Enermax CS-718: především prostor

Do tohoto Enermaxu tedy budeme přistupovat z pravé strany. Bočnice se otevírají posunutím plastových jezdců směrem k sobě a následným odsunutím směrem dozadu. Zjeví se celý, dobře přístupný vnitřek v celé kráse. Ihned je zde také vidět, proč je vlastně skříň tak vysoká a také poměrně krátká.


Oproti klasickému uspořádání se totiž přesunuly pozice pro 5,25“ mechaniky a pevné disky, které jsou nyní nad místem pro základní desku, a tak se navzájem s ní neomezují. To je velmi dobrý nápad, který dovoluje zkrácení skříně na minimum, ovšem naopak klade nároky na výšku. Pozice zdroje se nezměnila, stále je zcela na vrchní straně zadního panelu, tedy nad šachtou pro pevné disky.


Zde je také jasné, jakým způsobem bude celá skříň chlazená. Enermax použil novinku, s jakou jsem se ještě nesetkal – izolovaný tunel vedoucí přes celou délku skříně. Tento tunel je na obou koncích osazen dvěma 120mm ventilátory, což znamená, že téměř veškeré chladicí snažení skříně je orientováno na procesor, nebo procesory a napájecí prvky základní desky. Toto je sice zcela v souladu s určením skříně, tedy pro servery, ve kterých zatápějí především procesory, ovšem není vyloučeno, že si ji koupí i normální uživatel pro domácí počítač, však se tomu děje celkem běžně. V tom případě by ale měl zvážit, za jakým účelem bude skříň používat, protože s použitím tunelu by se o odvod vzduchu od ostatních komponent staral pouze napájecí zdroj.

Nikdo nás ale nenutí tento tunel použít a také to není ve všech případech možné, jak si ostatně již brzo povíme. Kromě obou 120mm ventilátorů se dovnitř dá nainstalovat již jen jeden 80mm. Ten je umístěn vepředu ihned nad nasávacím 120mm a jeho úkolem je posílat čerstvý vzduch přímo mezi karty, od nichž si jej přebírá ventilátor ve zdroji. Tento proud vzduchu než vůbec dorazí ke zdroji se postará o ochlazení pevných disků. Problém je zde tedy nasnadě – pokud budeme mít nainstalovaný tunel a zároveň budeme mít v systému výkonnou grafickou kartu, nebo rovnou dvě karty v SLI/Crossfire režimu a v tom nejhorším případě i více výkonných pevných disků, pak veškerou práci s ochlazením čipové sady, rozšiřujících karet a pevných disků na sebe v podstatě bere pouze zdroj. A zatímco si procesor bude hovět v proudu vzduchu od dvou 120mm ventilátorů, ventilátor zdroje bude mít co dělat, aby zajistil přes všechny překážky dostatečné chlazení. Nezbývá než tedy souhlasit s výrobcem a označit tuto skříň jako téměř výhradně serverovou.

Na obrázku s nainstalovaným tunelem si můžete všimnout jistého výstupku, nebo záslepky na horní straně tunelu. Ten je tu právě pro dvouprocesorové systémy a je odnímací. Výrobce v příslušenství dodává i záslepku, která dokáže tunel zarovnat. Ten drží na místě za plastové ráměčky 120mm ventilátorů a dá se velice snadno sejmout odchlípnutím čtyřech plastových pacek.



Šachta pro 5,25“ zařízení je připravena přijmout až čtyři mechaniky, které se stejně jako pevné disky a 3,5“ externí zařízení instalují přes lyžičky – kovové a plastové. Kovové (5,25“ a pevné disky) mají jednu výhodu v podobě zlepšeného tepelného přenosu na kostru skříně, ale oproti plastovým se hůře instalují protože kov na kov zde tvoří větší třecí odpor.



V dolní části přední strany je pak již krásně k vidění spodní šachta pro 3,5“ externí zařízení. Ta je již umístěna ve stejné horizontální poloze jako základní deska, což ovšem nevadí, protože se tyto komponenty nemohou navzájem omezovat. Dále tu máme bílý box pro přední 80mm ventilátor. V něm si můžete všimnout jakýchsi vystupujících pacek. Ty na ventilátor tlačí, aby tento v boxu nerachotil a netvořil zbytečně masivní vibrace. Celý box je také navíc předsazený, aby byl blíže ke kartám a ty tak snadněji zachytily jeho proud vzduchu. Důvodem ale také může být fakt, že box slouží také jako držák karet s plnou délkou (full-length cards) 120mm ventilátory jsou ve stejně zbarvených boxech a fixují je po dvou stranách umístěné plastové packy.

