G550: et tu, Lenovo?

Zavřený notebook

Lenovo u svého G550 opustilo pro někoho nudné ostré hrany a úhly a zaměřilo se na moderní zaoblené tvary, texturovaný lesklý povrch a vůbec líbivý vzhled. Dočkáme se kombinace tmavě šedé barvy s černou, přičemž šedé povrchy jsou lesklé a černé matné a zdrsnělé, tedy až na vnitřní část víka displeje. Bez výjimky se celé tělo skládá z plastů.
Víko displeje je tedy lesklé, hladké a má na sobě texturu, která připomíná broušený kov, což je také samozřejmě jejím účelem. Pevnost víka je celkem akceptovatelná a nemůžeme čekat, že by byla nějak výjimečná jako u vyšších řad. Po téměř celé ploše je také zrcadlově rovné a až na samotných hranách se postupně začíná svažovat. A nakonec je design víka dotvořen logem Lenova v horním rohu, avšak to po bližším ohledání působí dost amatérským dojmem, protože na hranách písmen kolikrát chybí barva, takže jsou neostré. Na druhou stranu, že by to byl nějak velký problém, to se říci nedá.
Spodní strana notebooku G550 je celá vyvedena v černém zdrsnělém plastu a nabízí nám možnost podívat se podrobněji pod jeho kapotu. Jsou tu totiž dva odšroubovatelné panely - jeden obdélníkový, pod nímž je bezpochyby pevný disk a druhý s ostatními hlavními komponentami - čipovou sadou, procesorem a paměťmi. Pak je tu baterie jištěná dvěma jezdci, čtyři gumové podstavce a uprostřed ještě dva plastové podpůrné. Jestliže se zaměříme na chladicí systém, pak ten mi osobně zrovna dobrý nepřijde. Jako u ostatních low-endových notebooků Lenovo je i zde v podstatě jen jeden nasávací otvor přímo pod ventilátorem a pokud ten ucpeme, vzduch se bude dovnitř dostávat jen těžko.
Dále je to pravá hrana přístroje, co toho tedy zrovna moc nenabízí. V její přední části je to pouze ojedinělý port USB 2.0, následuje mechanika DVD-RW Super Multi s jen těžko nahmatatelným tlačítkem pro vysunutí traye a pak již jen kulatý napájecí konektor. Zde se mi moc nelíbilo, že byl již od výroby značně "vyčvachtaný" a kabel se v něm značně kinklal.
Levá hrana je na tom již o poznání lépe. Zahajuje ji dvojice konektorů USB 2.0, které mají nad sebou krytý slot pro karty Express Card /34, pak následují obrazové výstupy HDMI a D-Sub, opodál pak RJ-45 gigabitového Ethernetu, slušně provedený výdech chlazení a nakonec otvor pro zámky Kensington.
Zadní hrana přístroje v sobě žádné konektory nemá a ani mít nemůže, protože bychom pak nemohli vyklopit displej. Pouze zde zaznamenáme dva úzké klouby.

Zbytek prvků se nachází na přední hraně a není jich zrovna málo. Po stranách to jsou dva reproduktory, uprostřed vypínač bezdrátových rozhraní, vedle něj dva audio konektory pro sluchátka a mikrofon a nakonec krytá čtečka paměťových karet 5 v 1 pro MMC, SD, MS, MS Pro, xD. Vše by zde bylo v pořádku nebýt jedné neuvěřitelné boty, tedy neuvěřitelné alespoň pro mé oči. Audio konektory jsou totiž zcela přesně v místě, kde si praváci budou při práci s touchpadem odkládat zápěstí, takže je opravdu krajně nevhodné, aby z tohoto místa měly trčet kabely. Přitom je všude jinde tolik místa, takže tím rozhodně výrobce omezen nebyl. Že by už i v Lenovu přestávali přemýšlet?
Celkově rozložení prvků a provedení tohoto notebooku (nebraje v potaz vzhled) velmi připomíná řadu HP ProBook 4510s, jejíž zástupce byl testován nedávno. Dá se říci, že řada Lenovo G550 je přímo proti ProBookům postavena jak výbavou a možnostmi, tak cenou.

