Gigabyte iSolo 210: nový kabát

Skříň se dá díky přítlačným šroubkům snadno otevřít i rukama, tedy pokud je někdo předtím neutáhl na krev. Bočnice se vysunují klasickým způsobem směrem dozadu, až se kovové packy uvolní, což jde i napoprvé snadno.
Po otevření skříně zjistíme, že interiér se od modelů Triton a Poseidon nezměnil v podstatě vůbec. Stále jde o staré známé plastové zámky, celistvý tray základní desky s vykrojenou podporou pro napájecí zdroj a také i zde máme otočenou šachtu pro pevné disky, která by si zasloužila lépe vyřešené chlazení. Podívejme se ale na všechny prvky postupně, protože je to přeci již docela dávno, co jsme zde měli podobné skříně.
V zadní pozici se vyjímá devítilistý firemní ventilátor, jenž byl však dle označení původně vyroben společností Everflow. Ten je velmi příhodně připojen přes třípinový konektor ke kabelu, jenž vede kolem místa pro základní desku dopředu, kde se na něj napojuje napájecí kabel vedoucí od předního ventilátoru. Tím se dají jedním konektorem napájet oba, což usnadňuje správu kabeláže. Díky konektorům přímo u ventilátorů se však také snadno dá kterýkoliv z nich vypojit. Pro karty zde máme připraveny jednoduché otočné plastové zámky, ale připraveny jsou i závity pro šroubky a nakonec si můžete prohlédnout otvory pro hadičky vodního chlazení z druhé strany.
Přední pozice pro mechaniky a disky také nedoznaly žádných změn. Mechaniky se zajišťují pomocí posuvných plastových zámků, které se ještě zajišťují jezdcem, aby se při přepravě náhodou neuvolnily. Stejný systém pak využijí i zařízení pro instalaci do externích 3,5" pozic. A pak je tu ona nešťastná šachta pro 3,5" pevné disky. Ty se do ní vejdou pouze tři a jediná výhoda takového uspořádání v tomto případě je, že disky se budou pohodlněji instalovat a nebudou se omezovat s dlouhými kartami. Nevýhodou však je větší vzdálenost, po kterou se musí vést kabely - onen nepříjemný roh, přes nějž se musí přehnout (to je zvlášť otravné v případě PATA disků) a především vzduch od předního ventilátoru je disky a kabely nepříliš efektivně udušen. Ale to jsou již známé věci, takže postoupíme dále.
Přední panel můžeme velmi snadno ohýbnutím několika plastových pacek odejmout, přičemž je zde příhodné, že jej ke skříni neváží žádné kabely. Místo toto jsou zde využity malé plošné spoje s připájenými konektory, tlačítky a LED. Tyto spoje však dále omezují přístup předního ventilátoru ke vzduchu. Potom jsou zde záslepky veškerých externích pozic. Ty mají z vnitřní strany nalepeny tlusté pěnové vložky, přes něž se dovnitř dostane velmi málo vzduchu, pokud vůbec nějaký. Hlavní nasávací otvory tedy jsou ony postranní po celé výšce skříně. Gigabyte také opatřil již volné pozice (jedna 5,25" a jedna 3,5") tuhými samolepkami, aby byl vzduch nucen proudit opravdu přes dolní otvory. Tyto nálepky na sobě mají také upozornění, aby je uživatel před instalací zařízení sundal, což je velice důležitá informace a bylo nutné ji sdělit.
Nakonec se ještě podíváme na obnaženou skříň z pravé strany. Tu je vidět především šachta pro pevné disky z druhé strany a nad ní také spoutané kabely vedoucí od předních konektorů. Jsou zde tři různé (jeden větvící se na další dva) pro IEEE1394 FireWire, standardizovaný USB 2.0 konektor a nakonec dva pro AC'97 a HD Audio. V tomto ohledu je tedy vybavenost této skříně skutečně dobrá.

Příslušenství

Mezi příslušenstvím najdeme v první řadě pěkně zpracovaný manuál v osmi jazycích (čeština chybí) a dále papírovou krabičku, kde se ukrývají plastové ližiny pro instalaci pevných disků. Těch je přesně šest, takže není zrovna příhodné si nějakou při neopatrné manipulaci zlomit.
Dále je v krabičce i množství ostatních prvků jako různé plastové samolepící držáky pro zkrocení kabelů, distanční sloupky pro instalaci základní desky, různé šroubky, feritové toroidní jádro pro odstínění kabelů vedoucích od předního panelu a také již tradiční hadřík pro utírání prachu a otisků z povrchu skříně.
A nakonec to jsou dva ventilátory F121225SL, pro nějž jsem podrobnější specifikace nenašel, ale dle označení by měl dosahovat otáček 1200 RPM, i když naměřeno bylo u obou o cca 150 RPM méně. Při provozu se z nich také ozývaly celkem nepříjemné a rušivé zvuky od ložisek, která vrčela.
U těchto modelů jsem již také mohl změřit průtok ventilátorů pomocí anemometru a testovací komory, kde je vzduch sváděn na trubici s připraveným senzorem. Soupeřem byly referenční ventilátory Papst 4412 F/2GL a zde máme dva grafy, jak ventilátory dopadly při testech nasávání a tlačení vzduchu.
Na Papst byly Gigabyte F121225SL krátké, ale moc jim nezbývalo, aby se dostaly na jejich úrověň. Výsledek lze tedy považovat za velmi slušný.