Gigabyte X170-EXTREME ECC: pro hry i pracovní stanice

Pro test chlazení byl použit procesor Intel Xeon E3-1230 v5, procesorový chladič Noctua NH-U12S a paměti DDR4 od firmy Kingston. Jako grafická karta nám mohla posloužit už starší, ale žravá a na chlazení náročná karta MSI s čipem Radeon R4870. Pokud použijete vhodný chladič jako naši Noctuu, ten nemusí vůbec zasahovat nad paměťové sloty, takže pak bude jedno, jak vysoké paměťové moduly instalujete.

Sestava byla uložena v recenzované skříni Cooler Master CM 690 II Advanced, což je sice již trošku starší, ale i tak stále dobře využitelný model. V našem případě šlo o chlazení základní desky, čili její čipové sady a napájecí oblasti, které jsou jediné opatřeny chladiči. Dle předpokladů s chlazením nebude velký problém, však ani nejvýkonnější procesor Intel pro LGA 1151 není nijak moc žravý a jde o moderní Skylake, jehož TDP se v našem případě drží na 80 W. Co se týče čipové sady C236, pak ta má blízko k moderním 100 Series, kam patří i Z170. Intel použil 22nm výrobní proces oproti 32nm, kterým byly vyráběny generace 8 a 9 Series. A stejně jako v případě Z170 má i sada C236 TDP 6 wattů, takže v konečných číslech nejde o nic dramatického.

Počítačová skříň, aby to deska neměla úplně nejlehčí, byla vybavena jen jedním zadním 120mm ventilátorem. Teploty jsme pak měřili pomocí infračerveného teploměru Fluke 62 Mini s fixně nastavenou emisivitou na 0,95 (hodí se pro většinu materiálů), čili na povrchu chladičů. To proto, abychom vyloučili případně špatně fungující čidla, přičemž k výsledné teplotě si pak můžeme přičíst kolem 4 - 6 °C, abychom získali teplotu samotných chlazených součástek. Zde je celá sestava:

Sestava byla testována při okolní teplotě 22°C celkem třikrát, a to jednak při provozu v klidu, kdy byla teplota odečtena ihned po otevření bočnice poté, co čidlo na čipové sadě ukázalo, že se přestala měnit. Stejným způsobem pak byla měřena i v dalších dvou případech, tedy při plně zatíženém procesoru pomocí Prime95 a pak při opakovaném testu 3DMark Vantage.

Žádný problém s chlazením čipové sady či MOSFETů jsme nezaznamenali, takže se můžeme vrhnout na procesor.

Tento procesor patří do 14nm generace Skylake, přesněji mezi její serverové procesory. Jde o nejlevnější model se čtyřmi jádry a Hyperthreadingem, čili ekvivalent Core i7, který nemá k dispozici grafické jádro a jeho procesorová jádra jsou taktována na 3,4 až 3,8 GHz. Vedle toho má 8 MB L3 cache a TDP 80 W. Od řadových Core se liší především tím, co vše podporuje za technologie. Jak ukazuje výpis Intelu, je to téměř všechno včetně vPro, AES-NI, VT-x i VT-d, TSX-NI a další.

Nejblíže k němu má asi Core i7 6700 bez odemčeného násobiče, který pracuje na 3,4 až 4 GHz a má také 8 MB L3 cache, ale i snížené TDP na 65 W. To napovídá, že Xeon E3-1230 v5 by mohl lépe zvládat vyšší turbo frekvence, zvláště když se nemusí starat o grafiku. Jak je to ale s jeho přetaktováním na desce Gigabyte X170-EXTREME ECC? Jak už jsme říkali, ta má připraven generátor taktu BClk a slibuje možnost nastavení 90 až 500 MHz. Jenomže tato možnost nebyla k dispozici a není se čemu divit, když Intel začal už dříve po výrobcích desek vyžadovat, aby znemožnili přetaktování neodemčených procesorů pomocí BClk. Může to tedy působit tak, že Turbo B-Clock na této desce zůstane nevyužitelný, protože jediné odemčené procesory Skylake (Core i5 6600K a Core i7 6700K) na ní oficiálně využít nemůžeme. Jenomže my máme ověřeno, že Core i7 6700K na této desce funguje, takže by měly fungovat i jiné Core i5 a i7. Tak to ale nemusí zůstat napořád, neboť Intel může přijít s úpravou mikrokódu, která zamezí využití těchto procesorů na deskách s C236 a C232, stejně jako nakonec znemožnil přetaktování běžných Skylake právě pomocí BClk.

A jaký tedy je procesor Xeon E3-1230 v5 v porovnání s Core i7? My jej můžeme krátce srovnat rovnou se třemi, a to s Core i7 4770K, Core i7 4790K a Core i7 6700K, ale nejdříve se podíváme na jeho turbo. To zapracuje i při stoprocentní zátěži procesoru pomocí osmi vláken Prime95, kdy neběží na výchozích 3,4 GHz, ale na 3,6 GHz, a to stabilně a dlouhodobě. Když jej zatížíme čtyřmi thready, začne se takt měnit a skákat mezi 3,6 až 3,8 GHz, což se v podstatě nezmění ani při zatížení pouze jedním vláknem. Dá se tedy říci, že v zátěži se takt vždy pohyboval mezi 3,6 a 3,8 GHz.

Podívejme se ještě v krátkosti na srovnání jeho výkonu s třemi výše zmíněnými procesory, které byly testovány již dříve v rámci testu Intel Skylake. Při srovnání Xeonu E3-1230 v5 a Core i7 6700K je třeba podotknout, že Xeon je asi o dva tisíce levnější než Core, které přijde na cca 9800 Kč. Jak bylo řečeno, vhodnějším protějškem by byl spíše Core i7 6700, který je ale stále o cca tisícovku dražší a nebyl k dispozici.

Z výsledků je patrná nevýhoda nižšího taktu, který odpovídal spíše modelu Core i7-4770K, jenž má také svými takty k testovanému Xeonu nejblíže. Je to holt nejslabší Xeon, konkurent pro Core i7 "Skylake", ovšem i ten nejsilnější na tom není o moc lépe s takty 3,7 až 4 GHz, a to jde o více než dvakrát dražší model. Hlavní výhodou celé této platformy tedy zůstává podpora technologií a ECC pamětí.