Focal XS Book: stylové a vynikající
28.2.2012, Petr Štefek, recenze
V dnešní recenzi jsme vzali do hledáčku stylové stereo reproduktory Focal XS Book, jež slibují kvalitní reprodukcí a provedením potěšit všechny náročné posluchače, kterým běžné reproduktory k počítači jen těžko vyhoví.
Kapitoly článku:
- Focal XS Book: stylové a vynikající
- Focal XS Book - bližší pohled
- Jak to celé hraje?
- Závěr - nejlepší?
Srovnávání zvukové kvality v této cenové hladině je ještě poměrně jednoduchou záležitostí, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u HiFi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V takové kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Tak těžké to naštěstí mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.
Na rozdíl od straších recenzí jsem v tomto případě využil jak externího převodníku, tak i integrovaného kodeku základní desky Gigabyte GA-X79-UD7 a zvukové Creative Sound Blaster X-Fi HD. Všechny zlepšovače zvuku jsem nechal vypnuty, což se týká především zvukové karty Creative, kterou jsem speciálně nechal v módu "tvorba hudby", která poskytuje nejvíce neutrální přednes. Zvukový materiál představují hudební soubory FLAC z originálních disků, takže je zde zaručena maximální možná kvalita. V následujícím výčtu najdete jména záznamů, jež v testech používáme, ale jde pouze o průřez, neboť celkově se jedná o zhruba 800 GB materiálu.
Protože ne každý chce obětovat dalších několik tisíc za kvalitní zvukovou kartu nebo externí DAC, zkusil jsem zkušebně, jak reproduktory hrají v případě, že je „krmíte“ klasickým všudypřítomným kodekem na základní desce s 3.5 mm výstupem. Zajímavým faktem je, že ihned po zapojení hrály reproduktory dobře a nemusel jsem se v duchu přesvědčovat, že se třeba za dalších 50 hodin rozehrají. Reprodukce není efektní, ale hned na první poslech vás zaujme dynamika a přesvědčivé zobrazení ve stereu. Pro mě velmi zajímavým zjištěním je, že tento model překvapivě snese i jinak velmi podprůměrný zdroj zvuku.
Gigabyte GA-X79-UD7 s integrovaným zvukovým kodekem
Podobný experiment jsem zkušebně provedl také s Acoustic Energy Aego M 2.1 a výsledek nebyl zdaleka tak přesvědčivý jako Focalů. Tak, jak mám obecně značku Focal zafixovánu s velmi prézentními až ostrými výškami u levnějších modelů reproduktorů, tak XS Book se tak vůbec neprojevují. Zřejmé je i to, že basy budou velmi kompaktní a nebudou vám třást celým stolem. Co slyším, se mi ale velmi líbí, byť milovníci elektronických žánrů z těchto reproduktorů patrně nadšení nebudou. Abych byl spravedlivý, tak reproduktory nechávám přes víkend hrát v kuse a dopřeji jim nějaké to zahoření alespoň 50 hodin, než se pustím do finálního hodnocení zvuku.
Herní zvukovka z produkce Creative reprodukci posune ještě o kousíček dále a vše se projeví celkovým zklidněním zvuku a lepší čitelností basů i výšek. Velmi zajímavým začíná být poslech kvalitních FLAC s klasikou nebo jazzem, kde vyniká především perfektní dynamika a spíše malebné výšky, které činí poslech opravdu pohodovým. Na druhou stranu slyšíte i detaily, které se zdály v podání Aega M 2.1 zastřené a nevýrazné. Zkusmo jsem vyzkoušel také varhanní koncert Johanna Sebastiana Bacha v podaní Helmuta Walchy a zklamání se nekonalo, kromě absence fyzičnosti varhan (což je vzhledem k obsahu ozvučnice pochopitelné) je patrná velmi dobrá lokalizace jednotlivých píšťal, na což jsem zvyklý spíše u dražších hifi komponent.
Creative Sound Blaster X-Fi HD
Obligátní Vivaldi dopadl také na výbornou a opět je velmi patrná prezentnost a dynamika. Velmi dobře je, že reproduktory i na nižších úrovních hlasitosti poskytnou velmi slušnou dynamiku. Na takto levný systém překvapí velmi dobrá stereo lokalizace, kterou od PC reproduktorů obvykle vůbec nečekáte. Klasika dopadla tedy na výbornou a podobně je tomu u dalších akustických žánrů nebo rocku. Nečekaně dobře funguje také Ozzy se svými staršími alby, kde je cítit dostatečný důraz a drive. Pokud reprodukci zesílíme, tak reproduktory obstojí, ale lépe jim svědčí spíše střední hlasitosti než maximální výkony.
