GeForce Experience prakticky
17.6.2013, Pavel Kovač, recenze
Jakmile uvedla NVIDIA svůj nový produkt GeForce Experience, zvedla se vlna spekulací o jeho smysluplnosti. My se na tento program podíváme z praktického hlediska, aneb co vlastně s hrami provádí.
Kapitoly článku:
- GeForce Experience prakticky
- Praktické zkušenosti
- Zhodnocení a zamyšlení na závěr
Nejprve si připomeneme, co GeForce Experience přináší do systému. Jedním heslem lze popsat Experience takto: "Hrajte plynule za všech okolností."
Princip Experience je takový, že vyhledá všechny nainstalované hry a dle vaší konfigurace (grafická karta, procesor, operační paměť, rozlišení monitoru apod.) nastaví detaily tak, aby se v celé hře pohyboval framerate mezi 40-60 FPS (s V-Sync). V NVIDII nastavili FPS na min. 40 z důvodu, aby zaručili plynulost, ale ne nějakou extrémní, kterou obvykle vyžadují profesionální hráči, jež si nastaví hru podle svého. Pro ty ale produkt Experience ani moc určen není. Ten je hlavně pro lidi, co mají doma obyčejný počítač a po celodenní práci si chtějí jen užít hru. To je cílová skupina.
A zde je jeden důležitý fakt. Experience je dodáván v češtině. Možná se to někomu zdá jako banální, ale vzhledem k tomu, pro koho je určen, je počeštění celého programu hodně důležité. Pokud by totiž nebyl, byl by ve zdejších podmínkách téměř jistě odsouzen k záhubě. Představme si, co vlastně takový běžný člověk, co neřeší PC techniku, s novou hrou udělá.
Nejprve vloží DVD disk, nebo stáhne hru ze Steamu, Originu apod. a počká na dokončení instalace. Pak ji spustí a hraje. Obvykle vůbec neřeší nějaké nastavení. Prostě spoléhá na nastavení samotné hry a její schopnosti detekovat vaši sestavu. Tento postup je pro většinu PC guru zcela, no řekněme, nepředstavitelný. Nejdříve přece zkusíme hru, a pak podle ní nastavíme adekvátně grafiku, resp. detaily ve hře. Ale i pro PC guru je tento postup trochu nepříjemný. Představte si, že na nějakou hru čekáte třeba i několik let (vzpomeňte si na Half-Life 3 a kde je mu konec) a když už ji konečně nainstalujete a začnete hrát, nepříjemně nízký framerate zkazí celou úvodní animaci, resp. uvedení do děje. Přeskočit se vám jej nechce, protože je zajímavý a na podruhé už to není ono. Zážitek ze hry může zkazit i taková drobnost, jako je nízké FPS u úvodní animace.
A právě zde by mohl nastoupit GeForce Experience i pro hodně zkušené uživatele. Nikdy totiž nevíte, jak je nová hra náročná, neznáte její optimalizace, neznáte... no vlastně nic. Pokud však nastane doba, kdy i zcela nová hra projde rukama NVIDIE a stihne pro ni vytvořit profily, bude se Experience hodit opravdu všem. Nezkazíte si zážitek z úvodu hry a vše proběhne pěkně ladně. Chápu, že to jsou možná pro mnohé uživatele drobnosti a řeknou si "Proboha, to mě těch 30 sekund v nastavení zabije?". Odpověď je čistě na vás. Chcete hrát hry, nebo se chcete vrtat v nastavení? Tato řečnická otázka vám jistě napoví.
Chtěli jste se stát někdy recenzentem her? V mládí to možná byl sen mnoha počítačových nadšenců. Představa, že si hraje a dostává za to zaplaceno, je samozřejmě příjemná. Ale jako každá práce, má i tato svá úskalí. Hrát hru, která vás nebaví, je opravdu otrava. Hra, co je zabugovaná, je ještě větší otrava.
