Gigabyte AX370-GAMING 5: řádný základ pro Ryzen

Uvedené screenshoty ukazují BIOS verze F4, přičemž Gigabyte později ještě vypustil do světa verzi F5d, ale zatím jen jako betu. Grafické rozhraní použitého BIOSu je zcela stejné jako na deskách Gigabyte pro moderní procesory Intel. Prostředí je laděno do červené barvy a máme tu také dva vysunovací panely s nabídkou, a to dole a vpravo. Jinak jde ale stále o známé prostředí s několika záložkami, z nichž je nejzajímavější ta první, a sice M.I.T. Právě zde si můžeme přetaktovat procesor nebo paměti s notným přispěním podrobného nastavení napájecího napětí.

Pro přetaktování procesorů Ryzen toho nemusíme ani moc umět, pokud vám ovšem nejde o každý megahertz. Pokud nechcete využít rovnou aplikaci Ryzen Master, můžete si prostě v menu M.I.T. zvolit násobič 40x, či jiný, který váš Ryzen na základní napětí zvládne a vedle toho i maximální takt paměti DDR4, a to nejsnadněji dle profilu XMP. Pokud budete chtít zvyšovat napětí procesoru, musíte si připravit velice výkonné chlazení, ale z mých zkušeností s přetaktováním CPU Ryzen stejně vyplynulo, že se vzduchovým chlazením se nemá velkou cenu pouštět do taktování s výrazným zvyšováním napětí.

AMD (a Gigabyte) zde také nabízí zajímavou možnost, a sice snížení počtu jader (Downcore Control), a to včetně té volby, jaká jádra z kterého ze dvou CCX mohou být zapnuta. Je to vidět třeba na volbách FOUR 2+2 a 4+0, což znamená, že v prvním případě budou zapnuta vždy dvě jádra v obou CCX a v druhém bude jedno CCX zcela vypnuto. Jaký v tom je rozdíl? Především v tom, že FOUR 2+2 nám dá k dispozici plných 16 MB L3 cache, zatímco FOUR 4+0 jen 8 MB, protože druhá polovina cache zůstane ve vypnutém CCX. Stejně tak si můžete pomocí volny SMT Mode vypnout funkci SMT, čili logická jádra. Další volby ostatních záložek BIOSu jsou celkem obvyklé: