Gigabyte X99-SOC FORCE a dva Haswell-E v akci

V rámci recenze základní desky Gigabyte X99-SOC FORCE se zaměříme také na nové procesory Intel. K dispozici jsme měli dva kusy, a to Core i7-5960X a Core i7-5930K, čili nejvýkonnější osmijádrový model a pak šestijádrový, ale výše taktovaný procesor. Intel v této době nabízí celkem tři procesory Haswell-E, které popisuje následující tabulka a je možné, že později na trh přijde i další model nebo dva.

Procesor Haswell-E je oproti normálním modelům Haswell velký a také těžký, protože jej kryje mohutný heatspreader. Na fotografiích vespod se ukazuje nejvýkonnější model Core i7-5960X, což poznáme snadno už z vyznačení základní frekvence 3 GHz, kterou mají ostatní procesory vyšší.

Podíváme se ještě na moduly operačních pamětí, což jsou "běžné" DDR4-2133, čili základní výbava platformy Intel s procesorem Haswell-E. Každý z modulů od firmy Crucial má kapacitu 4 GB a pro docílení optimálního výkonu jsou třeba čtyři, neboť procesory jsou vybaveny čtyřkanálovým řadičem.

Dle informací firmy Asus je pro chlazení procesorů Haswell-E, které mají nastavené napětí 1,25 V, doporučeno vodní chlazení, a to alespoň se dvěma 120mm ventilátory (základní napětí v zátěži je 1,05 V). Přesně takové jsme měli k dispozici, model Cooler Master Nepton 240M. Nicméně abych netroškařil, zvolil jsem si jako maximum napětí 1,325 V. Je to trošku vyšší hodnota, než na jaké byli jiní recenzenti schopni dosáhnout maxima. Nastavovat vyšší napětí už není moc bezpečné a i dle toho, že pro skok o 100 MHz výše bylo třeba zvýšit napětí téměř o 0,1 V, nemá valnou cenu se o něco takového pokoušet. Pak už bychom museli sáhnout po zcela jiném chlazení, jinými slovy nejlépe po pořádném kusu mědi a tekutém dusíku. My ale zůstaneme nohama na zemi a zjistíme, kam můžeme procesory Haswell-E vyhnat s využitím dostupného vodního chladiče.

Taktování je na desce X99-SOC FORCE velmi rychlé, pokud to tedy neberete jako sport. Když se rozhodnete pro nějaké maximální napětí, můžete si je v BIOSu ihned nastavit. Pak ale nemusíte postupně zkoušet vyšší a vyšší násobič neustálým rebootováním, stačí nabootovat do systému, zapnout si třeba CPU-Z a využít tlačítka na desce. Přesněji to, které ovládá multiplikátor procesoru (je třeba ho chvíli podržet). Změna se v systému ihned poté projeví a buď bude procesor stabilní, nebo selže následně při zátěži, nebo vám systém spadne rovnou. Po dosažení hrubého maxima si můžete začít hrát s Base Clock, napětím jednotlivých částí CPU, ale tím jsme se neobtěžovali. Cílem bylo najít právě ono hrubé maximum, čili nejvyšší frekvenci po krocích 100 MHz.

V případě procesoru Core i7-5960X se překvapení nekonalo. Procesor dokázal stabilně pracovat na frekvenci 4500 MHz a na vyšší takt už pracovat odmítal. To můžeme považovat za takový průměr mezi přetaktovanými 5960X a ze základní frekvence jde o plný 50% procentní nárůst, když tedy nepočítáme turbo.

Od druhého procesoru, Core i7-5930K, jsem očekával lepší výsledky, protože má základ přeci jen podstatně výš, a to na 3500 MHz. Ve výsledku se podařilo jej stabilně provozovat na 4600 MHz a bylo možné jej nechat pracovat i na 4700 MHz, ale v takovém případě nebyl při stoprocentní zátěži stabilní.

Nakonec uvedeme výsledky několika testů, kde budou figurovat procesory Haswell-E, a to jednak na základní nastavení a pak přetaktované, čili Core i7-5930 na 4,6 GHz a Core i7-5960X na 4,5 GHz. Cílem nebylo testovat výkon procesorů ze všech hledisek, ale byla by škoda se nepodívat na to, jaký mají hrubý výkon, zvláště při použití všech jader, což je jejich největší síla. Ten se ukáže v testech Cinebench R10, R15 a x264 Benchmark 3.0. Nakonec se podíváme na spotřebu v klidu, zátěži jednoho jádra a stoprocentní zátěži.

Při použití jednoho jádra je výkon obou procesorů velmi podobný Core i7-5930K má sice v základu 3,5 GHz oproti i7-5960X, ovšem ten to zase téměř dohání svým turbem. Ve stoprocentní zátěži pak pochopitelně pro něj i7-5930K není žádná konkurence, a to díky dvěma fyzickým jádrům navíc. Pokud procesory přetaktujeme, pak Core i7-5930K v některých případech dokáže předhonit i7-5960X na základní frekvenci, ale pokud ten také přetaktujeme, opět svému slabšímu bratříčku bez problémů uteče.

Procesory můžeme srovnat s nejlepšími klasickými Core i7, mezi nimiž vyniká Core i7-4770K. Ten v Cinebench R10 dokáže dosáhnout přes 30.000 bodů a jeho výsledky v x264 enkódováná jsou 114 a 47 FPS. V porovnání s Haswell-E tedy vůbec nejde o špatné výsledky, zvláště když přihlédneme k ceně a Core i7-4790K na tom bude ještě lépe. Ale to je známá věc, že ten nejlepší a nejvýkonnější hardware nemá ani zdaleka nejlepší poměr ceny a výkonu.

Testy spotřeby dopadly víceméně dle očekávání. Je zřejmé, že v klidu budou mít procesory plus minus stejnou spotřebu, a to i při přetaktování, protože systém dynamicky pracuje s taktem i napětím. Při zátěži jednoho jádra se už ukáží rozdíly mezi nepřetaktovanými a přetaktovanými procesory právě z důvodu vyššího taktu a napájecího napětí, a to se pak velmi výrazně prohloubí při stoprocentní zátěži. Takže zatímco si Core i7-5960X v zátěži vezme o 122 W více než v klidu, což by odpovídalo, v přetaktovaném režimu je to o 254 W více.

Je tedy zřejmé, že pokud budeme chtít Haswell-E přetaktovat, a to i touto snadnou a bezpečnou cestou, musíme si vedle výkonného chladiče připravit i výkonný zdroj. Však oněch necelých 400 W bylo třeba na systém, v němž byla grafická karta v klidu a právě grafiky jsou dnes největšími žrouty energie. I když přetaktovaný Haswell-E jim zdatně konkuruje.