HP Folio 13: elegantní ultrabook

Ultrabooky si jsou často velmi podobné, což poznáme především po jejich otevření, ale nejdříve se podíváme na vnější zpracování zkoumaného HP Folio 13. Vrchní část, čili víko displeje, je dozajista vyrobeno z broušeného hliníku, stejně jako vrchní část základny. Rám displeje a spodní část základy vypadá na hořčíkovou slitinu, což nám i výrobce potvrdil. Tělo tohoto notebooku je i přes svůj tenký profil pozoruhodně pevné, a to platí i pro displej. Ten je stejně jako u jiných ultrabooků velmi tenký, ale přesto se nijak snadno neohýbá. Se zpracováním Folia 13 jsem byl tedy spokojen více než při recenzování modelu U300s od Lenova.

Elegantní vzhled tohoto modelu je tedy docílen broušeným povrchem hliníku a také lesklým a kulatým logem HP uprostřed víka. To má vepředu plastovou lištu, pod níž je jako obvykle anténa bezdrátového rozhraní a v přední hraně malý výstupek, aby se dalo snadno odklopit. Tento stroj má jinak velmi jednoduchý tvar - jde prostě o jednu velkou a placatou cihličku s rovnými hranami.

Druhá strana ultrabooku má černý pogumovaný povrch, který dnes velmi používá například firma BitFenix a má na to i ochrannou známku SofTouch. Tento povrch jednak nezvýrazňuje nečistoty a také je příjemný na dotek. Styk se stolem zajistí čtyři rohové podložky a pak můžete vidět průduchy chlazení, jehož výdech je v zadní hraně. Pak nelze přehlédnout také velké množství šroubků, takže by se mohlo zdát, že tento notebook můžeme celkem snadno rozšroubovat, ale opak je pravdou. Rozšroubovat sice jde, ale pak k sobě stejně obě části spojují ploché kabely, takže nezkušený uživatel by se do takového podniku rozhodně neměl pouštět. Zvlášť když nemá potřebné nástroje.

Již v úvodní kapitole jsem psal, že Folio 13 má pouze dva porty USB, ale tak málo jich rozhodně není z důvodu nedostatku místa na bočních hranách. Zrovna ta vpravo je totiž téměř prázdná a trůní v ní pouze jeden USB 2.0 a jeden 3,5mm audio konektor pro headset.

Levá hrana je už neskonale bohatější a je zřejmé, že díky tomu bude tento stroj více vyhovovat pravákům, protože ti budou mít více prostoru pro práci s myší a nebudou je obtěžovat kabely. Ovšem ani leváci si nemohou tolik stěžovat, protože tu jsou nejdříve dvě malé LED kontrolky ukazující stav počítače a práci SSD, pak čtečka karet SD, SDHC, SDXC a MMC a až za polovinou je USB 3.0, za ním HDMI, ethernetový RJ-45 a nakonec nezbytný napájecí konektor se svou LED kontrolkou. Zajímavé, že výrobce nezařadil do výbavy otvor pro zámky Kensington.

Přední hrana ultrabooku v podstatě nemá čím zaujmout. Při pohledu na ní si ale můžete udělat obrázek o tom, jak štíhlý tento počítač je.

Podobné to je z opačné strany, kde jsou vidět jen do základny zapuštěné klouby a také výdech chlazení. Ten není nijak mohutný, ale také je zde k chlazení pouze 17W procesor, když nepočítáme čipovou sadu.

Dva malé klouby dovolí displej rozevřít do úhlu 135 °, což pro většinu případů postačí, a jsou schopné ve všech použitelných polohách držet nastavenou polohu pevně, aniž by se displej při psaní rozklepal. Zajímavé je také to, že kromě tenkého rámečku z matně černého plastu jsou tu ještě okraje kolem samotného displeje, které mají stejný vysoce lesklý povrch jako on samotný.

Až po zapnutí počítače tedy poznáte, že displej nezasahuje až do krajů, ale namísto toho má nahoře cca 1,5cm okraj (v něm je vidět oko webkamery), dole asi 1cm a po stranách půl centimetru. Trošku mi to připomnělo první netbooky od Asusu a je jen a jen škoda, že HP nevyužilo celý nabízený prostor.

Základna notebooku nás v podstatě nemá čím překvapit. U samotné horní hrany můžeme vidět mezi oběma klouby roztažený a jemně perforovaný panel, pod nímž se nacházejí reproduktory. Pak tu je u levého kloubu jediné tlačítko, které nepatří klávesnici, a tím je samozřejmě hlavní vypínač. Kontrolka napravo od něj patří webkameře.

Klávesnice má podloží z lesklého černého plastu, ale aspoň samotné klávesy jsou matné. Horní řada má jako výchozí funkce ty speciální, tedy například pro nastavení zvuku a ovládání bezdrátových rozhraní, přičemž ty obsahují také vlastní LED kontrolky.

Klávesnice jako taková je typu Chiclet a pochlubit se může dostatečně pevným podkladem (ten se prohýbá jen mírně) a také podsvícením svých hranatých kláves. Kvalita podsvícení je velmi dobrá, protože jednak jsou světlem ohraničeny samotné klávesy a pak jsou (a to rovnoměrně) podsvíceny i jejich popisky. S prací ve tmě tedy nebude problém a HP navíc udává, že klávesnice má UV reaktivní povrch.

Multidotykový touchpad je stejně jako u Lenova U300s ve stylu MacBooků, takže jde o jednu velkou plochu s vyznačenou plochou tlačítek, jejichž povrch je také dotykový. To může být celkem problém v případě, že jste zvyklí při práci s touchpadem mít jeden prst neustále položený a připravený na jednom z tlačítek. Jinak ale prsty po povrch touchpadu kloužou snadno, ale zase bych ocenil méně tuhé tlačítko (fyzicky je zde jen jedno) a také by mohl být lépe hmatově oddělen od okolního povrchu. Není totiž do něj zapuštěn jako obvykle.