Reproduktorům příliš nesvědčí žánry, které reprezentuje např. Gramatik, kde absence nižších basů je přeci jen na škodu výsledku. A tak zde platí to, co bylo řečeno výše, pro nejtvrdší odnože metalu a elektronickou hudbu tyto malé precizní, ale muzikální reproduktory nejsou vhodné a subwoofer zde bude chybět. Navíc se zde více než u jiných systémů projeví omezená dynamika metalových nahrávek (patrné třeba u testovacích Stratovarius nebo Dream Theater). Zde už ale spíše narážíme na záznam než na výkony reproduktorů. Přesto jsou reproduktory ve srovnání s podobně cenově nastavenými monitory méně neutrální s mírně zvýrazněnými basy. Podobné naladění ale zde není vůbec ku škodě věci.
Tento externí převodník je spíše partnerem k dražším komponentům (řekněme v ceně 20-30 tisíc) a přes USB zvládne posunout reprodukci z počítače o nutný kus kupředu. Připojení reproduktorům jednoznačně prospělo. Ne, nečekejme zázrak v podobě doplnění chybějící spodní oktávy, ale jasně zde dominuje uklidnění výšek a celková vzdušnost reprodukce. Zvuk jakoby získal na nenápadnosti a detailnosti. Vše šlape, jak má, a noční poslech je opravdovou lahůdkou, která se u levných reproduktorů neslyší. Kdybych neměl ještě v živé paměti krátký testík Dynaudio MC-15, tak bych bez okolků tvrdil, že tohle jsou ty nejlepší ještě rozumné drahé stereo reproduktory k PC.
Styleaudio Carat Topaz Signature
Konkurencí těmto reproduktorům mohou být v dané cenové relaci snad osvědčené Audio Engine A5+, které, jak si je pamatuji, nabízejí o něco jistější basy. To je dáno jejich podstatně větším objemem. Zřejmě by ale s dnes testovanými „fokály“ prohrály, co se týče dynamiky a zobrazení stereo báze, kde mají reproduktory umění v případě dobré nahrávky zmizet. Kouzelný je poslech původního vydání Dire Straits Brothers in Arms. To také není zrovna častý jev u relativně levných reproduktorů k PC. Vzhledem k ceně tedy asi nelze mít námitek a jednoznačně do 10 tisíc nelze doufat, že pořídíte na trhu něco lepšího.
Na rozdíl od straších recenzí jsem v tomto případě využil jak externího převodníku, tak i integrovaného kodeku základní desky Gigabyte GA-X79-UD7 a zvukové Creative Sound Blaster X-Fi HD. Všechny zlepšovače zvuku jsem nechal vypnuty, což se týká především zvukové karty Creative, kterou jsem speciálně nechal v módu "tvorba hudby", která poskytuje nejvíce neutrální přednes. Zvukový materiál představují hudební soubory FLAC z originálních disků, takže je zde zaručena maximální možná kvalita. V následujícím výčtu najdete jména záznamů, jež v testech používáme, ale jde pouze o průřez, neboť celkově se jedná o zhruba 800 GB materiálu.
Záznamy FLAC a CD
- Dream Theater Octavarium
- Alfred Brendel - Beethoven - Favourite Piano Sonatas
- Stratovarius Polaris
- Dire Straits - Brothers In Arms
- Four Seasons - Vivaldi – Pinnock
- Diana Krall – Quiet Nights
- Bach Concertos - Hilary Hahn
- Rodrigo y Gabriela - 11 11
- Divné století - Jaromír Nohavica
- King of Blue – Miles Davis
- Nocturnes - Frederick Chopin – Zimmerman
- Ozzy Osbourne – The Ultimate Sin
- Terra - Mariza
Integrovaný kodek
Protože ne každý chce obětovat dalších několik tisíc za kvalitní zvukovou kartu nebo externí DAC, zkusil jsem zkušebně, jak reproduktory hrají v případě, že je „krmíte“ klasickým všudypřítomným kodekem na základní desce s 3.5 mm výstupem. Zajímavým faktem je, že ihned po zapojení hrály reproduktory dobře a nemusel jsem se v duchu přesvědčovat, že se třeba za dalších 50 hodin rozehrají. Reprodukce není efektní, ale hned na první poslech vás zaujme dynamika a přesvědčivé zobrazení ve stereu. Pro mě velmi zajímavým zjištěním je, že tento model překvapivě snese i jinak velmi podprůměrný zdroj zvuku.
