... a další ukázka čisté demence návrhářů počítačových skříní.

Prostě... téměř všechny skříně „na trhu“ jsou příšerné. Jsou výkladní skříní blbosti jejich výrobců; recenze těch skříní jsou zase zpravidla „oslavou“ blbosti recenzentů.
A tato není žádnou výjimkou.

Sakra, proč jsou všichni výrobci tak posedlí děravými skříněmi a spousty větráčků?!
Když se na ni podíváte, tak vidíte pletivo shora, pletivo zezdola, pletivo zboku, pletivo zepředu, pletivo zezadu... prostě celá „skříň“ je „děravá“.
Eh, to už se pomalu přibližuje otevřeným „testovacím stolkům“ ­(anglicky: bench tables­)...

Který blbec „vymyslel“ děravou bočnici?!
(Už mě nezajímá, kteří blbci to dělají – protože to dělají téměř všichni!­)

Který blbec vymyslel cpát napájecí zdroj dolů, na spodek skříně?!

Vždyť i pokusy jasně ukazují, že nejúčinnější je mít díry na spodku a na vrchu skříně ­(a pak vzadu nahoře­)...
Přesto skříní k díry naspodu a zvláště pak navrchu je prostě pořád hrozně málo!
Navíc díry v bočnici, navíc zpravidla s větráčkem, jsou k ničemu, jelikož spíše narušují proudění teplého vzduchu zdola nahoru a točí ho uvnitř!
Už ani nemluvě o tom, že to zbytečně zvyšuje hlučnost celého počítače, což zvyšuje i to, že jsou obvykle na straně přivrácené k uživateli. Ani odstranění těch větráčků a zacpání děr odhlučňovací hmotou ty potíže neřeší, neboť na odhlučňovací hmota na těch pletivech nejenom velice špatně drží a odlepuje se, ale navíc na sebe nabírá i další sajrajt.

Dále: který blbec vymyslel umisťování zdrojů na spodek?!
Když byly navrchu, tak alespoň mohly odsávat teplý vzduch ze skříně, čímž by se ušetřil alespoň 1 větráček, čili by se snížila i hlučnost. V napájecích zdrojích jsou obvykle velké vrtule ­(nebo by alespoň měly být­), takže by bohatě stačilo udělat lepší pasivní chlazení ve zdroji a ta vrtule by ho klidně a tiše uchladila i za předpokladu přítoku teplejšího vzduchu ze skříně, zvláště pak v dnešní době zdrojů z větší účinností, které až tak mnoho odpadního tepla nevydávají. Navíc v případě jeho umístění dole i snadněji nabírá prach, čemuž se sice snaží zabránit prachovými filtry, nicméně ty zase snižují účinnost nasávání vzduchu, čímž v konečném důsledku opět zvyšují hlučnost zdroje, čili návrháři nejenom že neušetřili nic, ale to dokonce ještě více podělali.

Větráčky by měly být spíše na vrchu skřínky, ne na jejím boku!

Dále: dementní Intel vymyslel specifikaci, dle kterých mají být různá rozhraní ­(USB, IEEE­-1394, zvukové vstupy a výstupy apod.­) někde na předku skříně.
Proč, proboha?! Vždyť tam pro ně ani nikde není vhodné místo!
Opravdu:
a­) když jsou umístěny někde dole, tak když je počítač pod stolem, tak na ně nedosáhnete;
b­) když jsou umístěny někde nahoře, tak na ně zase dobře nedosáhnete, když máte počítač na stole;
c­) v případě, že máte počítač pod stolem a do těch rozhraní zasouváte „flešku“ – což dělá spousta lidí – tak velice snadno si ji urazíte nebo zlomíte, ať už kolenem, nebo padajícím předmětem;
d­) v případě, že jsou navrchu – jako u téhle zrůdy – pak to znamená, že jsou v případě umístění počítače na stole ze židle nedosažitelné ­(navíc tahle zrůda tam má i tlačítka pro spouštění­/vypínání­/uspávání­/probouzení a resetování počítače, což pouze zvýrazňuje nemotornost používání v daném případě­).

Proč tahle rozhraní nemohou být pohodlněji vyvedena nějakým kabelem zezadu?!
Prostě tak, abyste se za nikam nemuseli natahovat, všechna rozhraní by byla vyvedena kabelem zezadu na to nejpohodlnější místo, třeba na stůl přímo před­/pod monitorem, prostě něco jako taková malá dokovací stanice.
Nesmírně mě potěšilo, že si nesmyslnost dnešního stavu nezávisle na mně uvědomil i jeden diskutér na Anandtechu, zvoláním: „Proč tohle ještě není, v 21. století?!“
On tam navíc navrhoval i umístění tlačítek pro spouštění a reset. Klidně bych byl za – ostatně, byl by to konečně velký pokrok a bylo to mnohem lepší než to dnešní plýtvání energií a zbytečného napájení USB klávesnice nebo myši pro takové „pohodlné zapínání od stolu“.
Pryč s polohodnotnými náhražkami v podobě USB rozbočovačů na monitorech apod! Ani čipové sady pro základní desky by se nemusely pořád předhánět v ­(někdy až šílených­) počtech podporovaných USB portů, možná by na základních deskách pak zbylo místo i na jiné věci...
Takováhle „malá dokovací stanice“ by totiž mohla mít i svůj rozbočovač, zvláštní napájení... a prostě cokoliv, co byste si usmysleli s nimi dělat, by mohlo být pohodlnější!
Proč se ještě nepřijal standard pro takové rozhraní, kam by se připojoval ten prodlužovací kabel?! Nebo klidně by ten kabel mohl být veden ze vnitřku počítače i nepřerušený, i tak by to byl krok vpřed, i kdyby při přenášení více překážel...
(Mimochodem, já doma něco takového mám a používám již dlouhá léta; nicméně mě štve, že to pořád není široce přijatou samozřejmostí!­)

A s plnými bočnicemi a odhlučňovací hmotou by se ty počítače daly nádherně odhlučnit, aniž by se to nějak projevilo výrazněji zhoršeným chlazením.

I recenzenti si v mnoha případech spíše všímají a hodnotí nepodstatné triviality, jako „káblmanažment“, což zhusta znamená asi to, jak je lze někam nacpat, aby nebyly vidět... Ale to, kolik místa zbývá pod děrovaným stropem, a tedy jak velký radiátor se pod něj vejde, se zpravidla dovíte málokdy... :­-­(

Nepochybně proto, že kapitalisté jsou blbci! :­-P