Gigabyte Aivia: makra, podsvícení i USB hub

Instalace

Klávesnice Gigabvyte Aivia K8100 byla zkoušena na moderním systému vybaveném 64bitovými Windows 7, který ji ihned po zapojení rozpoznal a dovolil používat. K dispozici bylo podsvícení kláves, funkce ztišení hluku i změna jeho hlasitosti (i když to je velmi jemné, a je tak nutné prstem mnohokrát přejet po ovladači, než se hlasitost výrazně upraví), ale makro klávesy zatím samozřejmě nefungovaly. Bylo tedy nutné využít obslužný software, který je v nejnovější verzi k dispozici na stránkách výrobce. Přesněji je tedy k dispozici původní verze 1.00, ovšem není vyloučeno, že Gigabyte později přijde s novější.
Instalaci softwaru by zvládl i náhradní pracovník za Homera Simpsona - kývající se ptáček na vodu, protože stačí mačkat tlačítko Další. Jinou možnost kromě zrušení instalace stejně nemáme, takže se podívejme již na samotnou aplikaci.

Nastavení klávesnice

Herní periferie mají často ve výbavě software, který klade důraz na vizuální stránku svého uživatelského rozhraní, a to i na úkor funkčnosti. I v tomto případě se Gigabyte snažil ohromit také vzhledem obslužné aplikace, a tak doufejme, že ten nehrál při jejím zpracování prim.
Uživatelské rozhraní působí jako menu z nějaké akční hry a skutečně je vybaveno naprosto zbytečnými funkcemi, ale to, co má dělat, dělá vcelku dobře. Mezi ony zbytečnosti počítám především ony dva "budíky" v horním rohu. Větší ukazuje zvolený mód, i když to samé nám označují tlačítka M vedle každé z pěti sad kolonek v hlavním poli. Menší pak má udávat, kolik paměti v klávesnici ještě zbývá pro uložení maker a jiných funkcí. Jenomže ručička vždy neomylně dospěje k nápisu Full vždy, když zaplníme celé pole 25 funkcí, takže je zcela zbytečná.

Ušetřený prostor by se tak dal využít k zobrazení více důležitějších informací, jako je třeba seznam základních funkcí vlevo. A ty by také mohly ve svém seznamu zabírat méně místa, aby se jich najednou ukázalo více. Ale to už rýpu moc.

Přiřazování jednotlivých základních funkcí ze seznamu vlevo, nebo předem zhotovených maker ze seznamu vpravo (vejde se jich tam až 100) je možné snadno pomocí jejich přetáhnutí myší. Každá taková akce má mírně zpožděnou reakci, protože vše se průběžně zaznamenává přímo do palubní paměti.
Nyní se již dostáváme k editoru maker v samostatném okně rozděleném na jejich seznam vpravo a oblast pro jejich tvorbu vlevo. Zde by ale mohly jednotlivé úkony v seznamu Editace makra zabírat již méně místa, neboť takto se jich najednou zobrazí pouze šest, což se zaznamenanými prodlevami neobsáhne ani dvě stisknutí kláves.

Kromě klasického nahrávání nám Gigabyte nabízí i další upřesňující funkce. Nejdříve si nahoře pomocí tlačítek zvolíme, zda se má makro provést jen jednou, cyklicky opakovat, nebo provádět při stisknutém tlačítku a pak je možné prodlevy mezi klávesami nastavit pro automatický záznam, manuálně je opravit, nebo naopak zcela vypustit. Dále můžeme ze záznamu vypustit funkce myši a nakonec využít funkci označení lokace, tedy přiřazení úkonu konkrétní vstupní periferii.

Makra lze zadávat také manuálně pomocí ikon v levém sloupci. Jedná se o nastavení prodlev, stisku či puštení tlačítek myši a klávesnice (následně se upřesní jakého tlačítka/klávesy), nastavení kurzoru na konkrétní souřadnice (bere se momentální nastavené rozlišení) a pak tu jsou příkazy pro spuštění vybraného souboru, nebo otevření webové stránky. Výsledné makro popadneme kdekoliv v hlavním poli a myší přetáhneme doprava do seznamu maker. To samé lze udělat obráceně pro editaci již hotového makra a pak tu jsou ještě volby pro import/export do souboru .ini.

Jak je tedy vidět, makra lze v tomto případě přiřadit pouze vyhrazeným pěti tlačítkům. Ta však díky vlastní paměti klávesnice fungují nezávisle na obslužném software, takže na další počítač stačí klávesnici pouze připojit a její přednastavená makra budou k dispozici.