Enermax Hoplite: moderní a vybavená

Instalace komponent

O instalaci komponent do Enermax Hoplite si povíme nyní. Pokud začneme popořadě, tak nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace, která byla následující:

Testovací konfigurace:

• Základní deska: Gigabyte X48-DQ6 (Intel X48)
• Procesor: Intel Core 2 Quad Q6600 (2,4 GHz, 1066 MHz FSB, 8 MB L2 cache, 65nm výrobní proces a 105 W TDP)
• Chladič: Noctua NH-U12P
• Operační paměť: GeIL GX22GB6400UDC (1GB, 800 MHz DDR2, 4-4-4-12 2T při 2,1 V)
• Grafická karta: MSI NX8800GTS T2D32OE - NVIDIA GeForce 8800 GTS 320 MB RAM
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Enermax Infiniti EIN650AWT - 650 W

Co se týče místa uvnitř skříně, pak s tím můžeme být spokojeni. Vejdou se do ní až 315 mm dlouhé karty a přes 170 mm vysoké procesorové chladiče, pokud se tedy nerozhodneme nainstalovat boční ventilátor. To by ale stejně byla s vysokým chladičem, tedy typicky věží, kolosální pitomost. V našem případě jsme navíc měli díky vyvýšenému stropu skříně dostatek prostoru pro nainstalování horních ventilátorů. Dispozičně je tedy skříň řešena velmi dobře.
Co se týče dalších kvalit pak vedení kabelů obalených flexem zde může být problém, protože prostor mezi trayem a pravou bočnicí je velmi úzký. Naštěstí to zachraňuje vypoulená bočnice, ale i tak ji bylo nutné značně přitlačit, aby se zachytila. Aspoň že otvory jsou vhodně rozmístěny, aby kabely mohly co nejlépe dosáhnout na své konektory.
Instalace pevných disků do hlavní šachty je po odšroubování jisticího šroubku z dvířek dílem okamžiku. Stačí do zvolené pozice disk zasunout,, takže ho gumové packy budou přidržovat z obou stran. To však může být menší problém u nízkých disků, ale fatální následky bych neočekával. Disky totiž zezadu zajistí kovová dvířka, z opačné strany mají zarážku a gumové vyložení je také umí zajistit. Tato šachta je tedy originální a funkční.
Dobře funguje i spodní šachta se šuplíky, ovšem to samé se již nedá říci o horním doku pro 3,5" i 2,5" disky, kde není nic, co by disk bezpečně navedlo na konektory, na které navíc není vidět. Po chvilce praxe se to již dá zvládnout, ale přeci jen je zapotřebí velké opatrnosti, abyste předešli poškození konektorů. A to i za běhu, neboť disk z dokovací stanice vykukuje více než z poloviny.

Chlazení skříně

Na chladicím systému zde není nic zvláštního, tedy pokud nepočítáme přední ventilátor Vegas s různými světelnými efekty. Ten se mimochodem hodí leda pro chlazení disků a ne pro nabírání vzduchu dále do skříně, což je jasné už od prvního pohledu na téměř neprostupnou diskovou šachtu. Pak nám výrobce ještě poskytne zadní ventilátor, který je však napájen pomocí Peripheral Power a specifikace o otáčkách nehovoří. Dle označení PS122512W by ale měly být 1200 RPM, čemuž by jeho hlučnost celkem odpovídala.

V případě potřeby je možné nainstalovat i do horních pozic dva 120/140mm ventilátory, u jejichž plastového panelu jsem zprvu moc nepochopil účel prachového filtru. Ovšem v tomto případě jde vlastně i o to, aby prach samovolně nepadal dovnitř. Nakonec lze přimontovat dva 120mm ventilátory do levé bočnice. Ta je však velmi tenká, a tedy i lehká, takže lze očekávat, že ventilátory v ní budou rezonovat a pak je otázkou, zda o pár stupňů nižší teploty budou za to stát.

Teplotní testy

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark03 (test Mother Nature), Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 21 - 22 °C, tedy při normální pokojové teplotě.

Vyzkoušíme si, jakých teplot dosáhneme s využitím zadního ventilátoru, pak vyzkoušíme do boku namontovat jeden 120mm kousek Noctua NF-P12 a ten nakonec přesuneme nahoru nad procesor.

Nyní si uvedeme tabulky s výsledky, kde bude z pochopitelného důvodu chybět pevný disk. Ten je chlazen předním ventilátorem, ovšem ten má nanejvýš složitou pozici, protože musí překonat odpor dvířek s prachovým filtrem před sebou, ale především má za sebou celou diskovou šachtu s jen několika málo otvory. To způsobilo, že disk byl s jeho pomocí zchlazen jen o cca 4 °C, a to na trošku snížené otáčky. K chlazení dalších komponent už přední ventilátor nijak nepřispěl, protože vzduch šel dovnitř cestou nejnižšího odporu, což je především levá bočnice.

Se zadním ventilátrem dosáhneme na běžné provozní teploty naší testovací sestavy, což se dalo od této skříně očekávat. Její velké množství průduchů zajišťuje více než dostatečný přísun vzduchu, ale za cenu vyšší hlučnosti od vnitřních komponent.

Boční ventilátor nám přinese snížení teplot především grafické karty a čipové sady, ovšem opět je tu druhá strana mince, a sice vyšší hlučnost rezonujícího ventilátoru.

Stejný ventilátor přesunutý nad procesor dle očekávání nepřinese téměř nic a ještě dělá nepořádek v proudění vzduchu u procesorového chladiče. Více ventilátorů prostě vždy neznamená lepší výsledek.