Grafické monitory: co nabízí?

Elektronika jako základ dobrého monitoru

Pokud jsem nazval tuto kapitolu "elektronika", je asi všem jasné, že jde o podpůrnou elektroniku v samotném monitoru. Nejde o elektroniku ovládající tekuté krystaly. Ta je totiž ve většině monitorů stejná. Tato elektronika však vlastně samotný obraz neutváří, pouze bere vstupní data a zobrazí je bez jediného zásahu. Proto se do monitorů vkládá další elektronika, která upravuje barvy a řídí tu hloupou elektroniku, co nic neumí.

Pokud si představíme běžný levný monitor a postup signálu od DVI/HDMI/DisplayPortu až do samotného jediného pixelu, resp. subpixelu, zjistíme, že je cesta docela přímá. Obvykle se čip stará pouze o technologii OverDrive a o drobné korekce barev. Tyto korekce barev jsou však jen 8bitové a v rámci RGB. Pokud tedy chcete upravit signál modré 0-255 na například 0-240, přijdete zkrátka o část této stupnice a vzniká jev posterizace. Můžete jej vidět jako proužkování na jemných přechodech. Čím větší bude tato úprava, tím větší bude posterizace. Tato elektronika má výhodu, že je levná a výrobce v dnešní konzumní době navíc nijak neomezuje. Zobrazuje monitor? Ano, tak jej obalím plastem a prodám jako novou sérii. I přesto, že ta stará byla vlastně lepší.
Teď nastupují grafické monitory. Ty jsou osazeny často velmi výkonným 64bitovým procesorem (ano uznávám, že fakt 64 bitů je docela irelevantní), který zpracovává signál úplně jinak. Vezme stupnici každého vstupního kanálu (i pokud je jen 8bitový) 0-255 a rozdělí jej na 10-16bitový. To znamená stupnici s jemností 1024 až 65536. S touto stupnicí teprve začne elektronika provádět barevné úpravy. I pokud bychom "oříznuli" onu modrou na třetinu, zbývá nám stále ještě kolem 341, resp. 21845 stupňů. Tedy více než je původní rozlišení onoho 8bitového signálu. K žádné posterizaci tedy nedochází. Už jen tento fakt udává, že grafické monitory jsou dražší. Elektronika totiž nějaký ten peníz stojí. Ale samotná elektronika není vše a velmi důležité je její naprogramování. Samozřejmě platí, že pokud jde o zpracování signálu, je lepší 12bitový než 10bitový. A proč, když jsme si nyní vlastně naznačili, že i 10bitový je dostatečný? Inu, pokud se křivka barev upraví s větší jemností, resp. bude hladší, tak se lépe trefí do zamýšlených barev.

Celá tato elektronika by byla ovšem k ničemu, pokud by byla prázdná, bez softwaru a hlavně bez naměřených hodnot. Dnešní monitory se obvykle skládají na páse a bez nějaké velké kontroly. Ne však grafické monitory. Např. všechny monitory od EIZA (i ty levné) procházejí kalibrací barev a měřením dE. Pokud nesplňují jisté parametry, není monitor vůbec puštěn do prodeje. To je další zásadní rozdíl mezi obyčejnými a grafickými monitory. Samozřejmě pokud se vám do ruky dostane nejlevnější produkt od EIZA či NEC, nebude splňovat tak přísné parametry jako řada CG či SpectraView Reference. Také levné monitory neprocházejí např. měřením na homogenitu podsvícení, protože nemají kompenzaci podsvícení.

A jak probíhá měření barev v továrně EIZO? To vidíte na videu, které natočilo přímo EIZO. Samozřejmě toto video je již nějaký ten rok staré a technologie se stále vylepšuje, takže dnes již může být měření o poznání jiné. Na principu se však asi moc nemění. Na videu není např. vidět měření DUE, ale jen měření barev uprostřed monitoru. Kompenzace barev po ploše monitoru je tedy vztažena ke středu obrazu. Ale k nějakému bodu se barvy musejí kalibrovat, tak proč ne ke středu, kam koukáme nejvíce.

Eco funce a ty ostatní

V dnešní době se hodně hledí na ekologický dopad všeho, a proto se i monitory musejí přizpůsobit. V profesionálních monitorech jsou zabudovány různé sondy, které měří okolní osvětlení (jeho intenzitu a někdy i teplotu), a podle toho upravují jas a teplotu barev monitoru. Nyní asi spousta lidí namítne, že funkce automatické regulace jasu je již dnes u většiny i levných monitorů běžná. Ale ten, kdo ji někdy vyzkoušel, jistě uzná, že to zkrátka není ono. Často se totiž stane, že jas reaguje příliš prudce a docela to vadí. Naprogramování elektroniky totiž není zrovna jednoduché a zohlednit např. krátké posvícení slunečních paprsků (třeba vlivem pohybu žaluzií v okně) na senzor není jen tak. Běžné monitory mají křivku regulace docela jednoduchou a vlastně ne moc inteligentní. Naopak grafické monitory do této oblasti věnují spoustu prostředků. Ve výsledku zkrátka automatická regulace jasu působí přirozeně.

Vzpomínáte si na spořiče obrazovky? V dobách CRT měly smysl. Dnes jsou tak trochu pasé a daleko lepší je mít nastaveno úplné vypnutí monitoru po nějaké době nečinnosti. Co se však stane, opustíte-li pracoviště a dále běží např. váš oblíbený seriál? Monitor se nevypne. Pro tyto případy mají ty lepší monitory detekce pohybu před monitorem. Pokud se zkrátka před monitorem nic neděje, vypne se. Ale ruku na srdce, kdo někdy intenzivně pracoval, tak zjistí, že se před monitorem dokáže i hodinu ustrnout bez jediného pohybu hlavy či trupu. V počátcích se tak stávalo (a dnes se občas i u levnějších monitorů stává), že se monitor vypne i když před ním sedíte. Nové senzory však nedetekují jen pohyb, ale také měří teplotu. Pokud klesne teplota před monitorem (odejdete) a současně se před monitorem nic nehýbe, je jasné, že na pracovišti nejste. Monitor se vypne. Nové monitory mají tedy více senzorů a jejich vzájemné propojení a naprogramování také něco stojí.

Zdroje a regulace podsvícení

Pokud si koupíte levnější monitor, často se setkáte s faktem, že zdroj začne vydávat v určitých jasech nepříjemný pískot. Ten je sice slyšet pouze v tiché místnosti, ale i tak může docela vadit. Grafické monitory (např. EIZO to zaručuje u všech) mají zdroj, který je bezhlučný. Je na tento jev testován, a pokud nesplní podmínky, nejde ani do prodeje. Jde o další testování a další peníze.



Regulace podsvícení je u LCD docela ošemetná záležitost. Obvykle je totiž regulováno podsvícení pomocí PWM, tedy pulzů, které opakovaně vypínají a zapínají podsvícení a tím vlastně snižují jeho jas. Bohužel toto blikání může působit na zvýšenou únavu očí. Některé monitory však k této problematice přistupují jinak. Neregulují jas pulzně, ale jako kombinace pulzů a lineární regulace. A proč ne čistě lineární regulace? Problematika regulace LED je docela složitá. LED totiž lehce mění svou barevnou teplotu při lineární regulaci. To je samozřejmě nepřípustné pro grafické monitory. Proto se používá kombinace PWM a lineární regulace, čímž se minimalizuje odchylka od požadované teploty.