Stejně jako recenzování her je i jejich tvorba občas otrava. A největší otrava pro vývojáře je obvykle papírování, resp. onen klasický "je to téměř hotové, jen to dodělat". A právě v této fázi vývoje se nachází tvorba různých profilů v nastavení hry. Obvykle je tedy odfláknutá (samozřejmě ne vždy) a vývojáři se s tím moc nemažou. A často ani nemohou. Otestovat všechny myslitelné kombinace počítačů je téměř nereálné. Navíc na to nemají ani finanční prostředky.
A právě zde vstupuje do hry Experience se svou doslova BruteForce metodou. Kdesi v dalekém Rusku jsou umístěny počítače s různými konfiguracemi. Na nich se testují lidskou silou hry do GeForce Experience. Testeři prý vědí, kde je jaká hra zrovna náročná, a podle té lokality nastavují detaily. Princip je totiž takový, že hra by měla být plynulá celá. Ne jen její začátek či konec. Testeři samozřejmě vědí, že když sníží např. rozlišení textur, získají tolik a tolik FPS navíc. Snížením AO z SSAO na HBAO zase získají tolik FPS. Snaží se najít takovou kombinaci, aby hra měla 40 a více FPS a současně vypadala co nejlépe. To znamená, že by to nemělo být jen principem: "Snížím textury a mám 40 FPS", ale spíš "Pokud snížím kvalitu Motionblur, co není moc vidět, a současně kvalitu AO, získám plynulou hru. Přesto bude dobře vypadat."
To, do jaké míry NVIDIA tento stav udrží, ukáže až čas. Prozatím jde o nový produkt, a tak je asi jasné, že by měl fungovat. A zatím to vypadá, že opravdu funguje. Ale o tom až v další kapitole. Jestli se časem testeři "unaví", či nikoli, je jen na NVIDII.
Další výhodou Experience je jakási zpětná vazba s NVIDIÍ. Můžete např. poslat názor, že hra neběžela optimálně s jejich nastavením. Program vás upozorní na nové ovladače a hned vidíte, co nové ovladače poskytnou. V podstatě to trochu připomíná Steam, kde máte také vše při ruce. Vše v jednom designu a aktuální. To zkrátka běžné ovladače neposkytnou.
Princip Experience je takový, že vyhledá všechny nainstalované hry a dle vaší konfigurace (grafická karta, procesor, operační paměť, rozlišení monitoru apod.) nastaví detaily tak, aby se v celé hře pohyboval framerate mezi 40-60 FPS (s V-Sync). V NVIDII nastavili FPS na min. 40 z důvodu, aby zaručili plynulost, ale ne nějakou extrémní, kterou obvykle vyžadují profesionální hráči, jež si nastaví hru podle svého. Pro ty ale produkt Experience ani moc určen není. Ten je hlavně pro lidi, co mají doma obyčejný počítač a po celodenní práci si chtějí jen užít hru. To je cílová skupina.
A zde je jeden důležitý fakt. Experience je dodáván v češtině. Možná se to někomu zdá jako banální, ale vzhledem k tomu, pro koho je určen, je počeštění celého programu hodně důležité. Pokud by totiž nebyl, byl by ve zdejších podmínkách téměř jistě odsouzen k záhubě. Představme si, co vlastně takový běžný člověk, co neřeší PC techniku, s novou hrou udělá.
Nejprve vloží DVD disk, nebo stáhne hru ze Steamu, Originu apod. a počká na dokončení instalace. Pak ji spustí a hraje. Obvykle vůbec neřeší nějaké nastavení. Prostě spoléhá na nastavení samotné hry a její schopnosti detekovat vaši sestavu. Tento postup je pro většinu PC guru zcela, no řekněme, nepředstavitelný. Nejdříve přece zkusíme hru, a pak podle ní nastavíme adekvátně grafiku, resp. detaily ve hře. Ale i pro PC guru je tento postup trochu nepříjemný. Představte si, že na nějakou hru čekáte třeba i několik let (vzpomeňte si na Half-Life 3 a kde je mu konec) a když už ji konečně nainstalujete a začnete hrát, nepříjemně nízký framerate zkazí celou úvodní animaci, resp. uvedení do děje. Přeskočit se vám jej nechce, protože je zajímavý a na podruhé už to není ono. Zážitek ze hry může zkazit i taková drobnost, jako je nízké FPS u úvodní animace.
