Gigabyte: GA-8I955X Royal - druhý pohled

Změn doznaly oproti dřívějšku i testy zaměřující se na možnosti spolupráce s procesory. Dříve používaný procesor Pentium 4 XE 3.4GHz s jádrem Gallatin doplnily další dva:

• Pentium 4 630 (frekvence 3 GHz, jádro Prescott 2M, 2MB L2 cache, 800 MHz FSB, EIST, násobič 14 - 15x, EM64T, No-eXecute, Vcore 1.3875 V, stepping 3, revize N0)

• Pentium D 820 (frekvence 2.8 GHz, kódové značení Smithfield, 2MB L2 cache, 800 MHz FSB, násobič 14x, EM64T, No-eXecute, Vcore 1.288 V, stepping 7, revize B0)

U procesoru Pentium D 820 je třeba poznamenat, že se jedná o novou revizi B0, která ještě není k dostání a na trhu se objeví teprve za několik týdnů. Mít takový procesor k dispozici sice znamená určitou exkluzivitu, nicméně bohužel se s tím pojí i komplikace - a to v podobě nerozeznání ze strany BIOSu základní desky s čímž jsme se právě u této základní desky setkali (k dostání tyto procesory zatím nejsou a proto k aktualizaci BIOSů výrobců základních desek v podstatě teď nic nenutí).

Namísto pouhých screenshotů výpisů diagnostické utility CPU-Z s maximálním možným přetaktováním procesoru a FSB jsem se rozhodl pro prezentaci všech nově zjišťovaných údajů formou souhrnné tabulky, kde je mimochodem možné se na již zmiňované screenshoty také podívat skrze odkazy. První přišlo na řadu testování s procesorem Pentium 4 630.



Doplňující tabulka s výsledky maximálního možného přetaktování podle pozměněného způsobu ověřování stability pomocí testu BurnIn.


Setkáváme se s mírnou nepřesností reálné frekvence FSB od té nastavené v BIOSu (například v BIOSu nastavení na 201 MHz je ve finále méně, než nastavení na 200 MHz), přičemž vyjma frekvencí 200 a 201 MHz se vždy jedná v reálu o hodnotu pouze o 0.4 MHz nižší, jde tedy opravdu jen o detail.

Další zjištění se váže na napětí procesoru. VID pro tento procesor činí 1.3875 V a pokud v BIOSu nastavíme Vcore na "Normal", tak se ve finále jedná v reálu o rozmezí 1.312 až 1.344 (v závislosti na vytížení - viz tabulka). Stejného výsledku docílíme i v případě, kdy v BIOSu nastavíme "natvrdo" 1.3875 V (v reálu je tedy napětí o něco málo nižší). Ve spojitosti s nastavením na "normal" musím ještě poukázat na skutečnost, že při překročení frekvence FSB 210 MHz se napětí procesoru automaticky zvedne na hodnoty v rozmezí 1.932 - 1.424 (opět v závislosti na vytížení). Pokud však vyšší napětí nechceme, stačí "natvrdo" nastavit to, které je pro tento procesor standardně stanoveno.

V kapitole věnované paměťovému subsystému bylo již zmíněné automatické zvyšování napětí při překročení frekvence FSB 210 MHz - stějně jako u procesoru při splnění podmínky nastavení napětí pamětí v BIOSu na "normal". Bohužel v tomto případě "natvrdo" nastavit napětí na 1.8 V (což je standardní hodnota pro paměťové moduly typu DDR II) nelze. Pokud však zvolíme hodnotu "+ 0.1 V", tak ona desetina Voltu se přičte k hodnotě standardního napětí, tedy k 1.8 V, výsledek tedy bude činit 1.9 V (podle diagnostiky v tomto případě se jedná přesně o rozmezí 1.888 a 1.903 V, což naprosto odpovídá) a je to tedy mírnější zvýšení, narozdíl od toho způsobeného automatickým přetaktováním.