Otevřený notebook

Víko notebooku se dá pro jeho otevření popadnout velmi snadno, protože je mezi ním a základnou ponechán více než dostatečný prostor pro prsty. Maximální možný úhel rozevření displeje je 135 ° a co se týče jeho stability, pak ta není zrovna výtečná, protože se dokáže celkem obstojně klepat. Naštěstí se to neděje při psaní, takže toho budeme po většinu času ušetřeni.
Rámeček dispeje má černé zbarvení a stejně jako samotný displej lesklou povrchovou úpravu. Kolem dokola jsou rovněž lesklé měkké podložky, aby si displej bezpečně sedl na základnu a nahoře je nenápadná webkamera označená příslušným piktogramem (mikrofon je evidentně nad klávesou F12). Lenovo pak umístilo své logo do dolní části a označení notebooku zase do pravého horního rohu. Displej se kvůli provedení kloubů při otevírání trošku propadá za základnu, což mě osobně příliš nevyhovuje, protože to vypadá divně, ale dnes je tak uzpůsoben kdejaký notebook, takže si stejně příliš nevybereme.
Základnu si rozdělíme na tři části - horní, střední a spodní. Celkově je vyrobena ze stejného materiálu jako víko displeje, tedy z lesklého šedého plastu s imitací broušeného kovu. Ten vypadá pevně, ale na jistých místech, třeba nad slotem Express Card se znatelně prohýbá a také jeho slícování s ostatními plasty není zcela bezchybné. Horní část je tu ve znamení tlačítek. Především je to vlevo nepodsvícený Power a pak také oranžový OneKey Recovery spouštějící stejnojmenný program pro zálohování systmu a tvorbu disku k obnově, jejž má na svědomí CyberLink. Pak tu jsou téměř neviditelné bíle podsvícené kontrolky CapsLock a NumLock, pak dlouho nic a až na druhé straně tři rovněž bíle podsvícená dotyková tlačítka. Ta mají za úkol nastavení hlasitosti, nebo úplné ztišení (Mute) zvuku a fungují rychle a bezproblémově.
Klávesnice je oproti okolnímu povrchu trošku pokleslá, aby se neobtiskla do displeje a i když na první pohled shledáme, že má i numerický blok, tak není ani využita celá šířka notebooku. Numerická část je tak výrazně zúžena a od hlavního bloku kláves ji dělí jen úzká a těžko hmatatelná přepážka. Osobně jsem také vždy měl za to, že Lenovo nabízí přístroje, které se mohou kvalitou svých klávesnic pyšnit, což nyní padá.
I takové modely 300 N200 a pozdější N500 je mají velmi kvalitní, ale v tomto případě, i když použitá klávesnice vypadá v podstatě stejně, tak se znatelně při psaní prohýbá. To je bohužel věc, která se dnes vidí velmi často. Lenovo také zůstalo věrno tlačítku Fn posunutému až do samotného rohu a vím z vlastní zkušenosti, že na toto se při přechodu z klasického provedení zvyká velmi těžko.
Spodní část základny v sobě má už jen touchpad a pod ním čtyři bílé kontrolky znázorňující stav počítače, stav baterie, zapnutá či vypnutá bezdrátová rozhraní a práci pevného disku. Samotný touchpad je fyzicky součástí základny, takže v jeho okrajích nejsou žádné spáry, kudy by se dovnitř dostaly nečistoty, pokud tedy opomeneme dvě tlačítka. Lesklý povrch ale opět úřaduje a zde si můžeme vybrat: buď budeme čuňata a touchpad necháme umaštěný, aby se s ním dalo pracovat, nebo nám po něm bude prst drhnout. Skvělé volby, že? S tlačítky se pracuje celkem pohodlně, ovšem jejich stisk provází až příliš hlasité tupé cvaknutí.
A nakonec se zde podíváme na notebook zbavený spodních panelů. Pod menším máme umístěný pevný disk a velký skrývá všechny ostatní důležité komponenty. Oba paměťové sloty jsou zde osazeny moduly firmy Hynix a o celé chlazení procesoru, čipové sady a grafického čipu se pak stará jedna plochá heatpipe napojená na hliníkový pasiv profukovaný radiálním ventilátorem. To je naprosto klasické provedení, i když je otázkou, zda toto všechno jedna heatpipe dobře zvládne.