Gigabyte GA-X79-UD7 s integrovaným zvukovým kodekem
Podobný experiment jsem zkušebně provedl také s Acoustic Energy Aego M 2.1 a výsledek nebyl zdaleka tak přesvědčivý jako Focalů. Tak, jak mám obecně značku Focal zafixovánu s velmi prézentními až ostrými výškami u levnějších modelů reproduktorů, tak XS Book se tak vůbec neprojevují. Zřejmé je i to, že basy budou velmi kompaktní a nebudou vám třást celým stolem. Co slyším, se mi ale velmi líbí, byť milovníci elektronických žánrů z těchto reproduktorů patrně nadšení nebudou. Abych byl spravedlivý, tak reproduktory nechávám přes víkend hrát v kuse a dopřeji jim nějaké to zahoření alespoň 50 hodin, než se pustím do finálního hodnocení zvuku.
Creative SoundBlaster X-Fi HD
Herní zvukovka z produkce Creative reprodukci posune ještě o kousíček dále a vše se projeví celkovým zklidněním zvuku a lepší čitelností basů i výšek. Velmi zajímavým začíná být poslech kvalitních FLAC s klasikou nebo jazzem, kde vyniká především perfektní dynamika a spíše malebné výšky, které činí poslech opravdu pohodovým. Na druhou stranu slyšíte i detaily, které se zdály v podání Aega M 2.1 zastřené a nevýrazné. Zkusmo jsem vyzkoušel také varhanní koncert Johanna Sebastiana Bacha v podaní Helmuta Walchy a zklamání se nekonalo, kromě absence fyzičnosti varhan (což je vzhledem k obsahu ozvučnice pochopitelné) je patrná velmi dobrá lokalizace jednotlivých píšťal, na což jsem zvyklý spíše u dražších hifi komponent.
Creative Sound Blaster X-Fi HD
Obligátní Vivaldi dopadl také na výbornou a opět je velmi patrná prezentnost a dynamika. Velmi dobře je, že reproduktory i na nižších úrovních hlasitosti poskytnou velmi slušnou dynamiku. Na takto levný systém překvapí velmi dobrá stereo lokalizace, kterou od PC reproduktorů obvykle vůbec nečekáte. Klasika dopadla tedy na výbornou a podobně je tomu u dalších akustických žánrů nebo rocku. Nečekaně dobře funguje také Ozzy se svými staršími alby, kde je cítit dostatečný důraz a drive. Pokud reprodukci zesílíme, tak reproduktory obstojí, ale lépe jim svědčí spíše střední hlasitosti než maximální výkony.
Reproduktorům příliš nesvědčí žánry, které reprezentuje např. Gramatik, kde absence nižších basů je přeci jen na škodu výsledku. A tak zde platí to, co bylo řečeno výše, pro nejtvrdší odnože metalu a elektronickou hudbu tyto malé precizní, ale muzikální reproduktory nejsou vhodné a subwoofer zde bude chybět. Navíc se zde více než u jiných systémů projeví omezená dynamika metalových nahrávek (patrné třeba u testovacích Stratovarius nebo Dream Theater). Zde už ale spíše narážíme na záznam než na výkony reproduktorů. Přesto jsou reproduktory ve srovnání s podobně cenově nastavenými monitory méně neutrální s mírně zvýrazněnými basy. Podobné naladění ale zde není vůbec ku škodě věci.
Externí DAC – Styleaudio Carat Topaz Signature
Tento externí převodník je spíše partnerem k dražším komponentům (řekněme v ceně 20-30 tisíc) a přes USB zvládne posunout reprodukci z počítače o nutný kus kupředu. Připojení reproduktorům jednoznačně prospělo. Ne, nečekejme zázrak v podobě doplnění chybějící spodní oktávy, ale jasně zde dominuje uklidnění výšek a celková vzdušnost reprodukce. Zvuk jakoby získal na nenápadnosti a detailnosti. Vše šlape, jak má, a noční poslech je opravdovou lahůdkou, která se u levných reproduktorů neslyší. Kdybych neměl ještě v živé paměti krátký testík Dynaudio MC-15, tak bych bez okolků tvrdil, že tohle jsou ty nejlepší ještě rozumné drahé stereo reproduktory k PC.
Styleaudio Carat Topaz Signature
Konkurencí těmto reproduktorům mohou být v dané cenové relaci snad osvědčené Audio Engine A5+, které, jak si je pamatuji, nabízejí o něco jistější basy. To je dáno jejich podstatně větším objemem. Zřejmě by ale s dnes testovanými „fokály“ prohrály, co se týče dynamiky a zobrazení stereo báze, kde mají reproduktory umění v případě dobré nahrávky zmizet. Kouzelný je poslech původního vydání Dire Straits Brothers in Arms. To také není zrovna častý jev u relativně levných reproduktorů k PC. Vzhledem k ceně tedy asi nelze mít námitek a jednoznačně do 10 tisíc nelze doufat, že pořídíte na trhu něco lepšího.