Při nastavení hodnot na maximální přetaktování procesoru zvýšením FSB na frekvenci 270.5 MHz nebylo možné pro paměti nastavit násobič 3.00x, přestože by jejich frekvence následně byla 813 MHz (tedy stále v rozsahu, který paměť podle testů zmíněných v předchozí kapitole zvládá). Při tomto nastavení násobiče opakovaně vůbec nedocházelo k inicializaci zařízení a po pár vteřinách se systém sám restartoval s následným nastavením standardních hodnot (bylo tedy automaticky zataženo za záchrannou brzdu ze strany samotného BIOSu). Se stejným chováním bylo možné se setkat i při zjišťování potenciálu paměti samotných, takže se to opět jen potvrdilo - zkrátka pro dosažení vysoké frekvence paměti je třeba použít násobič 3.33x nebo 4.00x (což by ovšem činilo pro paměti při stanoveném časování nerealizovatelnou frekvenci) a proto je v tomto případě nastavení procesoru na FSB 270.5 MHz nutné se spokojit "pouze" s frekvencí pamětí 721 MHz, přestože zvládá více (tento fakt nezměnila ani změna časování na 5-5-5-12).

A poslední v pořadí se nachází na dně tabulky odkazy na screenshoty diagnostické utility CPU-Z společně s průběhovými grafy monitorovací utility Speedfan (verze 4.27) z kterých je navíc jasně patrné, že pokud jde o údaje poukazující na teplotu procesoru, tak že hned po spuštění Speedfanu byl na dobu 10 minut spuštěn zátěžový test Prime95 (In-place large FFTs). Hodnota označená jako Burn je tedy maximální teplota dosažená tímto stylem zatížení.

Pokud jde o testování s druhým procesorem Pentium D 820, tak právě z výš zmíněných důvodů (jedná se o zcela novou revizi B0, která momentálně není a ještě nějakou dobu ani nebude k dispozici) jej nebylo možné s touto základní deskou plnohodnotně provozovat (ze strany BIOSu nebyl adekvátně rozpoznán a pracoval tedy pouze jen jako jednojádrový). Kvůli tomu nemělo smysl provádět testy se zaměřením na jeho přetaktování. Použil jsem jej aspoň pro ověření zjištěných údajů s předchozím procesorem P4 630 a výsledek byl stejný (odchylky ve stejné míře stejně jako automatické zvyšování napětí). Proto shrnující tabulku v tomto případě ani uvádět nebudu, jelikož bez zjišťování vlastností majících vliv na výkon by neřekla nic nového.

Na konec zbývá už jen uvést to, jaká byla možná nejvyšší možná frekvence FSB s použitím procesoru Pentium 4 XE 3.4 GHz s jádrem Gallatin se sníženým násobičem ze 17 na 12 (tím se můžeme vyhnout frekvenčnímu stropu procesoru a zjistit maximální možnou míru přetaktování ze strany základní desky).

Za stabilní bylo možné označit frekvenci 300 MHz, výše se už projevovala občasná nemožnost naběhnutí počítače (tedy neprobíhala žádná inicializace zařízení, zkrátka jen černá obrazovka), přestože pokud došlo k naběhnutí, tak se choval systém při spuštění zátěžového testu Prime95 takovým způsobem, že po pár minutách systém zcela zamrzl (k nahlášení špatného výpočtu ze strany Prime95 však ani jednou nedošlo).

Ve finále jsem ještě vyzkoušel, zda bude mít absence přídavného napájecího modulu U-Plus D.P.S. nějaký vliv na stabilitu systému v takto vysoce přetaktovaném stavu (na standardních hodnotách je možné stabilně provozovat desku i bez něj). Ukázalo se, že zde opravdu vliv byl, jelikož při takovémto nastavení se systém sice rozběhl a tvářil bez problémů, ale například zátěžový test Prime95 hlásil chybu již po 10minutách, zatímco s nainstalovaným modulem U-Plus D.P.S. se v takovémto krátkém časovém úseku známky nestability neprojevovaly (opět prověřováno také i zátěžovým testem Prime95 v kombinaci s testem BurnIn, který zatěžuje společně s procesorem i ostatní subsystémy, včetně například grafické i zvukové karty po dobu minimálně jedné hodiny).