Gigabyte 3D Galaxy LCS - inovativní vodník

Chlazení sice přišlo již smontované na sestavě od Gigabyte ve skříni Gigabyte 3DAurora, ale pro účely teplotního srovnání jsem sestavu rozmontoval a nainstaloval redakční testovací sestavu. Chtěl bych se ještě vyjádřit k pořadí zapojených komponentů. Zde je vidět zapojení v pořadí expanzní nádoba – pumpa – radiátor – vodní blok – expanzní nádoba. Doporučoval bych ale pořadí trochu přeuspořádat, aby pumpa nebyla nucena pracovat s teplejším médiem proudícím přímo z vodního bloku. Jak je totiž známo, pumpy nemají teplejší prostředí příliš v lásce a snižuje se tím jejich životnost a zvyšuje se nebezpečí, že se rozhlučí. Je ale pravda, že teplotní rozdíly nejsou tak tragické, ovšem přece jenom tu jsou.


Chlazení je možné nainstalovat na všechny dnešní moderní sockety, tedy AMD Socket 939, 940, 754 a Intel 478, 775. Ale ještě před dojmy z provozu si uvedeme všechny komponenty v balení a důležité specifikace pěkně pohromadě.

Obsah balení Gigabyte 3D Galaxy LCS - GH-WIU01:



Testovací sestava byla následující:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz, 1.6V
• Operační paměť: Mushkin PC3200 (2*512MB)
• Grafická karta: Club3D GF6600
• Pevný disk: Quantum Fireball LM 15GB 7200RPM
• Zdroj: PZ-500, 500W
• Skříň Gigabyte 3D Aurora

Po sestavení jsem sestavu zapnul a ozvalo se charakteristické chrčení, když skrz pumpu procházely vzduchové bublinky. Expanzní nádržka však vše brzo napravila a za chvíli se kapalina usadila i v radiátoru. V průběhu celého testu se nějaké nestandardní zvuky téměř neozývaly, pouze zřídka se nějaká osamocená bublinka ozvala z radiátoru. Provoz se mi tedy jevil jako spolehlivý, což podtrhují dvě funkce 'inteligentní' expanzky - sledování hladiny a teploty média.

Nyní již však můžeme přistoupit k teplotním testům. Nejdříve osvětlím metodiku. Sledoval jsem teplotu procesoru - AMD AthlonFX55 při zvýšeném napětí 1.6V (původně 1.5V), aby se výsledky mohly srovnat s nedávno testovanými vzduchovými chladiči. O zátěž se postaral program Prime95 nastavený na největší tepelný výkon a teplotu jsem sledoval do té doby, než přestala růst. Teplota okolního vzduchu kolísala okolo 21,5°C.

Původně jsem chtěl testovat na celkem šest způsobů: tři stupně otáček hlavního 120mm ventilátoru - 1200, 2000 a 2600RPM a při každém z nich ještě se zapnutými a vypnutými zadními dvěma 120mm ventilátory ve skříni. Ukázalo se však, že zadní ventilátory svůj díl přinesou pouze při nejnižších otáčkách hlavního ventilátoru a poté byly už rozdíly neměřitelné. Toto lze pochopit, když si uvědomíme, že zadní ventilátory (z nichž radiátor využívá prakticky pouze jeden) se otáčejí 950RPM a mezi nimi a radiátorem je 2cm mezera. Poté je jasné, že hlavnímu ventilátoru na 2000 a více otáček již téměř nemají šanci nijak přispět. Možná by pak bylo lepší radiátor zcela předělat tak, aby ke svému chlazení využíval pouze zadní ventilátory, ale to by s sebou přineslo nejeden problém s technickým řešením, aby se nehodilo pouze pro jednu skříň. Takto je využití proudu vzduchu ve skříni sice pouze polovičaté, ovšem za univerzální design je to velmi přijatelná cena.


Testy jsem tedy provedl celkem čtyři. První s hlavním ventilátorem na 1200RPM a zadními ventilátory vypnutými a posléze zapnutými. Při zbylých dvouch testech jsem je již nechal oba zapnuté. Tato konfigurace přinesla nejhorší výsledky, ale přece jen se teplota v zátěži vyrovnala chladiči Thermaltake Big Typhoon s ventilátorem na stejných otáčkách, 1200RPM. Musíme ale vzít v potaz skutečnost, že Big Typhoon byl testován na stole při teplotě 21°C a takový přisun studeného vzduchu bychom mu unvitř skříně zajisté poskytnout nemohli. Snad za použití větrného tunelu


Situace se o něco zlepšila se zapnutím dvou zadních 12cm ventilátorů na 950RPM. Jejich přičiněním teploty spadly o 1,5 - 2,0°C, zatímco hladina hluku zůstala téměř stejná. Zde už se tedy dostáváme vysoko nad možnosti dosavadně testovaných vzduchových chladičů a bylo by moc zlé, kdyby tomu u vodního chlazení bylo jinak.


