly (supernode). Pokud je klient nainstalován na počítači, jenž je napojen na síť bez restrikcí (ať už portů, rychlosti, nebo limitu přenesených dat), může se stát jedním ze superuzlů a v podstatě držet celou peer-to-peer pohromadě a poskytovat přesměrování dat pro ty počítače, jež jsou schovány za omezujícími firewally. Jenže to nutně vyústí v prudké zvýšení objemu přenesených dat a tím zahlcování sítě. Právě kvůli tomuto bylo Skype leckde zakázáno, typicky třeba na univerzitních sítích a v kombinaci s neprůhledností kódu, a tím i neprokazatelné bezpečnosti, se Skype dostal tam, kde je teď. Oblíbený u mas běžných uživatelů a nenáviděný příznivci open source.


Maximální počet uživatelů přihlášených ve stejnou dobu na Skype se za tři roky od jeho spuštění dostal na 7.000.000, přičemž ještě v roce 2004 to byl 1.000.000. Kromě klasického volání zdarma z klienta jinému klientovi se postupně v rámci služby probudilo množství dalších funkcí, z nichž jsou některé již pochopitelně placené.

Nejznámějšími budou asi SkypeOut a SkypeIn. SkypeOut dovolí uživateli volat z klienta na klasické pevné linky a mobilní telefony ve většině vyvinutých zemích. Za tuto službu se samozřejmě platí, a to téměř po celé Evropě, USA, Kanadě, Austrálii, ale také Číně a dalších za cenu cca 50 haléřů za minutu. Ostatní lokace již mají své vlastní cenové tarify, jež se mohou někde vyšplhat až na 2 USD. SkypeIn funguje přesně opačně, tedy aby se někdo z telefonu mohl dovolat vám na Skype, ale tato služba ještě není tak rozšířena.

Dále tu máme Skype Voicemail, což už dle názvu dovoluje zanechávat hlasové zprávy, dále přes SkypeChat můžeme hromadně diskutovat, od verze Skype 2.0, jež už obsahuje službu Skype Video Calling, se můžeme navzájem při telefonování i vidět. Trochu se opozdila služba Skype SMS, jejíž obdobu již dávno používají IM klienti jako ICQ, Windows Messenger a další.

Skype je tedy služba, jež se nezadržitelně rozrůstá i přes námitky namířené proti její neprůhlednosti, která dává provozovateli možnost nakládat si s daty v podstatě dle libosti, ať už jde o audio, video nebo text. Pořád tu ale existuje možnost volby, například protokol SIP, o němž najdete bližší informace zde. Dnešní zařízení podporuje sice pouze Skype, ale na cestě jsou již další, podobné telefony, které ale budou pracovat se SIP, jako například Linksys WIP330.


Specifikace Edge-Core WM4201:

Telefon

• Rozměry 115 * 49 * 18mm
• Hmotnost 200g
• Baterie
  • Li-Ion
  • 3,7V
  • 1100mAh
  • 3 hodiny volání
  • 50 hodin standby režimu

Displej

• 1.8” CSTN LCD
• 65k color
• Rozlišení 128 x 160
• Backlit LED

Klávesy

• 2 víceúčelová tlačítka (soft keys)
• Postranní ovládání hlasitosti
• Přijmutí/odmítnutí hovoru
• 0-9, *, # numerické klávesy s abecedou
• Pětisměrné navigační tlačítko ('joystick')

Konektory

• Mini USB konektor
• 2,5mm jack pro sluch8tka
• Kontakty pro kolébku

Síť

• 802.11b/g
• WMM (802.11e)
• WEP 64/128-bit
• WPA/PSK
• WPA2/PSK

Skype

• Skype to Skype hovory
• SkypeIn
• SkypeOut
• Skype Voicemail
• Skype Contact List
• Skype Presence
• Search Skype Directory
• Call Waiting
• Conference Call (Guest Only)
• Conference Call (Guest Only)
• Call History

Telefon přišel v jednoduché, červené papírové krabičce podle níž byste si jej snadno spletli s nějakým levným mobilním telefonem, nebýt ovšem na krabici nápisů Skype a Wi-Fi. Ty již samy o sobě více než napoví, že zde se přeci jen jedná o něco jiného. Uvnitř je telefon s příslušenstvím uchován v tuhé vaniččce z recyklovaného papíru. Celkem v balení kromě samotného telefonu najdete napájecí adaptér do sítě, USB kabel, Li-Ion baterii, handsfree sluchátka s mikrofonem, tištěný zkrácený manuál a CD s plným manuálem v PDF formátu.



Podíváme se nejdříve na vzhled telefonu. Ten je vyveden z bílého a stříbrného plastu a jeho design je velmi jednoduchý. Po uchopení tak můžeme mít různé pocity, rozhodně nás však nenadchne luxusním dojmem, spíše levným a plastovým. To ale na funkci samo o sobě vliv nemá, takže postoupíme dále. Dominantu horní strany tvoří samozřejmě barevný CSTN LCD displej, zde s uhlopříčkou 1,8“, 65k barvami a rozlišením 128 x 160, což ke svému účelu dostačuje. Nad ním je štěrbina reproduktoru a pod ním se skví logo výrobce a dále tuhá plastová klávesnice. Ta se skládá z hlavního pole kláves 0-9, křížku a hvězdičky, následně dvou nezbytných kláves pro zvednutí a položení hovoru a nakonec čtyřsměrného stlačitelného ‘joysticku’ s dvěma víceúčelovými tlačítky po stranách.



Klávesnice se používá celkem dobře; jednotlivé klávesy jsou dostatečně velké, jejich stisk je mělký a jistý s odezvou v podobě jemného cvaknutí. Výhrady bych však měl k onomu joysticku, který je velmi špatně ovladatelný bříškem prstu, za což může hladký plast. Nejlépe se s ním tedy pracuje s pomocí nehtu, jemuž nemá šanci odolat. Telefon nás při pohledu zezadu ujistí, že je opravdu certifikován pro použití se službou Skype a dvířka nás přímo vybídnou k nainstalování dodané baterie a prozkoušení jeho funkcí. Baterie je klasického typu, s jakým se setkáváme u mobilních telefonů, tedy Li-Ion s napětím 3,7V a kapacitou 1200mAh.


Baterii je před použitím telefonu samozřejmě třeba nejdříve nabít, k čemuž můžeme využít buď dodávaného adaptéru, z něhož vychází malý USB konektor, nebo rovnou USB kabelu z počítače. Ty se připojují klasicky do dolní základny telefonu, kde se po odklopení gumové záslepky zjeví USB konektor. Vedle něj je menší záslepka chránící konektor pro sluchátka s mikrofonem.


Poslední prvek, na nějž při obhlížení mikrofonu narazíme, je postranní tlačítko pro zesilování a zeslabování zvuku reproduktoru.