Prvek, jaký není zcela ojedinělý, ale bohužel ani ne zcela běžný, jsou otvory v trayi základní desky. Těmito otvory se dají pohodlně vést kabely do různých částí skříně. Tyto kabely jsou pak ukryty mezi trayem a levou bočnicí, kde jednak nejsou vidět, ale hlavně nezavází a nebrání průtoku vzduchu. V tomto případě je jen škoda, že tu máme pouze dva a navíc v (alespoň pro desky ATX formátu) ne zcela šťastně zvoleném místě. Lepší by bylo, kdybychom je měli položené o něco výše a také blíže k základní desce. Pak by se jimi daly pohodlně vést kabely k předním tlačítkům a především neskladné kabely k I/O konektorům. Žlutočervený kabel vedoucí od přední stěny a zakončený dobře známou čtyřpinovou přípojkou napájí a rozezvučuje archaický PC speaker, na nějž se dnes již spíše zapomíná, a to s největší pravděpodobností záměrně.



Na dně skříně je přilepen nezvyklý modul, do něhož vedou všelijaké konektory. V kostce se tento modul stará o napájení obou ventilátorů (místo tu je však až pro čtyři), předního displeje skříně a propojuje všechny prvky nutné k regulaci ventilátoru. Modul se napájí čtyřpinovým Peripheral Power konektorem přímo ze zdroje. Na obrázku si také v jeho levé části můžete všimnout teplotního čidla v klasickém provedení. To také vychází od displeje a je možné si jej umístit opravdu kamkoliv – nabízí se procesor, nebo pevný disk.


Mohlo by se zdát, že na zadní stěně u diskové šachty je místo jako stvořené pro pozici dalšího vyfukujícího ventilátoru. Tím by se ovšem počet umístitelných disků zredukoval minimálně o jeden a především by ventilátor dokázal kvůli jejich vertikálnímu uložení chladit stěží jeden; k ostatním by se nasávaný vzduch ani nedostal. Z tohoto důvodu by další ventilátorek nejspíše přinesl jen málo chladicího účinku a zbytečné zvýšení hluku.

Pro napájecí zdroj je zde připraven celkem útulný koutek opatřený stojánky s gumovými špunty. Dva jsou dole v pomyslných rozích zdroje a jeden podstatně větší je nahoře, takže zdroj je z obou stran obklopen pružnými nárazníky a ty navíc i pohltí nějaké vibrace. Šachta pro pevné disky je uzpůsobena velmi podobně, jako ta pro mechaniky. Celkem se sem vejde šest disků. To bych se ale bál, aby tato masa navzájem se ohřívajících kovových krabic nedokázala napájecí zdroj téměř zadusit. Pokud tedy budete mít jen jeden či dva pevné disky, co nejsou náročné na chlazení, stojí za to se zamyslet, jestli nebude lepší je uklidit někam na stranu, kde nebudou překážet. Modro-žluto-bílý kabel vychází od spínače na zadní stěně a jistě již víte, že se jedná o ‘detektor’ otevřené bočnice skříně.



Na spodku zadní stěny již není téměř nic zajímavého, snad až na další typ rychlého upínání rozšiřujících karet. To ale pod heslem vše stokrát jinak přeci jen stejně funguje tak, že se černé packy pouze po jedné odklopí, vytáhne se záslepka, vloží karta a packa se opětovně zaklopí a zacvakne. Tento způsob mi, jako již obyčejně, nepřijde nejšťastnější. Packy zrovna nevypadají, že by dokázaly přežít Apokalypsu, ale alespoň zde nezmizela možnost užití normálních šroubků. Přesto však třeba Chieftec již před lety přišel na rychlý a odolný způsob přichycení všech karet najednou – pomocí kovové spony, která tlačila na všechny karty, dala se odemknout velmi jednoduše a byla i dostatečně tuhá na to, aby svou práci s přehledem zvládla.



Příslušenství je umístěno v podlouhlé kartónové krabičce a skládá se v podstatě jen z nezbytností. Máme tu trojí sadu lyžiček – kovové (5 párů) pro umístění 5,25“ mechanik, rovněž kovové (6 párů) pro pevné disky a dva plastové páry pro 3,5“ externí zařízení. Následuje sáček s více než dostatečným množstvím distančních sloupků a šroubků k instalaci základní desky a napájecího zdroje, dále již zmíněná plastová záslepka upravující větrný tunel a jako perlička dva plastové stahovací pásky k lepšímu vedení kabelů.