Přikládám ještě graf zvýšení teploty. Jak je vidět, po zapnutí Torture Testu se teplota z 28°C ihned vyhoupla na 40°C a poté už jen mírně stoupala asi 20 minut na konečných 44°C. Stejně tomu bylo i v dalších dvouch případech, jen se interval dosažení konečné teploty vlivem rychlejšího ochlazování radiátoru poněkud zkracuje. Po zastavení zátěžového testu se celá procedura opakovala, jen směrem dolů - teplota ihned poklesla na 33°C a delší dobu se dostávala na původní IDLE úroveň.



Ventilátor umožňuje nastavení až 2600RPM, ale nejdříve jsem jej zkusil potenciometrem roztočit zhruba na střední hodnotu - 2000RPM, při kterých byl hluk ještě snesitelný, ovšem k tichu předchozího nastavení měl i tak velmi daleko. Zato se odměnil nižší teplotou o 2,5°C při zátěži. Teplota v klidu se již téměř nepohnula, jenomže ta není ani v nejmenším tak zajímavá.


Zbývalo vyzkoušet poslední nastavení nejvyšších otáček. Můžu říci, že specifikace 39dBA opravdu nelžou a vytvářený hluk je jen těžko snesitelný - pro dlouhodobější používání nepoužitelný. Navíc, jak je vidět z výsledných teplot, také není o co stát. Teploty se již téměř nehnuly a je jasné, že zde již narážíme na jiné limity chlazení, než je ochlazování tepelného výměníku. Nasnadě je kvalita přenosu tepla mezi jádrem a vodou, musíme si uvědomit, že energie musí překonat přechod z jádra přes heatspreader, pastu, vodní blok do chladicího média. Navíc není jasné, kolik wattů tepla se do média uvolňuje z vodní pumpy, ale vzhledem k jeho výkonu zřejmě nepůjde o kvanta.


O zvukovém projevu jsem se již v průběhu teplotních testů letmo zmiňoval, ale popíšu jej ještě podrobněji. Hlavní zdroje hluku jsou zde celkem tři, pokud pomineme zvuky procházejících bublinek vzduchu. První a potenciálně nejhlasitějším je 120mm ventilátor Everflow (typ R121225BU) za výměníkem. Ten je na minimálních otáčkách 1200RPM velmi tichý a nijak nejsou slyšet ani jeho ložiska, avšak při vyšších otáčkách již jednak hlučí samotný ventilátor, ale také vzduch proudící skrz tepelný výměník a toho se nijak nezbavíme. Vodní chlazení prostě nikdy nebyly a nejsou dělány pro použití s vysokootáčkovými ventilátory a to někteří výrobci, jejichž výrobky musí pro dosažení dobrého výkonu využít vysokých otáček často malých ventilátorů, stále odmítají brát na vědomí. Je tedy dobré, že Gigabyte 3D Galaxy nabízí velký výkon i při nízké hlučnosti. Zde bych měl ještě jednu připomínku. Pokud vám jde více o nízký hluk, než o estetičnost, je možné modře metalízový kryt z výměníku sejmout. Odstraníte tak ostrá žebra za ventilátorem a celé zařízení neztratí nic ze své efektivity (nucený průtok vzduchu skrz žebra zůstane zachován).

Druhým zdrojem hluku je 80mm, nebo spíše 92mm ventilátor ke chlazení mosfetů. Využit je totiž hybridní typ s 80mm rámečkem, ale 92mm lopatkami také původně od firmy Everflow (typ F128025DL), podobný, jako Silverstone, jenž jsme měli v nedávném testu 80mm ventilátorů. Vyznačuje se na své otáčky 2000RPM nízkým hlukem - jak hlubokým aerodynamickým (lopatky jsou zaobleny a rámeček perforovaný), tak pocházejícím z ložisek. Ta totiž jen velmi slabounce vrčí, přičemž musíte poslouchat zblízka. Stejně bych ale ocenil, kdyby bylo už od výroby možné ručně regulovat i tento kousek.


Posledním zdrojem hluku a při nejpomalejších otáčkách 120mm ventilátoru papírově nejsilnějším, je 20dBA vodní pumpa. Ta se projeví hlavně při počátečním sestavení, kdy za plnění okruhu pěkně hlasitě chrčí. Po naplnění se již uklidní a i nadále je velmi tichá, k čemuž přispívá především její dobře zpracované uchycení zabraňující přenosu vibrací. Celkově tak chlazení dokáže být velmi tiché a to za předpokladu, že stáhnete 120mm na minimum a mosfetový ventilátor zcela vypustíte, nebo mu zredukujete otáčky. Především je potom nutné se pěkně chovat k vodní pumpě, aby se za nějaký čas nerozchrčela tak, jak to pumpy velmi rády dělávají. Záleží také samozřejmě na její kvalitě, jenomže to zde po pouhých několika hodinách provozu nemám šanci otestovat.