Fujitsu Siemens Amilo Pro V2045 – notebook za třicet

Displej

Displeje na většině notebooků jsou prakticky vždy kamenem úrazu. Málokdy se najde takový, který by kvalitativně konkuroval třeba i starším LCD monitorům, což je samozřejmě dáno cenou a snahou ušetřit. Přesto najdete u Amilo Pro V2045 širokoúhlý 15,4" LCD displej s rozlišením WXGA (1280x800), což je velmi sympatické.

U našeho testovaného Fujitsu-Siemens je kvalita displeje taková, jakou lze očekávat. Hlavně co se týče pozorovacích úhlů, tak to prostě není pravé ořechové. Bohužel i když se díváte na displej přímo, již vám spodní část inklinuje ke světlejším odstínům a horní k tmavším, když pak hnete hlavou je to o to horší. Boční pozorovací úhly jsou o něco lepší a celkově displej odpovídá standardu.

Jako velkou nepříjemnost bych ale viděl odezvu, která se u tohoto displeje opravdu odráží na kvalitě obrazu. Dále je tu počet zobrazovaných barev, kde se dočkáte klasického ditheringu, tedy nahrazování některých barevných odstínů jinými a jejich prolínáním. Jeto znatelné např. při sledování komprimovaného videa, kde jsou barevné přechody tak nějak kostrbaté. Jas displeje je vcelku v pořádku, kontrast pak doplácí na nedostatečné pozorovací a černé se také nedočkáte.

Konektory

Dále se podívejme na konektory tohoto notebooku. Na levé straně najdete výstupy z grafické karty - S-Video a D-Sub. Právě S-Video sloužící k výstupu na monitor je vcelku důležitou záležitostí, které se u notebooků s integrovanými grafikami nenacházejí. Dále je zde obsažen síťový RJ-45 a telefonní RJ-11, dva konektory USB 2.0 a jeden IEEE1394 (FireWire) typu B. Poslední dva vstupy jsou pro PCMCIA karty a SD/MMC.


Na zadní straně pak najdete pouze dva USB porty, vstup pro napájecí adaptér a zámek pro ocelové lanko. Jen bych si dovolil jednu poznámku k USB portům - jejich umístění je poměrně šikovné z toho ohledu, že se nenacházejí všechny čtyři na jednom místě. Takové rozvržení totiž může často způsobovat problémy se zapojováním periferií. Pod těmito konektory se nachází mřížka, kudy je vyháněn větrákem horký vzduch z notebooku.


Netradiční umístění konektorů na levé straně mi nepřišlo zrovna vhod, protože jako pravák jsem zvyklý cokoliv připojovat na pravé straně. Na druhou stranu, při používání myši je takto více místa pro její rejdění a občasné vysunutí optické mechaniky tomu neuškodí.

Hluk a teploty

Notebooky obsahující procesor ze sady Centrino mají tu výhodu, že příliš nehřejí. Když k procesoru přičteme pár dalších věcí jako je čipová sada, grafický čip nebo pevný disk, nějaké ty tepelné ztráty zde samozřejmě jsou. Co se týče zahřívání, najdou se laptopy, které jsou na tom lépe, ale i takové, jež hřejí jako ďas. V tomto případě nemám výtek, protože větráček vcelku spolehlivě odvádí teplo.


Při běžné práci s notebookem mi ukazovala čidla teploty kolem 57 °C na procesoru a kolem 33 °C na pevném disku. To jsou velmi slušné hodnoty a musím říct, že při práci "na koleni", jak je potřeba notebooku často používat, si nohy nepopálíte. Základna se sice zahřívá, což pocítit lze, ale plasty se rozhodně tavit nebudou. Hlučnost větráčku, který zapíná při větší aktivitě, je přijatelná a řadí se spíše k těm tišším.

Kvalita zvuku, repro

Mluvit o kvalitě zvuku je vždy prekérní záležitost, hlavně ve chvíli, kdy píšete recenzi a zjistil jste, že jste vrácený notebook zapomněl podrobit testu v Rightmark Audio Analyzeru. Co se týče hudby linoucí se přímo ze dvojice reproduktorů na těle notebooku, není to žádná sláva, ostatně jako u většiny laptopů. Malé měniče prostě nedokáží vytvořit příjemně znějící hudbu, a tak je nestačí než používat pro běžné "windousácké" zvukování.

Po zapojení kvalitních sluchátek (námi testované Sennheisery) už lze o nějaké kvalitě mluvit. Ačkoliv není kodek ADI běžnou záležitostí, nevedl si špatně, i když rozdíl oproti Sound Blasteru Live! zde určitě byl (hlavně co se týče šumu). Celkově řečeno - nikdo snad neočekává zázraky, takže dostanete přesně to, co si zaplatíte.