A právě zde by mohl nastoupit GeForce Experience i pro hodně zkušené uživatele. Nikdy totiž nevíte, jak je nová hra náročná, neznáte její optimalizace, neznáte... no vlastně nic. Pokud však nastane doba, kdy i zcela nová hra projde rukama NVIDIE a stihne pro ni vytvořit profily, bude se Experience hodit opravdu všem. Nezkazíte si zážitek z úvodu hry a vše proběhne pěkně ladně. Chápu, že to jsou možná pro mnohé uživatele drobnosti a řeknou si "Proboha, to mě těch 30 sekund v nastavení zabije?". Odpověď je čistě na vás. Chcete hrát hry, nebo se chcete vrtat v nastavení? Tato řečnická otázka vám jistě napoví.
Jak to celé funguje?
Chtěli jste se stát někdy recenzentem her? V mládí to možná byl sen mnoha počítačových nadšenců. Představa, že si hraje a dostává za to zaplaceno, je samozřejmě příjemná. Ale jako každá práce, má i tato svá úskalí. Hrát hru, která vás nebaví, je opravdu otrava. Hra, co je zabugovaná, je ještě větší otrava.
Stejně jako recenzování her je i jejich tvorba občas otrava. A největší otrava pro vývojáře je obvykle papírování, resp. onen klasický "je to téměř hotové, jen to dodělat". A právě v této fázi vývoje se nachází tvorba různých profilů v nastavení hry. Obvykle je tedy odfláknutá (samozřejmě ne vždy) a vývojáři se s tím moc nemažou. A často ani nemohou. Otestovat všechny myslitelné kombinace počítačů je téměř nereálné. Navíc na to nemají ani finanční prostředky.
A právě zde vstupuje do hry Experience se svou doslova BruteForce metodou. Kdesi v dalekém Rusku jsou umístěny počítače s různými konfiguracemi. Na nich se testují lidskou silou hry do GeForce Experience. Testeři prý vědí, kde je jaká hra zrovna náročná, a podle té lokality nastavují detaily. Princip je totiž takový, že hra by měla být plynulá celá. Ne jen její začátek či konec. Testeři samozřejmě vědí, že když sníží např. rozlišení textur, získají tolik a tolik FPS navíc. Snížením AO z SSAO na HBAO zase získají tolik FPS. Snaží se najít takovou kombinaci, aby hra měla 40 a více FPS a současně vypadala co nejlépe. To znamená, že by to nemělo být jen principem: "Snížím textury a mám 40 FPS", ale spíš "Pokud snížím kvalitu Motionblur, co není moc vidět, a současně kvalitu AO, získám plynulou hru. Přesto bude dobře vypadat."
To, do jaké míry NVIDIA tento stav udrží, ukáže až čas. Prozatím jde o nový produkt, a tak je asi jasné, že by měl fungovat. A zatím to vypadá, že opravdu funguje. Ale o tom až v další kapitole. Jestli se časem testeři "unaví", či nikoli, je jen na NVIDII.
Další výhodou Experience je jakási zpětná vazba s NVIDIÍ. Můžete např. poslat názor, že hra neběžela optimálně s jejich nastavením. Program vás upozorní na nové ovladače a hned vidíte, co nové ovladače poskytnou. V podstatě to trochu připomíná Steam, kde máte také vše při ruce. Vše v jednom designu a aktuální. To zkrátka běžné ovladače neposkytnou.
